Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Někteří z nich po zápase nadávali, jiní nemluvili. Ani útočníkovi Petru Hoškovi do řeči moc nebylo. „Dal jsem sice první branku zápasu, ale stejně k ničemu nebyla,“ smutnil jedenadvacetiletý fotbalista.

Odehráli jste proti Žižkovu asi hodně zvláštní zápas. Sedm branek, tři vyloučení hráči na jedné straně.

Zápas hodně ovlivnil výkon rozhodčího. Kdyby se tak nestalo, myslím si, že diváci mohli vidět tvrdé rychlé a bojovné střetnutí, ve kterém nechybělo nasazení. Z výsledku jsme samozřejmě smutní, mám za to, že bod by nám slušel.

V prvním poločase jste hráli po větru. Nebyla chyba, že jste se tak málo nutili do střelby? Vždyť jste paradoxně dali víc branek ve druhém poločase.

To si myslím taky. To byla chyba, že jsme víc nevyužili příznivého losu a v prvním poločase se víc nepokoušeli o střelbu. Hrát s větrem v zádech je samozřejmě značná výhoda.

Vy sám jste docílil první branky v utkání. Byla dost šťastná a svým způsobem i kuriózní.

Myslím, že Coufy (Vladimír Coufal – pozn. red.) se pokoušel ze strany o centr. Ten mu ale nevyšel, přesto to obránce minul, a já stál za ním… napoprvé se mi Vacloše (Tomáše Vaclíka – pozn. red.) prostřelit ještě nepodařilo, ale dorážku jsem do sítě dopravit už dokázal. Jenomže se později ukázalo, že to bylo stejně k ničemu.

Bylo vaše střídání spíše taktické, nebo jste už toho měl na hrotu plné zuby?

Z placu jsem šel asi kvůli tomu, aby naskočili čerství hráči, jejichž úkolem bylo udělat v žižkovské obraně ještě vítr.

Co jste si říkali, když vám rozhodčí Drábek postupně vylučoval jednoho hráče za druhým? A jak jste vnímal penaltu, kterou mnozí diváci označili přinejmenším za spornou?

Asi jsme z těch verdiktů byli na stadioně všichni překvapeni. My na hřišti a lavičce i diváci na tribuně. Co k tomu víc říct? A tu penaltu jsem já vlastně neviděl. Kluci mi teď v kabině říkali, že když se Hrty (Tomáš Hrtánek – pozn. red.) vracel před branku, tak tam soupeř před ním nějak spadl… ale já jsem to fakt neviděl, k tomu nechci nic moc říkat.

Zažil jste vy sám někdy zápas, v němž byste přišel o tři vyloučené spoluhráče?

Ne, já jsem to ještě nezažil. Zrovna jsme to s klukama v kabině probírali, jestli si někdo něco podobného pamatuje. Je to rarita, ale zrovna, že bychom o takovou zvláštnost stáli, to určitě ne.

Po podzimu máte na bodovém účtu jen sedm bodů. Nabízí se tady paralelní srovnání vaši současné pozice loňského vítkovického zmaru, který ostravské fotbalisty nakonec po pětibodovém podzimu přivedl až do třetí ligy.

Ne. To já si určitě nemyslím. Ten odstup, jako měly loni Vítkovice, není tak vysoký. Je to stále hratelné. Navíc jsme poslední zápasy prohráli o jediný gól. Se Žižkovem vyrovnáme krátce před koncem ve dvojnásobném oslabení na 3:3, a stejně to neudržíme. Je to smůla. Těžko říct takhle bezprostředně po zápase, jestli se tam vůbec dalo něco proti té rozhodující brance udělat.

Co je nyní zapotřebí hlavně udělat, aby se šestibodové manko na 14. pozici podařilo Hlučínu v jarních odvetách umazat?

Rozhodně nesmíme podlehnout blbé náladě. Musíme makat dál a věřit, že se k nám konečně i to pověstné štěstíčko zase otočí. Vždyť jsme teď většinu zápasů ubojovali, ale třeba konkrétně v posledních dvou zápasech jsme prohráli až kvůli brankám v závěru. Na Spartě navíc vlastním gólem.