Jaké to je, stát se miláčkem českého fotbalového národa?


Je to pohádka. Tenhle gól je rozhodně nejdůležitější v kariéře. Bylo to hezké, jsem moc rád, že tady jsem. Nezažil jsem dojemnější chvilku.

V první chvíli to ale vypadalo, že jste míč netrefil zrovna ideálně…

Snažil jsem se vystřelit co nejrychleji, protože za mnou už přibíhali ostatní hráči. Trošku mi to sjelo z nártu na pravou stranu. Moc jsem gólu nevěřil, díval jsem se, jestli není ofsajd. Když jsem pak běžel za českými fanoušky, byly to nejkrásnější pocity, jaké jsem ve fotbale zažil.

Na hřiště jste se dostal v 57. minutě místo Kollera. S jakými úkoly vás trenér na hřiště poslal?

Nemyslel jsem si, že na trávník půjdu takhle brzy. Říkal mi, že mám hodně pracovat, běhat a pomáhat záloze. Bylo to docela těžké, měl jsem toho dost, i když jsem tolik nehrál. Roli žolíka beru, jsem rád, že tady můžu být.

Po zápase jste dostal spoustu gratulací. Kdo všechno to s vámi prožíval?

Rozdal jsem všechny lístky. Byli tady lidé z Ostravy. Hned po zápase jsme si volali s přítelkyní. Dívala se doma. Obrečela to.

Jak moc důležité jsou tři body?

Znamená to hodně. Pro všechny týmy, které vyhrají zahajovací zápas. Dál se jde s lepším sebevědomím. Nejsme pod takovým tlakem, jako kdybychom prohráli.