Fotbalové Vítkovice v posledních letech možná překvapivě dokážou vychovávat opravdu kvalitní brankáře. Dresy mládežnických reprezentací v nedávné minulosti pravidelně oblékal Tomáš Grigár, který se ale následně nechytil ve Spartě. Momentálně prapor ostravských brankářů drží devatenáctiletý Tomáš Vaclík. Letos si zachytal na evropském šampionátu devatenáctiletých, který se konal v Česku, ovšem vzpomínat bude i na zranění, která se mu nevyhnula.

„Byl to určitě úspěšný rok, i když se mi nevyhnuly ani určité potíže. Zahrál jsem si na Euru, pravidelně jsem chytal ve Vítkovicích, ale na druhé straně jsem dvakrát dost dlouho chyběl kvůli zranění,“ bilancoval před koncem roku mladý ostravský gólman, který věří, že v dalším roce se mu zranění budou vyhýbat. „Byla to úplně stejná zranění. Měl jsem problémy s meniskem na pravém koleni. Poprvé to bylo na jaře, ale naštěstí jsem se před evropským šampionátem dokázal dát do kupy. Trenér mě měl vyzkoušeného a počkal na mě. Podruhé se to stalo na podzim. A léčení trvalo dlouho, protože mi meniskus vyoperovali. Aspoň mám jistotu, že s pravým kolenem nebudu už mít problémy,“ řekl s úsměvem Vaclík.

Šampionát pokazila jediná chyba

Vrcholem letošního roku pro něj samozřejmě byla účast na evropském šampionátu devatenáctiletých. Ten se konal v Česku a domácí výběr se dostal až do semifinále. Vaclík byl v brance ve všech utkáních. „Byl to pro mě velký zážitek. První zápas jsme vyhráli, druhý vzadu odehráli bez gólu. Škoda jen té prohry s Itálií. Důležité je, že jsme postoupili do semifinále. A tam nám k postupu moc nechybělo,“ zavzpomínal brankář Vítkovic. Na semifinále ale moc rád nevzpomíná. Zachytal sice hodně dobře, ale všichni si už navždy budou pamatovat jeho chybu, kdy do branky pustil ránu z dobrých pětadvaceti metrů. A tato chyba nakonec možná připravila tým o postup do finále.

„Určitě mě to mrzí. V podstatě jsem si tím jakoby pokazil celý šampionát. Občas nad tím přemýšlím, co jsem udělal špatně, někdy mi to někdo připomene, ale abych řekl pravdu, nikdy jsem ten gól neviděl. Nahraný ho nemám a ani nemám chuť se na něj dívat. Ale nemá cenu se tím trápit. Musím se dívat před sebe,“ vrátil se k nepříjemným okamžikům Vaclík.

Po šampionátu možná překvapivě zůstal ve Vítkovicích. Chtěl chytat, bohužel zbytek sezony mu pokazilo další zranění. Navíc ani týmu se moc nedařilo. „Po Euru jsem odchytal dvě kola ligy a pak jsem se zranil. Vstoupili jsme do sezony hrozně, pak jsme se zasekli, na kluky padla deka a chytili se až s příchodem nového trenéra. Hodně pomohl Martin Švestka, kterého si kouč přivedl. Pod jeho vedením jsme hráli vzadu úplně jinak,“ popsal podzimní část druhé ligy ostravský brankář.
V posledních utkáních se už dal dohromady, ale trenér Palička ho nechal na lavičce. V týmu se rozchytal Lotyš Maxims Uvarenko, který během sezony přišel do týmu na hostování z Liberce. „Byl jsem zdravý, ale nebyl jsem připraven. Chytat jsem sice mohl, ale po zranění jsem nebyl ve stoprocentní formě. Navíc Max chytal skvěle, takže nebyl sebemenší důvod něco měnit. Snažil jsem se ho podporovat. Během zimy se chci znovu poprat o místo v brance,“ poznamenal Vaclík, který na jaře bude mít situaci ulehčenu. Uvarenko se totiž vrátil do Liberce.

„Max odešel a momentálně jsme v týmu dva brankáři. Ale uvidíme, kdo ještě přijde. Není totiž možné, abychom jaro odehráli ve dvou. Někomu se může něco stát a bude průšvih. Tak jako na podzim. Zranil jsem se a neměli jsme náhradu,“ řekl k momentální situaci brankář Vítkovic.

Na přestup je času dost

V roce 2009 oslaví dvacítku a chce především chytat. „Ve svém věku to nutně potřebuji. Kdybych měl sedět na lavičce, viděl bych to jako velký problém. Jsem v širším kádru reprezentace do jednadvaceti let, a kdybych ve Vítkovicích nechytal, měl bych problémy se tam prosadit. Začíná nový reprezentační cyklus a bylo by dobré, abych se ukázal hned od začátku,“ zamyslel se nad budoucností Vaclík, který má možná štěstí, že nový kouč jednadvacítky ho dobře zná. „Trénuje ji pan Dovalil, který mě zná už z devatenáctky. Říkal mi, že se mnou počítá, ale musím chytat.“

V loňském roce na sebe upozornil i hráčské agenty, a dostal i nabídky na přestup. Ale mladý hráč má v tomto ohledu jasno. „Po Euru sice něco proběhlo, ale po dohodě se svým manažerem panem Nehodou jsem se rozhodl ve Vítkovicích zůstat. Tady mám mnohem větší šanci, že budu chytat, a to je hlavní. Na přestup je vždycky dost času,“ řekl Vaclík, který měl několik nabídek z ligy. „Ozval se Baník a Liberec. Nějaké náznaky byly i ze zahraničí, ale to nebylo nic konkrétního, jen takové oťukávání, které se nemůže brát vážně.“

Nad nabídkami dlouho přemýšlel. A nakonec se rozhodl asi správně. V první lize totiž moc mladých hráčů nechytá a čekalo by ho asi jen vysedávání na lavičce. A to je věc, které se chce za každou cenu vyhnout. „V první lize opravdu moc mladých nechytá. Nejmladší je Diviš, ale ten se do branky dostane jen sporadicky, a spíše chytá jen za rezervu. Takže z těch mladých chytá snad jen Zlámal, a to je pětaosmdesátka. Tedy kluk o čtyři roky starší než já,“ upozornil Vaclík.

Z nabídek se mu hlava nezatočila a zůstává při zemi. Před sebou má totiž i příklad Tomáše Grigára. Jeho předchůdce v brance Vítkovic taky prošel mládežnickými reprezentacemi a brzy odešel do Sparty. Tam si ale moc nezachytal. „Opravdu nikam nespěchám. Potřebuji se vychytat. Vím, jak Grigy dopadl. Odešel se slávou do Sparty, a momentálně nechytá ani za rezervu. Kdybych měl jít do ligy, zvolil bych asi menší klub, kde bych mohl sbírat zkušenosti. A o zahraničí to platí dvojnásob. Stačí se podívat, jak si vedou stejně staří kluci, kteří tam odešli. Pokud vím, tak nikdo nehraje,“ řekl Vaclík, pro kterého jeho rozumný přístup může být absolutní výhrou. Žádný jiný brankář jeho věku se totiž v první nebo druhé lize do branky pravidelně nedostane. „Chci se dostat do reprezentace. Mám určitou výhodu, protože v ročníku 1988 žádný brankář není a z toho mého pak já jediný chytám. Michal Bárta v Sigmě dostává jen občas šanci v béčku a Marek Štěch se zatím v Anglii neprosadil,“ dodal Tomáš Vaclík.