„Podobné exhibice jsou v Evropě běžné a já jsem rád, že se pořádají i u nás,“ říká s úsměvem čtyřicetiletý Srníček.

Kdy jste chytal naposledy zápas?

Bylo to loni na podzim, když v Newcastlu pořádal exhibici Alan Shearer. Přišlo hodně lidí, byl to skvělý zážitek.

Jak je těžké pro gólmana se na podobné exhibice připravit?

Hodně, protože právě při těchto zápasech je riziko mnohem větší a bohužel se často stává, že se právě při takových „srandamačích“ zraníte. Tělo už není zvyklé na pravidelný trénink. Ale do Brušperku si to jedu v každém případě užít. Myslím, že v těchto zápasech jde hlavně o zábavu, a ne o výsledek. Je hloupé, když si někdo ze soupeřů zbytečně honí triko.

Váhal jste nad nabídkou?

Vůbec. V tom zápase se předá i šek pro nemocného chlapce z Ostravy Honzíka Matlaka, kterého znám a mám k němu i bližší vztah. Je dobře, že i u nás úspěšní sportovci myslí na charitu a rádi takhle pomohou potřebným.

V Baníku máte vlastní brankářskou školu, jak vás tahle práce naplňuje a baví?

Jsem moc spokojený, protože na hřišti s kluky trávím velmi hodně času. Mám pod sebou i starší kluky a je úžasné sledovat, jaké pokroky v tréninku dělají. To mě hodně naplňuje.

Je to náhoda, že i další bývalí gólmani z baníkovské líhně dělají trenéry?

Ono je to spíše přirozené. Ukončíte kariéru a přemýšlíte, co vlastně budete dělat. Já mám štěstí, že koníček byl mým zaměstnáním, když jsem hrál, a je i nyní.

V Baníku navazujete na práci legendárního trenéra brankářů Františka Schmuckera. Cítíte to i jako výzvu?

Pan Schmucker to tady kdysi všechno začal, ale po jeho smrti se gólmanům tři nebo čtyři roky nikdo nevěnoval. Když se do Baníku vrátil Verner Lička, nabídl mi tuhle práci a já dlouho neváhal. Kdybych tady neviděl budoucnost, tak bych do toho nešel.

Co vlastně říkáte stávající ligové brankářské scéně?

Myslím, že na tom v lize nejsme moc dobře. Je to ale možná dáno tím, že špičkoví čeští brankáři chytají v zahraničí. V české lize mi chybí top gólmani, kteří by si svými výkony říkali o nároďák. Kdysi tady vždycky chytali tři až pět super brankářů, kteří nad ostatními vyčnívali. Nyní tomu tak není.

Máte proto vysvětlení?

Nevím, třeba prostě v téhle generaci dobří gólmani nevyrostli, nebo jejich čas přijde později.

Po posledním zápase české reprezentace na Euru se hodně mluvilo také o chybě gólmana Petra Čecha, který „pomohl“ Turkům k nečekanému obratu. Co jste říkal kritice na jeho adresu?

Petr to v každém případě daleko více schytal v zahraničním tisku, protože ten český byl k němu přívětivý. Bylo znát, že má v Česku už nějaké postavení a fanoušci včetně novinářů mu i ledacos odpustí.

Může taková chyba zamávat s jeho sebevědomím a mít negativní vliv i na další kariéru?

Postavil se k tomu jako chlap, což je pro něj první předpoklad, že to zvládne. Musí se s tím prostě vyrovnat, protože takové chyby k brankářskému řemeslu patří. Sám jsem to poznal na vlastní kůži, i já během kariéry chyboval v zápasech, kdy šlo o všechno. Tak to ve fotbale i obecně sportu chodí. Pro Petra Čecha to byla určitě zkušenost, i když asi hodně nepříjemná. Že by to ale mělo nějak ovlivnit jeho kariéru, si nemyslím, protože je i ve svém věku hodně zkušený gólman, který navíc chytá ve špičkovém anglickém klubu.