I když mu k jeho staré formě stále něco chybí, v Turecku se zdá, že po těžkém zranění kolene konečně zvládá plnou zátěž. A na hřišti to bylo hned zdát.

Zda to ale znamená, že Lukeše uvidí fanoušci Baníku v jarní části ligy, není jisté. Třicetiletý ofenzivní záložník nebo útočník má s vedením ostravského klubu gentlemanskou dohodu, že může v průběhu zimní přestávky jednat o možném odchodu do zahraničí.

Velký zájem o jeho služby měl na přelomu roku bulharský celek Levski Sofie, kde působí další odchovanec Baníku David Bystroň. „Píšeme si a voláme, ale on má stejné informace jako já. Nic nového neví,“ říká klidným hlasem Lukeš. „Mají tady do Antalye přiletět v úterý, tak se možná potkáme.“

O svém možném odchodu mluví klidně a nezvykle otevřeně. „Kluby jsou dohodnuty na hostování, i já bych se na podmínkách domluvil. Problém je v tom, že mé angažování záleží na tom, zda vedení Levski nějakého hráče z kádru prodá. Už tak jich tam je prý hodně a dále kádr rozšiřovat nechtějí, proto to zatím uvízlo na mrtvém bodě,“ připustil Lukeš.

I když přestupní termín vypršel o víkendu, Lukeše to mrzet nemusí. „Hostování se na to stejně nevztahuje, proto jsem to ani nijak zvlášť neprožíval. Venku bych si zahrál rád, ale když to nevyjde, budu to brát jako realitu,“ poznamenal třicetiletý fotbalista.

Věci, které nemůže ovlivnit, neřeší, proto ani během herního soustředění v Antalyi není nervózní. „Ve fotbale už mám snad něco za sebou, aby mě takové věci rozházeli. Co se má stát, to se stejně stane. Však mě znáte, není to tak, že bych se každou chvíli díval na mobil, jestli se něco neděje.“

O jeho služby se ucházel tak Zlín. „Volali mi někdy v prosinci, ale nebylo to tak žhavé. Řeknu to tak, žádnou nabídku předem nezavrhuji, ale s nikým taky nejednám,“ poznamenal Lukeš, který má v Baníku dlouhodobý kontrakt.

Jestliže má z něčeho radost tak z toho, že zatím v zimní přípravě zvládl všechny tréninkové jednotky. „Operované kolene drží, ani mě nebolí. Spíše bych řekl, že ho mám silnější a pevnější než to druhé. Možná jsem ho v přípravě podvědomě chtěl více zatížit a posilovat. To je pro mě nejkrásnější zpráva zimy. Už v Luhačovicích jsem dostal hodně do těla, ale proti minulým zimám mi to ani moc nepřijde. Mám spíše dobrý pocit, že mi vydrželo zdraví,“ poznamenal Lukeš.

Svým způsobem je to ale podle něj pochopitelné. „Doba je už jiná než před lety. Trenéři už nevalí ty tréninky hlava nehlava. Má to řád i smysl.“

Těšil se na sobotní přípravný zápas s Vojvodinou Novi Sad. „Už mi fotbal moc chyběl, proto jsem si rád zahrál. Šel jsem toho zase naplno, chodil jsem do soubojů. Super jsem si zasportoval. Tyto zápasy jsou specifické, protože si musíte dávat pozor na zranění, ale soupeř, kde hráli taky hodně šikovní kluci, to brali obdobně,“ poznamenal Lukeš, kterému se v Antalyi tento rok líbí. „Je tu ideální počasí,“ usměje se a jedním dechem dodává. „Hrací plochy jsou super, kvalitní jsou i soupeři. Snad už teď ustoupí u mě i únava, protože jsem to po kondičním soustředění i tady ještě trošku cítil.“