„Je to jen jeho boj a je mi ho docela líto, že to dělá,“ mávl rukou při rozhovoru jeden z nejzkušenějších ostravských fotbalistů po výhře 2:0.

Jak těžký vlastně byl zápas ve Zlíně?
Máme vzadu zkušené hráče, takže z toho nebyl nikdo rozklepaný. Ale je pravda, že v prvním poločase, když už jsme vedli, tam bylo hodně problémů. Lítaly nám do vápna nebezpečné centry, ovšem druhý poločas s výjimkou několika náznaků to kluci vzadu odehráli výborně. Naopak sami jsme mohli přidat víc gólů, speciálně já to měl před prázdnou bránou proměnit. Naštěstí to nevadí.

Měl jste strach, že ta vaše zahozená šance mohla Baník stát body?
Měl, určitě jsem měl strach, protože hned za dvě minuty byla nějaká akce. A samozřejmě, když je to jenom 1:0 a nedáte takovou šanci, strach máte. Ale naštěstí to dobře dopadlo.

Co jste tam vlastně udělal špatně? Skočil vám balon?
Tam to nějak propadlo a já stál před prázdnou bránou, do které jsem to chtěl uklidit, ale jak byl terén před brankou rozoraný, sjel mi balon po takovém hrbu a já na něj nedosáhl. Trefil jsem ho jen kolíkem namísto placírou. Na terén se ale nevymlouvám, tohle měl být samozřejmě gól.

Překvapilo vás, že Zlín po pauze zvadl?
Nevím, nebudu hodnotit soupeře. Mě těší, že jsme podali dobrý výkon, stejně jako jsme hráli dobře i proti Plzni. Pro nás je podstatné, že se zvedáme a snad to dotáhneme.

Byl to letošní největší zápas venku z hlediska divácké podpory?
Naši fanoušci jezdí za námi na každý venkovní zápas, ale tady to měli přece jen kousek, takže je to pro ně zpestření. Byli fantastičtí a za to jim děkuju.

V minulých dnech se i o vás v médiích otřel trenér Zlína Vlastimil Petržela. Máte pro něj nějaký vzkaz?
(smích) Nemám žádný, myslím si, že to je jeho boj a je mi ho docela líto, že to dělá. Přes noviny si s ním vyříkávat nic nebudu. Moje odpověď je tady na hřišti, kde jsme vyhráli, to se cení nejvíc.

Měli jste třeba i díky němu o trošku víc motivace?
Ne, my víme, o co hrajeme, vlastní motivace máme víc než dost. A mně kolikrát i přijde, že on ani neví, co mluví, a pak si to druhý den přečte v novinách. Opravdu mu žádné vzkazy posílat nechci, je to jeho boj.

Přinesl trenér Páník do kabiny Baníku ten potřebný impulz?
Ano. A chytili jsme se výsledkově. I když ne třeba už proti Dukle. Pak jsme navíc přežili klinickou smrt proti Jihlavě, kdy jsme mohli prohrávat 1:2 a bůhví jak by to dneska vypadalo. Ale nakonec jsme vyhráli a vyhrát jsme třeba mohli i proti Plzni, ale dnes jsme sem jeli s tím, že když tady vyhrajeme, bude to na dostřel. A to se povedlo. Teď je do konce sedm zápasů a šance pořád žije.

A pomohlo vám, že má trenér Páník Zlín přečtený?
To je jasné, působil tady dlouhá léta, logicky proto věděl, co na kterého hráče platí. Dal nám nějakou taktiku a té jsme se drželi, myslím si, dobře. V prvním poločase tam asi byla okénka, ale po pauze už jsme to plnili na sto procent. Ale jak říkám, měli jsme zápas rozhodnout daleko dřív.

V týmu Baníku jsou hráči ze Zlína, bylo to v kabině před zápasem znát?
Samozřejmě. Kluci dávali něco do kabiny, nevím, jestli budeme mít nějakou kýtu za vítězství, takže se aspoň dobře najíme.

Kolik sil vás stály poslední tři zápasy, které šly rychle za sebou?
Upřímně v tomhle věku už nejsem zvyklý hrát tři zápasy v týdnu. A musím přiznat, že jsem toho měl už plné brýle po středě, kdy jsem v pátek skoro ještě nemohl ani chodit. Ale jakžtakž jsem se dal do kupy. Vím ale, že to z mé strany nebylo úplně ono, důležité jsou pro nás ty tři body.