Proč jste si vybral právě moskevský Spartak?
Především se mi líbilo, že jednání s klubem byla velmi seriózní, dohodli jsme se na všem docela rychle. Ruský fotbal kráčí nahoru ohromným tempem, má úspěchy na mezinárodním poli, a navíc se osobně známe ještě z jejich působení ve Španělsku s Karpinem, Popovem nebo Leďjachovem. Spartak je nejznámější ruský klub, má nejvíce mistrovských titulů i nejvíce fanoušků. Spartak touží sedm let po tom, vyhrát ruskou ligu, je to pro mě velká výzva.
V roli asistenta s vámi bude působit i další bývalý vynikající dánský fotbalista a spoluhráč Erik Larsen.
Pracovali jsme spolu čtyři roky v Brondby Kodaň a rok ve španělském Getafe. Velmi si vážím práce trenéra Igora Leďjachova a přál jsem si, aby v realizačním týmu zůstal. Je důležité, aby na trenérském postu byl někdo, kdo zná tým zevnitř, zná vedení a také jazyk. Navíc Igor byl vynikající fotbalista, takže je to ideální volba.
Žijete nyní ve Španělsku, nebo v rodném Dánsku?
V Dánsku jsem bydlel do 19 let, pak jsem odešel hrát do zahraničí. Od té doby jsem žil šest let v Itálii, sedm let ve Španělsku, rok v Holandsku a v Japonsku, pak jsem se vrátil zpět do Dánska. Doma jsem byl osm let, naposledy jsem působil minulý rok ve Španělsku.
Jste připraven na tuhou ruskou zimu?
Než jsem přijal nabídku Spartaku, myslel jsem i na to. Ale já jsem si říkal, že v Dánsku je to s počasím skoro stejné. Jistě, zimy jsou zde mnohem studenější, ale obecně je klima velmi podobné. Žádný problém v tom nevidím. Kdybych žil pořád na jihu Španělska, rozdíly bych pociťoval určitě mnohem více.
Vzpomenete si, kdy jste byl v Moskvě poprvé?
V roce 1985 s reprezentací Dánska, kdy jsme bojovali o účast na MS. V Moskvě jsem prohráli 0:1, doma ale vyhráli ve fantastickém utkání 4:2. Hrál jsem tady i v dresu Barcelony, Ajaxu, Brondby Kodaň, jako trenér jsem vedl tým proti CSKA i Lokomotivu Moskva.
Jak hodnotíte ruskou nejvyšší soutěž?
Řadím ji do početnější skupiny hned za anglickou, španělskou a italskou ligu. Může se klidně rovnat co do kvality německé, francouzské či portugalské nejvyšší soutěži.
Co vás čeká na trenérské lavičce Spartaku ze všeho nejdříve?
Sbírání informací, seznámení se s kádrem. Nemyslím si, že bych musel vše najednou měnit. Do konce ligy zbývají tři měsíce, sázím na dobrý finiš. Nikdy jsem nepřišel do klubu uprostřed rozehrané soutěže, ale vím, že neuvážené změny by se mohly odrazit na výkonech jednotlivých hráčů i celého týmu. Když získám dostatek informací, určitě některé věci změním, zkoriguji. Po skončení ligy bude mnohem více času připravit mužstvo na další ročník.
Jakým stylem bude pod vaším vedením Spartak hrát?
Když se mě na to ptají, odpovídám, že budeme hrát systémem 4 - 4 - 2 nebo něco podobného. Ale to jsou přece jen čísla. Soupeři volí proti Spartaku většinou obrannou taktiku, takže je potřeba hrát rychle s míčem. A je jedno, kolik útočníků je v sestavě. Dbám na týmovou spolupráci, zodpovědnost. Na druhé straně nesmíte po ztrátě míče dovolit soupeři rozvinout útok, řady se musejí prolínat, nesmí mezi nimi být velká mezera.
Víte, jaké cíle má Spartak v této sezoně?
Probít se do Ligy mistrů, což znamená skončit nejhůře druhý, případně třetí. Chceme postoupit do další části Poháru UEFA, což znamená vyřadit Baník. Důležité bude, zda se s těmito cíli ztotožní i hráči. Pro mě je důležité, aby mužstvo vyhrávalo, a aby hrálo i fotbal, který se bude líbit fanouškům. Sázím na improvizaci v útoku, na individuální kvality hráčů. Věřím, že Spartak čekají lepší časy.
ALEŠ UHER, ANTONÍN SACKÝ
Místo narození: Kodaň, Dánsko
Reprezentace utkání/góly: 104/37. Liga utkání/góly: 464/117
Hráčská kariéra: Brondby Kodaň (1974-1980 a 1981-1983), KB Kodaň (1980-1981), Lazio Řím (1983-1985), Juventus Turín (1985-1989), FC Barcelona (1989-1994), Real Madrid (1994-1996), Visel Kóbe (Japonsko, 1997), Ajax Amsterdam (1997-1998)
Hráčské úspěchy: mistr Itálie (1986), 5x mistr Španělska (1991-1995), mistr Nizozemska (1998), vítěz Ligy mistrů (1992), vítěz Interkontinentálního poháru (1985), vítěz evropského Superpoháru (1992), vítěz Poháru UEFA (1985), vítěz Španělského poháru (1990), vítěz Nizozemského poháru (1998), 2x nejlepší fotbalista Dánska (1982 a 1985)
Trenérská kariéra: Dánsko (2000-2002, asistent trenéra reprezentace), Brondby Kodaň (2002-2006), Getafe (2007-2008), Spartak Moskva (2008- ?)
Trenérské úspěchy: mistr ligy s Brondby (2004-2005), 2x dánský pohár a 2x superpohár s Brondby Kodaň (2002 a 2005), finále Španělského poháru s Getafe (2007)
Fotbalový elegán, kterého fanoušci přezdívali Velký Dán
Francie má svého Platiniho, Brazílie Pelého, Portugalsko Eusebia. Když před časem vyhlásili v Dánsku anketu o nejslavnějšího fotbalistu historie, vyhrál ji s neuvěřitelným přehledem Michael Laudrup.
Až za ním hluboko v poli poražených skončili držitel Zlatého míče Alan Simonsen nebo ve své době nejlepší gólman světa Peter Schmeichel. Michael Laudrup patřil svého času k nejobdivovanějším fotbalistům světa. Dánového ho milovali i nenáviděli. Hrdí fanoušci Dánského království obdivovali jeho technické parády. I proto elegána rychle přejmenovali na Velkého Dána.
Na druhé straně mu dodnes nemohou zapomenout, jak zbytečně na tři roky zanevřel na reprezentaci. V bojkotu proti kouči Richardu Molleru-Nielsenovi ho dokonce načas podpořil i mladší bratr Bryan. Ten se ale nakonec do národního týmu vrátil, a slavil tak nečekaný triumf na ME v roce 1992, kam bylo Dánsko dodatečně nominováno místo Jugoslávie.
Laudrupova hvězda začala zářit už v dorosteneckém věku a hned po dovršení plnoletosti se o něj rvaly evropské velkokluby. Boj o jeho služby nakonec podle očekávání vyhrál Juventus Turín. „Odejít v devatenácti do Itálie nebylo moc rozumné. Byl jsem cizinec a měli na mě takové nároky, které jsem v tomhle věku ještě nebyl schopný zvládnout,“ řekl později Michael Laudrup, který se v silné konkurenci neprosadil. V dresu Staré dámy úřadoval Francouz Platini, a mladičký Dán tak raději putoval na dvouleté hostování do Lazia Řím. I když se po návratu do Juventusu stal osobností, hvězdou světového fotbalu se stal až po přestupu do FC Barcelona. Španělské časy pod Johanem Cruyffem byly úspěšné, vždyť během sedmi let se stal pětkrát mistrem Primera Division. Fanoušci Barky s nostalgií vzpomínají na spolupráci Laudrupa s Christem Stoičkovem. Idylka na Nou Campu mu skončila na podzim roku 1993, kdy do týmu přišel Brazilec Romario a uražený Dán zamířil do konkurenčního Realu, se kterým ukončil letitou nadvládu FC Barcelona. Nyní chce uspět také jako trenér, loni se španělským týmem Getafe prošel až do čtvrtfinále Poháru UEFA. Podaří se mu něco podobného i se Spartakem Moskva?
