Vykoledoval si penaltu, kterou následně proměnil, ale po sobotním utkání 20. kola ligy s Libercem (3:3) spokojený nebyl. Podle třiatřicetiletého kapitána Baníku Ostrava Milana Baroše mělo mužstvo na to, aby vyhrálo a získalo na sedmý pokus tři body.

„Problém byl v tom, že po vstřelených gólech jsme nebyli aktivnější a nedokázali zápas rozhodnout," řekl Baroš.

Zápas s Libercem jste rozehráli velmi dobře, ale k vítězství ho nedotáhli. To určitě zamrzí…

Samozřejmě. Chtěli jsme vyhrát, začali jsme dobře, dvakrát vedli. Bohužel jsme si zbytečně nechali dát gól na 2:2 do šatny. Po vstřeleném gólu jsme zalezli a jen bránili, místo abychom byli dál aktivnější a snažili se zvýšit náskok. Liberec se vrátil do zápasu, po přestávce dal gól na 3:2 a na nás spadla deka. Po vyrovnání jsme si vytvořili několik šancí, které jsme měli proměnit. Sám jsem tam dvě měl. Je to škoda.

Mluvil jste o tom, že po vstřelených brankách jste přestali být aktivní. Proč?

Kdybychom to věděli, tak to změníme. Myslím, že ten tah jít za zvýšením náskoku musíme dostat do hlav. Máme nový a navíc mladý tým, jedenáctka je na hřišti pospolu teprve čtvrtý zápas. Chvíli to vždycky trvá, než začne vše fungovat. Mrzí mě, že jsme se po brance na 1:0 uspokojili a začali hrát jinak, více bránit. To bylo zbytečné. Navíc doma, kde jsme silní a dokážeme si vytvářet šance. Ano, dali jsme tři góly, ale mohli jich dát i víc.

Pod vedením nového trenéra Petra Frňky jste na jaře uhráli ve čtyřech zápasech tři body za tři remízy. Co na to říkáte?

Určitě by bylo lepší mít třeba jen jednu remízu, ale i jednu výhru, a tím pádem o bod víc. Nezbývá nám než jet dál. Začátek jara není jednoduchý, máme těžké soupeře. I když kvalita libereckého týmu neodpovídá jeho postavení v tabulce, měli jsme ho porazit. Chtělo to rozhodnout už v prvním poločase.

Ve 35. minutě jste si za stavu 1:1 vykoledoval penaltu a sám ji proměnil parádním dloubákem á la Panenka. Byl jste rozhodnutý hned, co uděláte?

Už jsem byl takhle rozhodnutý v pátek na tréninku. Říkal jsem klukům, že to takhle kopnu v zápase. Když zvolíte tuhle variantu zakončení, gólman skočí a vy trefíte branku, je z toho jistý gól. Šlo tedy o to, neminout a věřit, že brankář nezůstane stát, to bych vypadal jako osel. Jsem rád, že skočil a spadlo to tam.

Pokutový kop se pískal ve 45. minutě i proti vám. V první chvíli se zdálo, že Šural pádu přes nohu Lučiče přidal…

Myslím, že to penalta byla. Stál jsem zrovna v úhlu přímo za tím, někdo tam šel na dlouhou nohu, trošku mu do nohy drcnul a podrazil ho. Nehledal bych v tom žádný problém. Ten byl v tom, že po vstřelených gólech jsme nebyli aktivnější a nedokázali zápas rozhodnout. Liberec byl nalomený, hrají o záchranu, gól na 2:0 by je potopit, úplně dorazil.

V 90. minutě jste měl na noze vítězný gól. Z malého vápna jste ale přestřelil…

Viděl jsem za sebou hráče, myslel jsem, že je to nějaký Liberečák, proto jsem spěchal. Až pak jsem uviděl, že to byl Fryďa (Frydrych). Šel jsem do skluzu, měl to na dlouhou nohu a nestačil jsem sklopit nárt. Kdyby si Fryďa křiknul, tak jsem mu to nechal a on to uklidil do prázdné branky. Škoda, v závěru jsem měl alespoň jednu z těch dvou svých šancí proměnit.