Bývalý vítkovický gólman momentálně chytá v dresu žižkovské Viktorie, která i díky třem vydřeným bodům v zápase s Hlučínem přezimuje v druholigovém pořadí na čtvrté pozici s jen jednobodovým mankem na druhou Vlašim. „Kdyby nám někdo v srpnu řekl, že budeme mít na kontě šestadvacet bodů, pak bychom mu v té chvíli asi nevěřili,“ říká stále teprve jedenadvacetiletý gólman.
Vezete si z Hlučína těsnou výhru, ale váš trenér Martin Pulpit byl po utkání vaším výkonem hodně rozčarovaný…
Bylo to takové typické utkání posledního podzimního kola. Podali jsme, stejně jako domácí Hlučín velmi nesoustředěný výkon. Nevím, co momentálně k tomu říct víc. Ale aspoň se lidi bavili. Padlo hodně gólů a byli tři vyloučení hráči.
Zažil jste vy osobně někdy podobnou situaci, že by domácí dohrávali oslabeni o tři hráče?
Ne. Je to samozřejmě rarita. Dokážu se vcítit do kůže soupeře, že to po utkání těžce nese. Ale mně to nepřipadne vhodné, komentovat ta vyloučení. I když je pravda, že Hlučín, pár ostřejších zákroků předvedl. Spíš se dívám na náš výkon, který nebyl dobrý. Po zápase jsme rádi akorát za tři získané body.
Myslíte si, že mají Slezané ještě šanci II. ligu zachránit, nebo napodobí váš bývalý klub a půjdou po dvou letech zpátky do MSFL?
Hlučín to podle mě bude mít hodně těžké. Už na podzim se tady často měnili trenéři, ale nějakou podstatnější sérii neudělali. Mají sedm bodů a jejich ztráta na nesestupové pozice je taky nezanedbatelná, takže u nich bude hodně záležet na startu do jara. To bylo stejné i před rokem ve Vítkovicích, i když je pravda, že my jsme tenkrát byli v ještě horší pozici.
Jste spokojený s průběhem podzimní sezony?
Jako celek bychom to měli hodnotit kladně. Kdyby nám někdo v srpnu řekl, že budeme mít na kontě šestadvacet bodů, pak bychom mu v té chvíli asi nevěřili. Ale my jsme jich nakonec mohli mít ještě víc, nebýt zbytečných domácích ztrát. Navíc mě osobně může mrzet i to, že jsme dostali poměrně hodně branek. To pro mě není dobrá vizitka, na defenzivě budeme muset v zimě hodně zapracovat.
Je to asi hodně příjemná změna, že po letech strávených boji o udržení najednou hrajete o postup.
Tak určitě, i když člověk hraje pod tlakem vždycky. Na Viktorce se chce postoupit, máme ambiciózního trenéra, takže ten tlak je možná o trochu větší. Ve Vítkách se hrálo o záchranu každý rok, na to si člověk zvykl, ale tahle role je pro mě novinka. Samozřejmě je to ale příjemnější, hrát o postup než o záchranu. To bez debat.
Máte ještě čas sledovat další počínání Vítkovic?
Rozhodně ano. Kdyby už pro nic jiného, mám ve vítkovické kabině bráchu, takže vím o všem, co se v Ostravě děje. Jsem v kontaktu i s Vencou Cvernou nebo Fildou Klepkem, s nimiž jsem v pravidelném kontaktu. Mají teď nějakých dvaadvacet třiadvacet bodů, s čímž asi mohou být spokojeni.
Máte pocit, že jste udělal přestupem z Vítkovic právě do Viktorie Žižkov v kariéře ten správný krok?
Určitě ano. Chytám v kvalitním týmu. Máme všechno v klubu na úrovni, zázemí je určitě na vyšší úrovni, než bylo v Ostravě. Navíc cítím důvěru trenéra, realizačního týmu i u kluků, takže jsem rád, že jsem ten krok udělal.
Ale je to opět jen II. liga?
Na Žižkově to není „jenom“ druhá liga. Viktorku mají všichni v povědomí jako tým z první ligy, i když se tam staly ty nepříjemné věci ještě za dob pana Horníka. Pořád je to kvalitní klub, který chce zpátky do nejvyšší soutěže. S těmi šestadvaceti body máme docela dobrou výchozí pozici, abychom to zvládli. Jsme ti třetí vzadu, trošku v ústraní, ale šance na postup je docela dobrá.
