„To, že Vítkovice chtějí hrát o první místo, byla hlavní motivace sem jít," připustil zkušený brankář.
Těch štací po celé republice už máte za sebou více než dost. Dokonce by si člověk mohl říct, že snad už můžete dělat průvodce. Troufl byste si na to?
Je to tak. Ale rozhodně bych si ještě na tuhle věc netroufl. Je však taky pravda, že díky tomu mám dost známých. A v podstatě v každém mužstvu první i druhé ligy mám nějakého kamaráda. No zkrátka se to tak nějak semlelo, než být někde na obtíž, tak jsem vždy radši šel jinam.
Jaký je takový kočovný život?
Ono se to možná tak zdá, ale něco z toho bylo na dojíždění, popřípadě manželka to taky absolvovala se mnou, takže zase až tak hrozné to nebylo. A třeba poslední tři roky jsem byl v podstatě doma.
A kde to je pro Lukáše Krbečka vlastně doma?
Bydlím na vesnici kousek od Plzně. Je ale pravda, že dost lidí, kteří mě moc neznají, se mě ptá, jestli jsem z Prahy nebo Příbrami. Takže teď jsem to snad uvedl na pravou míru.
A to se fakt ještě stane, že vás někdo nezná? Vždyť vy jste už byl i v Ostravě.
To jo, ale spíš jde o to, že třeba někdo neví, kde mám kořeny.
Už jsme to nakousli, před pár lety jste strávil jednu sezonu v Baníku. Mohl byste prozradit, jak se to seběhlo, že jste se minimálně pro jaro 2016 znovu do Ostrvy vrátil, ale do Vítkovic?
Od Příbrami mi bylo naznačeno, že si mám hledat angažmá. A už na podzim jsem byl na Vyšehradě, kde jsme se ale na prodloužení mého působení nedohodli, nebo spíš bych to řekl i tak, že jsem tam dál pokračovat nechtěl. Tak jsem hledal jinde, a přiznám se, že i na to dojíždění. Nakonec však všechny případné varianty padly a v tu chvíli se ozvaly Vítkovice, kde se mi to líbilo hlavně po sportovní stránce. Přece jen je rozdíl hrát o záchranu a bojovat o každý bod, nebo hrát o postup.
Ty ambice vyhrát MSFL tady jsou, byl i tohle nějaký motiv?
Tohle byla hlavní motivace sem jít. Cítil jsem, že je tady mužstvo, které o postup může hrát.
Ale přece jen, ať je to, jak chce, Vítkovice hrají až třetí ligu, kdežto vy jste se v podstatě celou kariéru pohyboval v klubech první či druhé ligy…
Pro nás gólmany je to složité, navíc třetí liga vůbec není špatná soutěž. A když to řeknu i trochu blbě, míst je prostě málo. V každém týmu jsou v podstatě jen dva brankáři, navíc oba chtějí jít do brány a ne se někam zapíchnout na lavici.
Mluvil jste o tom, že díky bohaté kariéře máte všude nějaké známé, takže předpokládám, že jste poté, co se poprvé ozvaly Vítkovice, zvedl telefon a někomu volal, jak to tady vypadá.
Představte si, že jsem nikomu nevolal. Ale na druhé straně jsem znal některé kluky z mého působení v Baníku Cufiho (Radka Coufala), Cvrka (Ondřeje Cvernu) nebo Zbyňu Musiola. A pamatoval jsem si je jako fajn skromné kluky, takže i tohle na mě zapůsobilo. Řekl jsem si, že když jsou tady zrovna oni, že tady asi bude dobrá parta.
Vítkovice do jarních bojů v MSFL nevstoupily úplně ideálně. Dvě remízy jsou určitě trochu míň, než se čekalo. Čemu byste ten nejistý vstup vy sám přisoudil?
Těžko říct. První zápas byla klasická mistrovská premiéra, ve které jsme navíc narazili na Kroměříž, což není vůbec špatný soupeř. A bylo to takové rozhárané. Ale škoda druhého zápasu ve Velkém Meziříčí. Ten jsme měli a mohli vyhrát. Sice jsme dostali hloupý gól, ale brzy se nám podařilo vyrovnat a měli jsme i na to, abychom výsledek zvrátili.
Teď vás čeká Mohelnice, což je pro některé vaše spoluhráče už díky diviznímu měření sil docela známý soupeř. Co ale od toho zápasu čekáte vy sám?
To, že se musíme snažit vyhrát. To je více méně jasné. Ale co jinak můžeme čekat? Zřejmě to, že Mohelnice sem přijede bránit, takže budeme muset být trpěliví a musíme se snažit dát aspoň o gól víc než oni.
A není po dvou nerozhodných výsledcích v šatně cítit větší napětí nebo nervozita z toho, že vše nejde, jak se asi před jarem linkovalo?
Neřekl bych. Snad jen trošku přemíra snahy, abychom ty body urvali. Určitě to ale není tak, že bychom se o tom nějak přehnaně bavili, jen si asi každý uvědomuje, že teď potřebujeme vyhrát.
