„ Hodně se kamarádím se Slovincem Jokičem a Turkem Erdingem. Jsou to mladí kluci se smyslem pro humor, ale ten tady mají všichni,“ přiznává Svěrkoš a jako jediný pouze v kraťasech vbíhá v mrazu s ostatními členy týmu na hlavní stadion. „Nemám s tím problém,“ mávne rukou.
Nejprve jim koučův asistent naordinuje řadu rychlých sprintů, které startuje píšťalkou. Posléze si bere Svěrkoše a jeho parťáka z útoku – jednadvacetiletého tureckého reprezentanta Mevluta Erdinga, který chyběl v letošní sezoně jen ve dvou zápasech – stranou. Ostatní hrají na půlce fotbálek se vším všudy. „Nálada je výborná. Všichni jedeme naplno, ale máme čas se u toho i pobavit a zasmát,“ culí se Svěrkoš. „Nám útočníkům se věnovali před nedělním zápasem s Marseille jednotlivě poprvé, dokonce jsme šli jako jediní na video. Normálně trénujeme společně,“ vysvětluje.
Přibližně dvacet minut jim koučův asistent posílá míč různými způsoby do všech možných pozic. Chvílemi už znavení, bez přestávky zakončují. Jednoznačným vítězem se stává Svěrkoš, který spoluhráče strká do kapsy především při těžkých střelách levou nohou (oba jsou praváci – pozn. aut.). „Dneska mu střelba úplně nešla, ale má zase jiné přednosti, které bych chtěl mít. Třeba je silný v hlavičkových soubojích a skvěle si dokáže pokrýt míč,“ chválí svého parťáka z útoku.
Pak se všichni na trávníku, připomínající spíše zamrzlý plácek, scházejí za brankou, kde se posilňují, aby mohla střílet na gólmana další dvojice forvardů. Svěrkoš se zapojuje do fotbálku, kde si však dává pozor na nezcela uzdravené koleno. Trénink končí.
„Volal mi sem i reprezentační kouč Petr Rada. Ptal se, jak jsem na tom s kolenem. Jeho telefon mě hodně potěšil. I když jsem přestoupil, nezapomněl na mě a podle všeho se mnou i nadále počítá. Ozval se i po zápase s Marseille. Můj zdravotní stav a forma ho dost zajímá,“ uzavírá Svěrkoš.