Po krásné minulé sezoně, kdy skvělými zákroky dotáhl Petřkovice 
k postupu do MSFL, přišlo na začátku tohoto ročníku na brankáře Antonína Bučka horší období. Vybral si pár slabších zápasů, v nichž chyboval.

„Jsem soudný a vím, že jsem v určitých momentech mohl udělat víc. Po roce a půl, co jsem tady, přišla krize, se kterou jsem se musel vyrovnat, zamakat a věřit, že se to zlomí. Teď doufám, že se to povedlo," řekl Buček, který 
v dresu ostravského Baníku odehrál třiačtyřicet ligových utkání.

Bylo těžké se dostat z krize?

Už mám něco za sebou, ale nechci se v tom příliš patlat. Když se podíváte, tak i Buffon dělá chyby, to se prostě stává. Musím také poděkovat Romanu Hulvovi, který ví, o čem mluvím.

Neobával jste se, že si v MSFL sednete na lavičku?

Nikdo není nenahraditelný a nemá v sestavě místo jisté. Bylo to rozhodnutí trenérů. Víc bych se však 
v tom opravdu nechtěl hrabat, protože to je čtyři týdny zpátky a doufám, že je to za mnou. Porazili jsem Třebíč, takže věřím, že poslední výsledky jsou známkou toho, že se v obraně zvedáme, i když musím říct, že třeba 
v Kroměříži jsme měli kupu štěstí, které však k fotbalu patří. Hrajeme zodpovědně a celý mančaft dobře brání.

Zdá se, že ano. Proti Třebíči jste dokráčeli k pohodlnému vítězství…

Věděli jsme, že přijede mančaft, který dostal v posledních čtyřech utkáních jeden gól. Z toho jsme měli obavy. Trenéři ale stanovili dobrou taktiku, kterou jsme do puntíku splnili. Za stavu 1:0 měli šance, ze kterých mohli dát gól, ale to je jen „kdyby". Ve druhém poločase jsme hráli výborně. Škoda inkasovaného gólu, mohlo to být s nulou, ale hlavní jsou tři body.

Je zvláštní, že na hřišti poslední Kroměříže jste rádi za remízu, ale silnému Uničovu 
i Třebíči dáte čtyři branky.

(skočí do řeči) V Kroměříži to bylo specifické, tam se nedalo hrát. Já nechápu, co během měsíce udělali 
s hřištěm, protože tam byl vždy pažit jak čert. Nemohli jsme hrát naši hru, nedali jsme si dvě přihrávky a vše bylo na náhodu. Z jejich 
i naší strany. A k sudím se ani nebudu vyjadřovat, to je komedie. Ale to už je minulost, byť trochu bláznivá.

Už se těšíte na vrchol podzimu proti Vyškovu, který bojuje o čelo tabulky?

Nad tím ještě nepřemýšlíme. Předtím hrajeme dvakrát venku, na HFK Olomouc a ve Zlíně. V těchto zápasech může každý porazit každého. Snad tam zabodujeme a na Vyškov tím nalákáme lidi. Teplo asi nebude, ale dva a půl tisíce by přijít mohlo ne? (smích)

Nevadí vám, že ve Zlíně budete hrát v neděli dopoledne?

Já jsem takhle hrál v Sokolově rok, takže jsem zvyklý. Horší je spíše cesta, ale není to tak daleko. My, co máme děti, jsme zvyklí vstávat v šest ráno, takže Pušky (David Puškáč) si bude muset nachystat budík a přivstat si.

Před měsícem jste hráli přátelský zápas proti Baníku (1:0), byť jen proti mladíkům. Jaké to ve vás zanechalo pocity nastoupit proti klubu, který vás vychoval?

Když to řeknu blbě, tak to byly děcka – osmnáctiletí kluci – a je to něco jiného, než kdyby tady přijel Martin Lukeš, Svěrky nebo Bolfík. Pocity to ale byly zvláštní, protože jsem tam s výjimkou tří čtyř let strávil celý fotbalový život. Je to pořád Baník a celý ten den tady byl super. Užili jsme si to a tím víc, že jsme vyhráli.

Jak vzpomínáte na své působení v áčku Baníku?

Byl jsem tam od roku 2004, většinou dvojka nebo trojka. Půl roku jsem strávil také v Blšanech. Potom v roce 2009 jsem začal chytat a asi mi Baník nebyl souzený. Byl jsem tam dvakrát a po pár zápasech, kdy se mi dařilo, přišla krize (smích). 
A můj odchod už byl potom všelijaký.

Přesto Baník ve vás zůstal.

Jistě, je to moje srdce. 
A nikdy jsem neřekl, že bych se tam nechtěl vrátit, 
i když nevím, zda v pozici hráče. Fandím jim, ať postoupí zpátky do ligy. Jen mi je líto, že nikde nejsou sestřihy z jejich zápasů, takže nemám úplný přehled. Ale vím, že se po letech vrátil Petr Vašek, který kluky drží. Myslím, že to je nejlepší gólman, se kterým jsem měl možnost chytat.

O vašem vztahu se však 
v minulosti napsalo mnohé…

Média mezi námi často hledala senzaci a dělala peklo. A zvěsti o tom, že spolu nevycházíme, jsou tu pořád. To bych chtěl jednou provždy vyvrátit. Tehdy jsme byli mladí, měli jsme horké hlavy, byli jsme konkurenti a oba chtěli chytat, ale teď jsme v pohodě. Jsme starší, máme děti a bereme to jinak.

Tehdy jste byli dva brankářští rivalové, je to tak?

Já byl ambiciózní a měl jsem poplantanou hlavu 
od těch „perfektních" manažerů, co tady máme. Myslel jsem si, že jsem mistr světa a všechno umím. On byl také horká hlava, ale čas všechno spravil a teď jsme kamarádi. Když jsem nedávno po něm něco potřeboval ohledně trénování či nějakých informací, zavolal jsem mu 
a tomu, co bylo, jsme se smáli. Už jsme si to vyříkali a teď jsou z toho takové…

…úsměvné historky?

Ano! Teď už se tomu směju. Jsem rád, že Petr je 
v Baníku, je zdravý a daří se mu. Takhle bych to uzavřel.

Byl jste na včerejším ostravském derby mezi Baníkem s Vítkovicemi?

Za normálních okolností bych šel, ale v Opavě hrál 
s Plzní můj kamarád Petr Bolek, takže jsem dal přednost tomuto utkání. Vítkovice ale jinak také sleduji. Za prvé jsem s nimi trochu koketoval a navíc tam hraje spousta kluků, které znám.