Dva zápasy, čtyři branky! Taková je aktuální bilance útočníka ostravského Baníku Davida Střihavky v posledních ligových zápasech jeho týmu. „Z gólů mám samozřejmě radost, ale ještě více mě těší fakt, že jsme dokázali pokaždé otočit skóre a zvítězili,“ říká pětadvacetiletý útočník.
Konečně jste se střelecky chytil, cítíte velkou úlevu?
Jsem útočník, takže se ode mě góly čekají, ale nervózní jsem z toho nebyl. Věděl jsem, že je jen otázka času, kdy to přijde. Jsem ale samozřejmě rád, že celému týmu gólově vyšly dva zápasy. Dali jsme deset gólů, což je před zápasem se Spartou pro psychiku týmu hodně důležité.
Nebylo pro vás čekání na první góly v sezoně ubíjející?
Když jsem byl mladší, tak jsem nad tím asi více přemýšlel. Nyní už mám přece jenom něco za sebou, takže jsem to neřešil. Už jsem to zmiňoval, věřil jsem, že přijde zápas, který týmu sedne, a prosadím se. Ve fotbale to tak chodí, že někdy nastanou na hřišti i situace, kdy rozhodne i štěstí. To mi v úvodu sezony trošku chybělo.
Co je vlastně pro útočníka, kterému se nedaří nejdůležitější?
U každého to je jiné, ale asi nejsem sám, který s tím bojuje ještě větší pílí v tréninku. Prostě musíte se snažit jít těm brankám – nebo štěstí, to je jedno, jak to nazveme – naproti. V zápase to je obdobné, snažíte se od něčeho odrazit: vyhraného osobního souboje, gólové nahrávky.
Baník konečně ukazuje svou obrovskou ofenzivní sílu i na hřišti. Kdy podle vás nastal zlom?
Na to je těžké odpovědět. Je ale pravda, že nám vstup do sezony moc nevyšel. Ale svým způsobem se to dalo i trošku čekat, že nám bude chvilku trvat, než se sehrajeme, zvykneme si na sebe. Přece jen v létě přišla řada nových a kvalitních hráčů. Někteří z nich navíc neabsolvovali z nejrůznějších důvodů celou letní přípravu, takže na sehrání jsme moc času neměli. Mužstvo potřebovalo čas, aby se sžilo. Je pravda, že výborně jsme zahráli v Moskvě, kde chybělo doopravdy málo a my slavili senzační postup. Nyní jsme otočili dva zápasy v lize a ukázali vnitřní sílu. Musíme zvládnout pohár v Mutěnicích a pak nás čeká Sparta, což je ohromná motivace.
Jako bývalý hráč Bohemians, Slavie, Sparty a hlavně jako rodák z Prahy často před vzájemnými zápasy odpovídáte na to, zda jsou pro vás zápasy prestižnější. Jiné to nebude ani nyní…
Ale já se musím opakovat, zápasy proti těmto týmům beru normálně, jako každé jiné. U Sparty to je ale samozřejmě něco jiného.
Proč?
Tak přece jen jsem za Baník už něco odehrál a vím, co pro fanoušky tento zápas na Bazalech znamená. Je to vrchol podzimu, o kterém se zase už hodně dlouho mluví. Moc se na něj všichni těšíme.
Vnímáte tu rivalitu?
Samozřejmě! Uspět proti Spartě si přeje každý. Fanoušci, vedení, a samozřejmě i hráči. Já věřím, že to společně zvládneme. S fanoušky v zádech se nám to může podařit. Přesvědčili jsme se o tom i ve Zlíně, kdy nás hnali celý zápas dopředu. A to i za nepříznivého stavu! Za to bych chtěl za celý tým poděkovat. Pro hráče je skvělé v takové kulise hrát. Když jsem šel na hřiště, běhal mi mráz po zádech, fakt paráda.
V dresu Baníku jste dal už devatenáct branek. Pamatujete si i ten proti Spartě, který pomohl k remíze 2:2?
Samozřejmě, že ano. V kariéře dáte důležité a méně důležité góly. Ten můj znamenal vyrovnání na 1:1 a pomohl ke konečné a vcelku cenné remíze. Na Bazalech byla skvělá atmosféra. Dával jsem ho hlavou po centru Franty Metelky.
