Tři porážky v řadě, vysněný klidný střed tabulky daleko, přičemž její suterén se nebezpečně přibližuje. Fotbalisty Šenova čeká velmi horký zbytek sezony, aby se dokázali udržet v krajském přeboru i pro příští sezonu.
Jenže je otázka, zda by i případný úspěch v podobě udržení k něčemu byl. Osud ostravského celku v páté nejvyšší soutěži může být zpečetěn bez ohledu na sportovní stránku. Trenér Alexander Minich, který v klubu plní také roli předsedy a hlavního sponzora, po dvanácti letech vážně zvažuje své další působení. Dokonce to spíš vypadá, že skončí.
„Kvalita týmu při tolika absencích, co máme, je jedna věc, ale když se na hřišti nejezdí po zadku a nedělá vše pro to, aby se soutěž zachránila, tak je pro mě na zvážení, zda to má smysl dělat dál," řekl Deníku Minich otevřeně. Zároveň připomněl, co by jeho odchod znamenal. „Klub by musel jít do nejnižší soutěže, kterou by mohl finančně utáhnout," doplnil.
Hrály ve vašem rozhodovaní roli poslední výsledky?
Ano, ale vše se táhne už od zimní přípravy. Vím, že nás velmi negativně ovlivňují zranění. Máme čtyři hráče mimo, což v osmnáctičlenném kádru, když ho navíc nemáme kým doplnit třeba z dorostu, je prostě znát. Zároveň si troufám říct, že nebýt toho, tak máme o šest až devět bodů víc a jsme v tabulce jinde. Nicméně bez ohledu na to tréninková účast či morálka týmu je špatná. Řada kluků má určitě na vyšší soutěž, ale když nedělají vše pro to, abychom se zachránili, došel jsem k úvaze, zda mám do takového kolektivu dál dávat peníze. Navíc na nás chodí i poměrně hodně diváků, s jejichž trpělivostí se také hazarduje.
V zimě k nijak velkému doplnění kádru ale nedošlo…
Přišli dva hráči do základní sestavy. Vojta Babič se ale bohužel o víkendu zranil a Marek Maleňák zůstává hodně dlužen pověsti, se kterou jsme ho znali a přiváděli. A jak jsem už řekl, nejhorší je, když vidíte, že někteří nejezdí na maximum. Jako trenér to poznáte. Ale je to pochopitelné, že vám výkonnost i kondice padají, když nechodíte pravidelně na tréninky. Abych se přiznal, tak po zápase s Krnovem jsem ani s kluky neseděl. Jel jsem domů, pořádně nespal a musel si srovnat v hlavě, co budu dělat.
K čemu jste dospěl?
Že asi opravdu odejdu. Občas se sám sebe ptám, proč to dělám. Nikdo si nedovede představit, jaké peníze to stojí, a to se nebavím o čase. A už cítím, že mi chybějí síly, hlavně psychické. Nedávno jsem četl rozhovor, myslím, že to bylo s Tomašákem, který řekl, že kluci v nižších soutěžích mají ruce natažené, chtějí za fotbal peníze, ale přitom hrají houby. A o sobě si myslí bůhvíco. A já souhlasím. O krajském přeboru se mluví jako o amatérské soutěži, přitom už to taková pravda není. V lepších oddílech hráči, co působili výš, nehrají zadarmo. A u nás je to stejné. Mně přitom nedělá problém fotbalistům dát peníze, ale musí si je zasloužit. Kromě jiného se totiž musíme bavit i o nějaké pokoře, protože mnozí si dokáží říct o víc, než na co mají. Pokud ale u nás k fotbalu mnozí přistupují tak, jak v poslední době, tak ty odměny za vyhrané zápasy asi ani nepotřebují.
Neuvažoval jste o tom, že byste se vzdal funkce trenéra, dovedl náhradu a zkusil týmu dát impuls tímto způsobem?
To určitě ne. Celou dobu mi pomáhají stále stejní lidé, a pokud mám skončit v roli trenéra, tak ani oni nebudou chtít klub podporovat. Zároveň jsem své rozhodnutí oznámil i rodině.
Jak to přijala?
Těší se na to, ale nevěří mi, protože ví, jaký jsem. Víte, já s fotbalem prožil kdeco. Jezdím třeba i na atraktivní zápasy na mistrovství Evropy, a když skončím, budu mít víc času cestovat třeba na anglickou ligu nebo do Španělska. Už mám přece jen nějaký věk a chci si ještě něco užít s rodinou a manželkou, což za současné situace jde jen těžko.
Jste dost otevřený…
Ať ostatní vidí, že na tom nelpím a nechci držet v Šenově krajský přebor násilím. Nezáleží víceméně na mně, nýbrž na přístupu lidí kolem města, hráčů a tak dál. Víte… Jsem rád, když se něco dokáže. Mám firmu přes dvacet let a myslím, že mám být na co hrdý. A ve fotbale je to podobné. Jenže po čase vám dojde energie a mně teď dochází. Jsou fanoušci, kteří by třeba nechtěli tohle slyšet, ale jsou i jiní, kteří vám nepřejí, ale když se skončí, tak se chytnou za nos a řeknou si. „Už to asi nešlo dál."
Zmínil jste město. Jeho přístup k fotbalu vám také vadí?
Nepomáhá nám. Máme jedno hřiště, které jsme rekonstruovali před těmi dvanácti lety, kdy jsem s paní starostkou Kuchařovou jezdil na ministerstvo školství. Od té doby se jen udržuje, což je ale málo. Už dávno se to mělo řešit. A s tréninkovými plochami je to ještě těžší. Příprava po okolí nás stála hodně peněz, to si však nikdo neuvědomuje. Z dotačního programu se neustále rozšiřuje škola, ale na ostatní peníze zřejmě nejsou. Holt asi nadešel čas se vrátit na začátek a ať to dělá někdo jiný.
Jaké budou vaše další kroky?
V klubu jsem svůj konec naznačil. Budeme si muset na výboru sednout a říct si, co je vlastně prioritou, a co bychom měli zlepšit, protože nemá cenu to držet v tomto stavu. Vůbec nevím, jak to dopadne. V každém případě, když odejdu, tak odejdou i další sponzoři, kteří zde fotbal podporují.
Sezona ale ještě neskončila, před sebou máte osm zápasů…
Máme sice ještě nějaký náskok na mužstva pod námi, ale zmenšuje se. A co nám také nepomáhá, jsou výsledky ostatních utkání. Před začátkem jara jsme chtěli co nejrychleji nahrát body, abychom byli v klidném středu tabulky. Samozřejmě tým na krajský přebor určitě má a ve hře je sice ještě hodně bodů, ale pokud nezačneme jezdit jak se říká po prdeli, tak se nezachráníme. Bude záležet na tom, jak k tomu hráči přistoupí.