Snad jen s fyzickou kondicí to už není, co bývalo. Ale jak sám jedenačtyřicetiletý, dnes již mládežnický trenér přiznal, na přípravu moc nehleděl. „Slíbil jsem, že přijdu, takže jsem toho během prosince naběhal více než normálně. Nicméně v posledních dnech začalo přituhovat, takže to zrovna na běhání moc nebylo," řekl Deníku po utkání hodně zadýchaný Tomáš Galásek.
Vypadá to, že devadesát minut na hřišti, byť jste střídal, vám dalo opravdu zabrat…
Musím přiznat, že posledních pět dní před Vánocemi jsem přípravě už moc nedal. Trávil jsem hodně času s rodinou, bylo hodně jídla a pití, takže špatná příprava. Je pravda, že trochu potrénovat musíte, když chcete hrát dvakrát pětačtyřicet minut. Každopádně jsem rád, že jsem to přežil a s Baníčkem jsme zase vyhráli.
Ani pro takového hráče, který byl svou kondicí vyhlášený, to tedy nebylo jednoduché. Zvlášť po svátcích.
Každý rok je to těžší a těžší (směje se). A po svátcích zvlášť, protože u babičky a dědečka je pořád něco na stole, takže je složité se tomu ubránit.
Stravovací morálka už je po ukončení kariéry tatam.
Už žádná není, což je na mně asi i trochu vidět (směje se). Nicméně jsem věděl, že kariéra skončí a už se nebudu muset hlídat. Přesto si myslím, že se docela udržuji. Přece jen to nesmí přejít určitou hranici. Mohlo by to být ale i horší.
Nakonec jste se ve vyrovnaném zápase dokázal gólově prosadit, podobně jako před rokem. Proměněnou penaltou jste poslal svůj tým do vedení 1:0.To je hezké, ale o gólech tyto zápasy nejsou. Hlavní je, že se sejdeme, zahrajeme si, povykládáme…
Ale potěší to.
To určitě, jen je škoda, i vzhledem k slušné návštěvě, že gólů nepadlo více. Bylo to více taktické, obě mužstva pozorně bránila. Myslím ale, že zápas svůj účel splnil. Doufám, že i přes menší počet branek a menší tempo, které není, jaké bývalo, se divákům fotbal líbil.
Jak jste na tom se svou zápasovou praxí? Absolvujete nějaká utkání během roku?
Ano, hraji ještě za starou gardu Norimberku, a kdybych měl čas a jezdil 600 kilometrů, tak bych mohl hrát i za Ajax a Willem II Tilburg. Občas to však takto udělám, právě v Tilburgu jsem byl minulý rok.
Existuje také v Německu či Holandsku silvestrovské derby, jako to známe u nás?
Zápasy tam staré gardy hrají, ale nepořádá se tam takový zápas jako v Ostravě na konci roku. Přece jen málokde jsou v jednom městě dvě mužstva, která by takto mohla hrát.
Na začátku této tradice vyhrávaly Vítkovice, ale poslední tři utkání vyhrál Baník. Myslíte, že to může být způsobeno faktem, že Vítkovicím už zestárla generace mistrů ligy 1986, kdežto Baníku přichází do týmu ještě nedávno aktivní hráči, včetně vás?
Je pravda, že náš tým je mladší, v posledních letech se to značně omladilo, takže to bude asi jeden z důvodů. Ale je vidět, že se kvalita zápasů zvedá, jelikož se musíte každý rok trochu na ten zápas připravit. Třeba to příští rok vyjde lépe Vítkovicím a porazí nás.
close
zoom_in
Jaké je to, hrát v týmu, kde patříte k nejmladším, vedle starých mazáků Petra Němce, Václava Daňka a dalších?
Je to určitě zajímavé. Když jsem byl mladý, tak jsem obdivoval všechny ty Daňky, Pěcháčky, Vojáčky a další legendy, které hrály před námi. A najednou je možnost si s nimi zahrát, což dělá tento zápas speciální.
Od ukončení vašeho působení v roli asistenta trenéra Michala Bílka u národního týmu loni na podzim jste zmizel z povědomí veřejnosti. Co tedy v současnosti děláte?
Trénuji v Německu. Konkrétně v klubu FSV Erlagen-Bruck tým do patnácti let. Hrozně mě to baví, navíc tam mám syna, kterého trénuji, takže je to super.
To znamená, že i po ukončení hráčské kariéry se hodláte dál věnovat fotbalu a pohybovat se v tomto prostředí?
Asi ano. Už mám vystudovanou profesionální licenci, takže bych rád v následujících letech šel touto cestou. Uvidíme, zda bude tak vydařená, jako byla ta, když jsem byl hráč.
Jste odchovancem Baníku Ostrava. Sledujete jej, jak si vede v lize?
Ano.
Co říkáte na to, že po podzimu obsadil páté místo?
Výsledky jsou dobré, ale zklamaný jsem výměnou trenérů, což asi nejen mě překvapilo. Upřímně díky tomuto kroku nevím, jakou cestou se Baník hodlá vydat. Do této chvíle jsem to chápal, byl jsem za ni rád, ale nyní z ní trochu vyšli, tak jsem zvědavý, co bude dál.
Co tím myslíte? Můžete to rozvést?
Práci Martina Svědíka a Radomíra Korytáře jsem sledoval zpovzdáli a musím říct, že byla velice dobrá. Teď to ale vypadá tak, že se nebudou vyhazovat trenéři jen po špatných výsledcích, ale i po těch dobrých. Asi nastává nová éra. Každopádně si myslím, že oba trenéři, kteří nedostali možnost pokračovat v nastolené práci, se nemají za co stydět.
Na silvestrovském derby byl přítomen právě i Martin Svědík. Mluvil jste s ním o tom?
To ne. Ale nepochybuji o tom, že pro něj je to daleko větší zklamání než pro jakéhokoliv bývalého hráče či fanouška, jenž to sleduje zvenku.
