Marku Jankulovskému přišli na beznadějně vyprodané Bazaly v sobotu poděkovat za výkony v klubu i národním týmu jeho bývalí spoluhráči, v některých případech soupeři, legendy Baníku a především fanoušci. Vítěz Ligy mistrů z roku 2007 si ovšem nejvíce vážil přítomnosti svého reprezentačního šéfa trenérské ikony české i československé historie Karla Brücknera.

Trenér, který jej vedl nejen v národním týmu, ale také v jedenadvacítce, mu jeho kompliment vrátil. „Od prvního okamžiku, kdy jsem ho poznal, byl Marek vyhraněný hráč na svůj post. Jeho technická a herní úroveň na postu levého obránce byla v té době, a možná i dnes, jedna z nejlepších, co jsem vůbec poznal. Od začátku to byl hráč evropského formátu, což nakonec prokázal tím, v jakých mužstvech hrál," vyjádřil se proslulý skvělý taktik, který reprezentaci dovedl na dva evropské a jeden světový šampionát a v roce 2004 s ní získal bronz.

Brückner si však na svém dlouholetém svěřenci cenil vedle jeho nezpochybnitelných fotbalových kvalit také kvality mnohdy důležitější, a sice lidské. „Svým umírněným a sympatickým chováním se projevoval od samého začátku své kariéry. Tím si postupem času získal na svou stranu nejen mě jako trenéra, ale také celou širokou veřejnost," vysvětlil Brückner.

close Úspěšný trenér Karel Brückner sklidil na Bazalech bouřlivé ovace zoom_in Věřil jste v době, kdy hrál Marek pod vámi v reprezentaci do jedenadvaceti let, že jednou může přestoupit do takového velkoklubu, jakým je AC Milán?

Marek byl už od prvního kontaktu s jedenadvacítkou výkonnostně naprosto stabilní a podle mého později na svém postu ani neměl konkurenci. Ani později v A-týmu. Podobně jako Milan Baroš nebo Tomáš Rosický opustil „lvíčata" dřív a byla tedy jen otázka času, kdy se vyprofiluje v takového hráče, jakým se nakonec stal. Celé trio se jednoznačně stalo nejlepšími hráči této kategorie.

Když hrál Marek v Neapoli a potom v Udine, říkal jste si, že už nastal čas přestoupit do některého ze špičkových klubů?

Určitě, protože já říkám, že fotbalisté, kteří přešli do áčka, tak už v jedenadvacítce podávali velice dobré výkony a vím, že jsme si tím také vybudovali velký respekt v Evropě. Nejen jako mužstvo, ale i jednotliví hráči.

Co říkáte na to, že se v Ostravě sešel kompletní tým z Eura 2004? Je to také známka toho, že tehdy to byla opravdu soudržná parta?

Je pro mě příjemné, že tady můžu s nimi být, a velmi rád jsem se této benefice zúčastnil. Ale to, že přijeli všichni, mě nepřekvapuje, protože vždy chtěli všichni přijet na každý zápas. On se mně nikdo neomlouval ani na přáteláky. Měl jsem spíše opačný problém. Když jsem chtěl postavit nového hráče, tak bylo horší někoho vyřadit.

Přijel také Gennaro Gattuso, kterého jste měl možnost poznat jako soupeře už před třinácti lety ve finále mistrovství Evropy jedenadvacítek na Slovensku. Co na něj říkáte?

Já jsem tehdy registroval hlavně Pirla, který nám dal gól na 1:2. S ním tvořil Gattuso ohromnou dvojici. Vždy to byl nepříjemný rváč, který byl pro tým velice platný. Mohl bych na něj říkat samá „nej".

Na Bazalech bylo vyprodáno a celý region se na tuto akci těšil. Jaký je váš vztah k tomuto stadionu? Máte na něj nějakou vzpomínku z dřívější doby? Nebyl jste zde už hodně dlouho.

Jak říkáte, je to dlouho a já spíš než vzpomínám, tak zapomínám. (směje se) Hráli jsme tady ještě někdy v československé lize s Olomoucí. Baník byl náš tradiční soupeř a vždy to s ním byly skvělé zápasy.

close Vyprodané Bazaly se loučily s Markem Jankulovským. zoom_in

Podle historických análů jste dokonce v dresu Baníku jedno utkání odehrál. Je to pravda?

Je, ale neodehrál jsem jej za A-tým. V Baníku Ostrava jsem byl rok, ale hrál jsem pouze za béčko.

Řekl jste, že na Markovi se vám líbila jeho povaha. On byl takový vždy, nebo k tomu postupně dospěl?

Hráči jako Jankulovski, Sionko či Baroš byli už od devatenácti let, kdy jsem je měl v jedenadvacítce, takoví a vydrželo jim to. Nemám k někomu větší a k někomu menší sympatie, ale tito hráči si ty moje prostě vynutili.

Marek vás nikdy nerozzlobil?

To víte, že zlobil, tak jako všichni. I ti hodní (směje se). Ale ve fotbale to nejde takhle brát. Tohle vystupování, chování, mentalita mi imponují. Zvlášť pak, když s takovými hráči, ale především s lidmi, můžete pracovat.

Marek Jankulovski bohužel musel ukončit svou kariéru ne ze svého dobrovolného rozhodnutí, ale z důvodu zranění.

Podle statistiky to bylo před takovými patnácti či dvaceti lety výjimečné zranění. Teď už je to bohužel pravidlo. Ptal jsem se na to našeho největšího odborníka, se kterým jsem měl tu čest pracovat, docenta Koláře, který však taky nedokáže jednoznačně určit, proč se to děje. Asi je zátěž, co se týká síly, dynamiky, rychlosti a razance, v současnosti mnohem větší než dříve. Navíc se hraje systémem středa-neděle-středa, takže se téměř nedá trénovat. Přitom trénink vás upevňuje, aby organismus byl dokonale připravený. Já si to alespoň takhle laicky vysvětluji.

V Česku na rozdíl od západních zemí nebyly benefiční zápasy nikdy moc úspěšné a oblíbené. V Markově případě to však vypadá jinak. Čím si to vysvětlujete? Je to skladbou programu, osobností Marka nebo je to začátek nové éry, kdy si takových hráčů budeme více vážit?

Máte pravdu, že u nás se na tohle nikdy moc nedbalo a hráči končili v zapomnění. Tohle tedy je dobrý plusový bodík, jelikož negativních věcí je u nás dost. A každý bodík se přičítá do mozaiky, na kterou když se potom podíváte komplexně, tak z toho vznikne pozitivní obraz. Fotbal je široká paleta působnosti s mnoha okruhy, které obsahuje. A já jsem rád, že Markova benefice vyvolala takový zájem a já byl u toho. Byla to doopravdy nádherná tečka za jeho úspěšnou kariérou.

ALEŠ UHER, DAVID HEKELE