„Je to klub asi jako Sparta u nás. Každý soupeř se proti nám chce vytáhnout a i získaný bod je pro něj úspěch,“ říká Bystroň, jehož tým bydlí během soustředění v Antalyi ve stejném hotelu (Kremlin Palace) jako Baník. „Měl jsem z toho radost, že to tak vyšlo. Každý den za kluky, ale i maséry chodím,“ usmívá se šestadvacetiletý fotbalista, který je podepsaný pod posledními velkými úspěchy Baníku. Vždyť s ním vyhrál ligu, Pohár ČMFS a slavil s ním i poslední třetí místo.

Máte za sebou půlrok v Bulharsku, jaký byl?

Začátek hodně hektický a špatný, protože jsme nepostoupili do Ligy mistrů, což mě dodneška štve. Vypadli jsme s BATE Borisov, i když jsme byli v obou zápasech lepší. Nedali jsme penaltu a zahodili snad pět vyložených šancí. Pořád mě to mrzí, protože právě kvůli Lize mistrů jsem do Sofie šel. Moc jsem si ji chtěl zahrát, chtěl jsem se zviditelnit. Následně jsme vypadli i z Poháru UEFA, kdy jsme nestačili na Žilinu. Ten začátek byl drsný.

V čem hlavně?

Majitel Levski bral vyřazení s Borisovem jako velký neúspěch, protože v létě investoval do posílení mužstva velké peníze. Navíc i soupeř se po losu zdál hratelný. Ale asi jsme nebyli ještě sehraní, dostali jsme pokuty a měli, jak se říká, nůž na krku. Ten nám ale vedení ani dávat nemuselo, v Bulharsku jsou fanoušci hodně horkokrevní. Každý neúspěch strašně prožívají, což jsme poznali na vlastní kůži po příletu z Borisova. Kdyby na letišti nebyla policie, asi bychom to ve zdraví nepřežili. Bylo to dost husté.

To zní pro českého fanouška drsně.

Ale tak to v Bulharsku chodí. Rivalita mezi kluby a fanoušky je obrovská, hlavně mezi Levski a CSKA Sofia. Tam je nevraživost jako při zápasech Baníku a Sparty. Jinak pro nás je každý zápas těžký, protože každý soupeř se proti nám chce vytáhnout a bere zápas jako velký svátek. Je to stejné, jako když v Česku přijede Sparta.

Vzpomenul jste si na to?

Určitě hned po několika utkáních mi bylo jasné, že proti Levski každý soupeř bere i bod jako úspěch. My jsme se po pohárovém zklamání naštěstí chytili, vedeme o bod ligu a jsme i v semifinále Bulharského poháru. Naše cíle jsou jasné, získat double. Vedení klubu ani s ničím jiným nepočítá.

Jaké je bulharská liga?

Asi o trošku lepší než česká. Levski je ale velkoklub se vším všudy. Vedení dělá všechno proto, aby se hráči měli dobře. Fakt jsem tam nezažil žádné problémy, všechno je tak, jak má být.

Dají se srovnat tréninky s těmi ostravskými?

Ale jo, v tom velký rozdíl není. Shodil jsem tři kila, což mi na hřišti prospělo. Ale všeobecně to je v Levski trošičku volnější. Třeba vstáváme i na soustředění až v deset hodin, což je ale dáno spíše mentalitou Bulharů. Makat se musí všude.

Hrajete stopera, ale s jiným číslem než v Baníku.

Šestku už jsem nechtěl, vzal jsem si třiadvacítku.

Proč?

Chtěl jsem uzavřít jednu kapitolu kariéry a vykročit do té druhé, proto jsem číslo změnil. Ale žádná magie v tom není. Moc na to nejsem.

V létě vás čeká i další velká změna.

Je to tak. 20. června se budu na zámečku v Šilheřovicích ženit. S Kájou (přítelkyně – pozn. red) jsme spolu osm let. Hlavně si přeji, aby bylo co slavit. Kdyby vyšel double, bylo by to super.

Už víte, kdo vám půjde za svědka?

Uvažoval jsem o Aleši Neuwirthovi, ale nakonec jsem zvolil bráchu. Ale kamarády z Baníku určitě pozvu, to je jasné. I tady jsem rád, že si s nimi můžu pokecat. Je to příjemné.

Málem jste se v zimní pauze dočkal spoluhráče, Martin Lukeš je stále v hledáčku Levski.

To je pravda, ale vše je podmíněno tím, že by muselo vedení klubu někoho prodat. Už tak je nás i tady v Turecku třicet, což je vcelku dost. Je to škoda, protože by se to ve dvou lépe táhlo. Ale já s tím nic nenadělám. O všem rozhoduje majitel klubu.

Nepřimlouval jste se?

To ani nejde, s majitelem nikdo z hráčů nemluví. Todor Batkov vlastní několik advokátních kanceláří i mobilního operátora, jako je u nás třeba Vodafone.

Zvykl jste si na život v Bulharsku?

Ale jo, bydlím v krásné luxusní čtvrti v Sofii, kde se líbí Káji i našim třem pejskům. V domě máme i bazén, takže pohoda. V Sofii jsou možná ještě lepší obchody než u nás, ale musíte na ně mít. V Bulharsku jsou buď hodně bohatí lidi, co mají v garáži zaparkované tři mercedesy, anebo ti, co moc peněz nemají. Ten rozdíl je vidět na každém kroku.

Líbí se vám Sofie?

Ani moc ne, není tak pěkně opravená jak třeba Ostrava. Ale lidi jsou tady srdeční a fotbalisty mají rádi, tedy když se vyhrává. (směje se). Mi se tam líbí, mám tam svůj klid a pohodu.

Pronikl jste do tajů bulharštiny?

Domluvím se, akorát hlavou se tam kýve naopak (směje se).

Chodíte po zápasech do mix zóny mezi novináře. V Ostravě jste nikdy k výřečným fotbalistům nepatřil?

V Levski to ani nijak nejde. Novináři i televizní štáby jsou na každém tréninku. Před kamery se ale necpu, protože na to si ještě moc nevěřím (směje se).

Asi jako každý fotbalista jste od žáčků snil o zahraničním angažmá v západní Evropě, nyní hrajete v Bulharsku. Věříte, že si zahrajete lepší soutěž?

V Levski mám smlouvu ještě na dva a půl roku, takže nyní nad tím nepřemýšlím. Ale jsem rád, že mi zahraniční angažmá vyšlo. Každého hráče to posílí a je to pro něj i cenná zkušenost. Fotbal se tam hraje dobrý, podmínky mám lepší než v Baníku. Já pořád pevně věřím, že z Levski se dá přestoupit do nějaké špičkové soutěže. Teď v zimě se o naše hráče zajímají kluby z Francie a Anglie. Prvním krokem ale je dostat se do Ligy mistrů, tu bych si moc rád zahrál. Je to můj asi největší sen, o němž věřím, že se mi splní.