Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Český fotbal jde s dobou, a proto i fanoušci si už zvykli na to, že v realizačních týmech působí kondiční trenéři. Baník drží ojedinělý primát, protože před rokem a půl angažoval Itala Paola Terziottiho.

A ostravskému týmu spolupráce svědčí, což je znát hlavně na hřišti. Baník patří po fyzické stránce k nejlépe připraveným týmům v lize. „Takové ohlasy by samozřejmě potěšily každého, ale hlavní zásluhu na tom má kouč Karel Večeřa. On je šéf a on má taky vždy hlavní slovo. Naše spolupráce ale funguje super, vážím si toho, že mám v Baníku prostor k práci i důvěru . To je vždycky to nejdůležitější,“ říká sedmatřicetiletý Terziotti.

V Baníku jste rok a půl. Jak hráči berou kondičního kouče, na kterého řada z nich nebyla zvyklá?

Na to je pro mě osobně doopravdy složité odpovědět, protože v Itálii má kondičního kouče každý klub od první až po čtvrtou ligu. AC Milán jich má třeba osm. V Itálii pracují v trenérských týmech kondiční specialisté přes pětadvacet let, a to nejen ve fotbale. Stejné to je u basketbalistů, volejbalistů nebo cyklistů. To je asi hlavní rozdíl. V Česku nebo v Polsku se ale taky doba mění, fotbal se neustále vyvíjí, proto je potřeba jít s dobou.

Do Baníku vás přivedl generální manažer Verner Lička, váhal jste?

Ne, s Vernerem jsem pracoval v Górniku Zabrze i Groclinu Diskobolia. Český fotbal má v Evropě skvělý zvuk a pro mě bylo lákavé ho poznat zblízka. Navíc Verner byl pro mě zárukou toho, že se bude v Baníku pracovat profesionálně.

Sportoval jste někdy?

Na střední škole jsem hrál basketbal, volejbal a samozřejmě fotbal. Do osmnácti jsem chytal za AC Cadidavid, což je klub z naší čtvrti. Ale na gólmana jsem byl malý, navíc mě to už ani moc nebavilo, takže jsem se věnoval raději studiu.

Kde jste studoval?

Nejprve sportovní vědy na vysoké škole v Bologni, která trvá čtyři roky, ale já si to ještě o dva další prodloužil. Další čtyři roky jsem studoval doktorát na univerzitě v Turíně. Praxi jsem získal doma ve Veroně, kde jsem pracoval v univerzitní laboratoři. Mám i vystudovanou licenci kondičního kouče Italské fotbalové federace, bez které u nás nemůžete trénovat.

Jak jste se ocitl v Polsku?

Pomohl mi rektor univerzity z Verony, který měl ve fotbale hodně známých. Jedním z nich byl i polský fotbalista Marek Kožminski, který hrál deset let v Itálii a po ukončení kariéry koupil Górnik Zabrze. Sháněl pro tým italského kondičního kouče. Nad nabídkou jsem neváhal. Sbalil jsem si doma věci a vyrazil jsem.

Máte přehled, kolik italských kondičních trenérů působí v Evropě?

Minimálně deset, určitě jich je více než klasických fotbalových. Spolužáci z univerzity pracují třeba v Šachtaru Doněck, Saturnu Moskva. Italové jsou ale i ve Španělsku, Rumunsku nebo Anglii. O kondici se staral můj krajan do nedávna i v Chelsea.

Máte jako běžný fotbalový kouč i cíle?

Každý by je měl mít. Asi jako pro každého to je národní tým, to by byl i pro mě vrchol.

Dobré jméno máte především v Polsku.

Ale třeba si získám renomé i v Česku (směje se). Mám štěstí, že v těchto zemích můžu pracovat ve špičkových fotbalových klubech. Takovou šanci bych v Itálii nedostal, to říkám zcela otevřeně.

Dají se srovnat italští, čeští a polští fotbalisté?

Italské ze své praxe neznám, nikdy jsem je netrénoval, takže bych je nechtěl hodnotit. Češi jsou ale podle mě na tom fyzicky lépe než Poláci, ale nedokážu přesně říct proč. V Polsku je problém s tím, že se často mění trenéři, což fotbalu hodně škodí. Česko je v tom dále, jsou kluby, jako třeba Baník, kde kouč Večeřa má prostor i čas pro svou práci, což je hodně důležité.

Pojďme k práci v Baníku, která hlavně v začátku nebyla vůbec jednoduchá. Už tým věří vašim metodám?

I kouč Karel Večeřa po vašem nástupu říkal, že čeští fotbalisté nemají změny moc rádi. To je otázka spíše pro kluky, já sebe hodnotit nechci.

To ani nemusíte, ale přece vztah hráč-kouč je důležitý.

V Baníku jsem už rok a půl, už se s hráči domluvím, což je moc důležité. Sice si ještě občas pletu polská a česká slovíčka, ale rozumějí mi (směje se).

Kondiční kouč se v Itálii oslovuje profesor. Vám hráči Baníku ale většinou tykají.

V tom problém nemám, respekt si nikdo nezíská tím, jestli se mu tyká, nebo vyká. Ale to je pravda, že kondiční kouč má v Itálii jiné postavení než tady. Někdy to je těžké kluky přesvědčit, aby akceptovali mé požadavky v tréninku, aby to prostě fungovalo. Ale většina z nich snad už pochopila, že tréninky k něčemu jsou. Jasné taky je, že se některé věci neprojeví hned, ale až třeba za půl roku. Ale pokroky u hráčů jsou nepřehlédnutelné.

Můžete být konkrétnější, kdo se nejvíce zlepšil?

Lukáš Magera (důrazně). Hodně začal pracovat na zesílení jádra. Posiloval tedy hlavně břišní svalstvo a získal stabilitu v osobních soubojích. Velký pokrok byl a je vidět i na dalších hráčích – třeba u Rudy Otepky a Tomáše Marka. Hodně šel nahoru na podzim Tomáš Galásek, který přišel do Baníku bez klasické letní přípravy a první měsíc měl problémy. Pak ale zlepšil obratnost a byl jasnou hvězdou týmu. Kdyby jeho přístup měli i ostatní hráči, bylo by to skvělé. To, co on dává fotbalu i v sedmatřiceti letech, se hned tak nevidí. S ním spolupracovat byla paráda.

Kdo naopak netrénuje podle vašich představ?

To bych nechtěl moc rozebírat, jsou to spíše interní věci klubu, a hlavně kouče Večeři.

Tak jinak - kdo má největší rezervy ve fyzické kondici? Kdo by se mohl v této stránce zlepšit?

Sporttestry ošidit nejde. Když vidím fotbalový talent a fyzickou rezervu v trénincích, tak mají fyzické rezervy Aleš Neuwirth a Róbert Zeher. Nebo abych byl přesnější, mohou v tréninku více makat.

Někdo může namítnout, že fyzická kondice není ve fotbale všechno. Ze začátku s vámi „bojoval“ třeba i Václav Svěrkoš.

(směje se) Tam šlo spíše o jiné věci, Svěrky je, jak se u vás říká, přírodní typ. Výsledky měl od narození super, ale je i pravda, že patří do skupiny spíše zápasových fotbalistů.

To znamená přesněji co?

Že v tréninku někdy netrénuje úplně na maximum, ale v zápase jde absolutně na doraz.

Prý jste ale jednou dokonce ukončil individuální trénink?

To je pravda, prostě ten trénink nestál za nic, tak jsem mu řekl, že to je pro nás oba ztráta času, a šli jsme do šatny. Já nedělám rozdíl v tom, jestli zrovna trénuji se Svěrkošem, nebo třeba Zawadou. Ono se to ale může někdy stát. Blbě se vyspíte, máte nějaké problémy, nemocné dítě. Taková věc ale neznamená, že máte s kluky problémy. Každý fotbalista je jenom člověk, tak se to musí brát.

Prožíváte fotbalové zápasy?

Jo a hodně, ale stejně na tom jsou všichni, kdo sedí na lavičce. Trenéři, maséři, hráči, všichni chceme, aby se vyhrálo.

Jako kondiční kouč se hlavně díváte na fyzičku. K čemu by byla dobrá fyzička, když nemáte body?

To je nesmysl. Na druhé straně jsou zápasy, kdy nevyhrajete, ale já byl maximálně spokojený.

Který duel to byl?

Vybaví se mi hlavně ten domácí s Brnem, kdy jsme je absolutně k ničemu nepustili, a nevyhráli jen proto, že se nám nepodařilo dát gól.

Vidíte, a fanoušci si nejvíce pamatují výhry doma se Spartou a v Boleslavi.

To já ale taky, protože to byly zápasy, kdy jsme hráli agresivně a oba soupeři vůbec nevěděli, jak mají reagovat. První půlka v Boleslavi byla z naší strany fantastická.

Kromě fotbalu zpíváte a hrajete na kytaru, dokonce máte za sebou i několik koncertů.

To je pravda, hudba je mým velkým koníčkem. Už jsem se dokonce naučil i pár českých písniček, ale spíše zpívám anglicky nebo italsky. Už se moc těším i na ples klubu, kde bych měl taky pár písniček zahrát.

Pocházíte z Verony, kterému klubu fandíte?

To je snad jasné, že Hellasu. Teď hraje třetí ligu, ale třeba se zase vše otočí a budou i výsledky. Návštěva na domácí zápasy se pořád pohybuje okolo dvaceti tisíc. S Veronou je hodně spojované i Chievo, což je ale malá vesnice před městem, takže s Veronou toho zase tak moc společného nemá.