Bazaly mají 60 let: Legendy Baníku vzpomínají na slavný stadion

Rychlostní kanoista z Nymburka Martin Fuksa

Nymburský kanoista Martin Fuksa: cesta od nechtěného sportu k olympijské slávě

Nymburský deník už několik let sleduje úspěšnou sportovní kariéru nymburského…

Právě na Bazalech v minulých více než pětapadesáti letech odehrál Baník své nejslavnější zápasy v evropských pohárech a slavil i čtyři mistrovské tituly.

Dnes už fanouškům při pohledu na stavbu nového tréninkového centra zůstávají jen vzpomínky a pocit nostalgie.

A co se vybaví fotbalistům Baníku, když se řekne:

Bazaly…

Zdroj: Archív Václav Daněk (1979 až 1989, 200 utkání, 99 gólů, 1983 až 1985 na vojně v Dukle Praha):

„Já jsem hrál v Baníku od osmi let za žáky a do Innsbrucku odcházel skoro ve třiceti, takže na Bazalech jsem prožil pěkný kus života. Koncem sedmdesátých let ještě hrávali žáci nebo dorostenci na vedlejším hřišti předzápasy, chlapi chodili dřív, dali si pivo a koukali, jak nám to jde. Jednou nás nechali s ligovým dorostem hrát proti Třinci na hlavním hřišti. Ochozy se pomalu plnily, já dal gól a ozval se takový hukot, až mi šel mráz po zádech. Pro nás usmrkance obrovská motivace zahrát si za áčko a zažít to znovu. Pak jsem těch gólů za áčko Baníku pár dal a chudák Lalin (tak jsme říkali maníkovi, který seděl na Bazalech při zápasech uvnitř hodin a ručně vyměňoval dvoumetrové tabule s čísly při každé změně skóre) se někdy docela nadřel…“

Zdroj: DENÍK / Pavel Sonnek Verner Lička (1975 až 1983, 254 utkání, 103 gólů):

„Na trávník Bazalů jsem poprvé vkročil v roce 1973 jako osmnáctiletý hráč třetiligové Opavy. S béčkem Baníku jsme prohráli 0:3, ale to hlavní přišlo potom, když jsem vylezl z kabiny a uviděl na chodbě na vlastní oči všechny ty hvězdy z áčka. Tondru, Klementa, Vojáčka, Knappa. Zíral jsem na ně s otevřenou pusou a někdo z nich mi řekl: „Ahoj!“ Tak to se mi podlomila kolena… No a nejsilnější vzpomínka na Bazaly už v dresu Baníku je samozřejmě gól, který jsem dal 20. října 1976 Bayernu. Trojnásobným šampionům Ligy mistrů, mistrům světa ze čtyřiasedmdesátého. Já, který měl doma nad postelí na plakátu Maiera a Beckenbauera, najednou stojím proti nim na hřišti před vyprodanými Bazaly. Vyhráli jsme 2:1 a já pak viděl svého tátu poprvé a naposledy v životě brečet.“

Zdroj: Archiv Karel Kula (1981 až 1991, 1997 a 1998, , 209 utkání, 25 gólů, 1982 až 1984 na vojně v Dukle Banská Bystrica):

„Kuriózní vzpomínku z Bazalů mám na zápas s Trnavou z prosince 1987, protože jsme ho kvůli smogu museli hrát třikrát. V neděli se ani nezačalo, nad Ostravou mlha jak v Pekingu, tak to přeložili na pondělí. V pondělí jsme už vedli 3:0, celkem jasná záležitost, ale mlha se vrátila, tak to rozhodčí utnul a přeložilo se to na středu, a pro jistotu už na dvě hodiny odpoledne. Lidi samozřejmě v práci, takže ten zápas skoro nikdo neviděl, ale my jsme konečně viděli na balon a mohlo se hrát. Vyhráli jsme se štěstím 2:1. No a taky nikdy nezapomenu na to, jak se pod námi v roce 1997 na tréninku propadlo hřiště. To se fakt každému nepoštěstí.“

Zdroj: fcb.cz Luděk Mikloško (1980 až 1990, 211 zápasů, 1980 až 1982 na vojně v RH Cheb):

„Třicátého června 1976 jsem ukončil devítiletku v Prostějově a hned na druhý den jsem se hlásil na prvním tréninku áčka Baníku na Bazalech. V patnácti letech jsem se v kabině převlíkal s mistry ligy Radimcem, Vojáčkem, Knappem atd., tomu se už žádný další fotbalový zážitek nevyrovná. Já jsem pak na Bazalech dokonce bydlel, po vojně jsme tam měli náš první byt a mé ženě s kočárkem často pomáhal do schodů náš soused – trenér Evžen Hadamczik.“

Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň Milan Baroš (1998 až 2001, 2013, 2014 a 2015, 2017 až dosud, 139 zápasů, 44 gólů):

„Moje nejsilnější vzpomínka na Bazaly je z roku 1998. Hráli jsme s Opavou, poslední podzimní kolo, a trenér Lička s asistentem Páníkem mě v 17 letech poprvé v životě poslali na posledních patnáct minut na to legendární hřiště. Splněný sen. Předtím jsem se na Bazaly chodil jenom dívat. Nebo v žáčcích podávat balony. I když pak přišly další zápasy a góly, tu první vysněnou čtvrthodinu v dresu Baníku na Bazalech už nic nepřekoná.“

Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň Radek Slončík (1991 až 2000, 2003 až 2006, 243 utkání, 18 gólů):

„Já jsem už jako dorostenec chodil na Bazaly do kotle „pod hodinami“ a vyvolával jména hvězd tehdejšího Máčalova týmu: Mikloško, Kula, Staš, a hlavně Vééénca Daněk! No a pak v sezoně 2003/2004 jsem ve třiceti konečně zažil jako hráč vyprodané domácí zápasy. Vyhráli jsme ligu a Bazaly byly jeden velký kotel.“

Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň Václav Svěrkoš (2001 až 2003, 2007 až 2009, 2011 až 2014, 123 zápasů, 43 gólů):

„Jsem hrdý, že jsem mohl hrát za Baník na Bazalech, a šťastný, že jsem nikdy nemusel hrát za Baník ve Vítkovicích.“

Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Rostislav Vojáček (1970 až 1983, 381 utkání, 26 gólů):

„Když dneska vidím Slavii nebo Plzeň v evropských pohárech, vybaví se mi ta atmosféra vyprodaných Bazalů, když jsme hrávali poháry my – čtvrtfinále PMEZ, semifinále PVP. Anebo přátelák s Brazílií v roce 1976, to přišlo 33 tisíc fanoušků a my jsme vyhráli 1:0. Vzpomínám na kotel pod hodinami, stačilo sebrat soupeři balon skluzem a už byl rachot. Diváci nás hnali, na Bazalech jste nemohl vypustit jediný souboj. Nejvíc smutno mi bylo nedávno, když jsem viděl, jak ten stadion vypadá dneska.“

Zdroj: Archiv

Libor Radimec (1973 až 1982, 212 utkání, 20 gólů):

„Pro mě znamenají Bazaly deset nejkrásnějších let života. Tři tituly mistra ligy, pohárové zápasy s velkokluby – Bayernem, Mönchengladbachem, Düsseldorfem, Neapolí, Valencií – stadion narvaný, lidi viseli na sloupech, na topolech. A nám se hrálo skvěle.“

Zdroj: Deník/Pavel Sonnek Radoslav Látal (2002 až 2005, 86 utkání, 5 gólů):

„Já už budu mít Bazaly navždy spojené s naší mistrovskou sezonou, kdy nás fanoušci dotlačili k zisku titulu. Pořádal jsem tam i svou benefici, na kterou přišlo jedenáct tisíc lidí. Byla to nádhera. Snad to jako bývalý hráč Baníku mohu říct naplno: Za mě je obrovská škoda, že už se na Bazalech liga nehraje. Stadion ve Vítkovicích není špatný, ale Baník tam nepatří. Kdo někdy hrál za Baník na vyprodaných Bazalech, tak ví, o čem mluvím.“

Zdroj: Deník / VAIZ Zdeněk Pavel Vrba (1984 -1985 hráč, 1996 -2004 asistent trenéra):

Plné Bazaly, to byla neskutečná síla. Vzpomínám na fantastické čtvrtfinále Ligy mistrů s Bayernem, nebo semifinále PVP s Fortunou Düsseldorf, kde nám, baníkovským dorostencům, dovolili sedět na schodech, protože bylo samozřejmě vyprodáno. A plný dům byl i celou mistrovskou sezónu 2003/2004, kterou jsem zažil jako asistent trenéra Komňackého. V pondělí po zápase jsme šli na trénink a na pokladnách už stálo, že je další zápas vyprodaný. Atmosféru, která panovala na Bazalech, jsem už pak nikde nezažil a myslím, že ani nezažiju.

Připravili: Marek Dohnal (dramaturg ČT) a Aleš Uher