„Bohužel se nám cíl, kterým byla záchrana, nepodařilo splnit. Měli jsme celou řadu problémů, se kterými jsme se nedokázali porvat. A to rozhodlo,“ posteskl si trenér posledního týmu soutěže Pavel Podveský, který u mužstva po sezoně skončil.
„Už v zimě jsem říkal, že skončím bez ohledu na to, jak dopadneme. Prostě mě to nebavilo. Strašně špatně se pracuje, když na jeden trénink přijde deset hráčů, a na druhý osm a úplně jiných. To se pak nedá moc vymyslet,“ uvedl bývalý trenér Ostravy-Jihu.

A právě neschopnost pravidelně se scházet byla největším problémem mužstva. „Táhlo se to celou sezonu. Už v zimě jsme nebyli schopni ve stabilní sestavě absolvovat přípravu. A táhlo se to i během zápasů. Někteří kluci nemohli, jiní nechtěli a některé trápila zranění. Prostě každý zápas se hrál v jiné sestavě a někdy jsme měli problém dát dohromady jedenáct dvanáct hráčů. To se samozřejmě projevilo na výkonech,“ řekl Podveský.

Tým sehrál několik velmi dobrých utkání, ale bylo jich tak málo, že k záchraně to nestačilo. „Povedly se nám zápasy třeba proti Čeladné, Příboru nebo Brušperku. Ale nedokázali jsme udržet vyrovnané výkony a třeba v zápasech proti Dětmarovicím, Stonavě nebo Starému Městu jsme zase totálně vybouchli,“ kroutil hlavou trenér posledního celku I.A třídy.

Ostrava-Jih se potýkala i s herní kvalitou. Ne všichni hráči měli na I.A třídu a mnohé opory naopak trápilo zranění. „Především mladším hráčům chyběly základní návyky nutné pro kolektivní sport - tréninková účast a píle, psychická odolnost, respekt a zodpovědnost k celému týmu. A také v mnoha případech uznání vlastních chyb a nedostatků. Poměrně standardní výkony tak většinou odváděli jen Dopiriák a Molnár, v menší míře pak Zezulčík, Demel a Gelnar,“ vyzdvihl aspoň některé z hráčů Podveský.

Po dvou letech v I.A třídě tak mužstvo čeká návrat o soutěž níže. A v ní to nebude mít jednoduché. „Návrat zpět bude hodně těžký. Navíc mám strach, že kluci, kteří něco umějí, neodolají lukrativnějším nabídkám a odejdou jinam,“ dodal Podveský.