Prvního Jihoameričana v historii klubu se rozhodl na Slezskou přivést dnes už bývalý trenér František Kom-ňacký. Brazilec přitom do té doby hrál pouze v Maďarsku a na Slovensku, kde naposledy oblékal dres druholigového Bardějova, za který na podzim nastřílel deset branek.

„Copak on nám má vykopat záchranu v lize?" začali se v lednu oprávněně ptát mnozí fanoušci ostravského celku po jeho příchodu.

Valná většina z nich totiž nadějnému, ale nepříliš zkušenému dvaadvacetiletému mladíkovi, jenž do svých osmnácti let hrál fotbal pouze v ulicích svého rodného Säo Paula, nevěřila.

Na odpověď si museli počkat pár měsíců, ale rozhodně stála za to! Čtyřmi starty ze střídačky se jen zahřál a okusil nástrahy české ligy, aby v tom pátém, tentokrát jako člen základní sestavy, mohl naplno ukázat svůj potenciál.

V existenčním zápase makal, rval se a pracoval po celých devadesát minut. Skvělý výkon vyšperkoval v nastavení vítěznou brankou, která Ostravany přiblížila k záchraně. Mladíkův fotbalový život, který už předtím psal nádherný a málo vídaný příběh, tak dostal svou další kapitolu!

„Když mi bylo osmnáct, tak si mě na ulici všiml agent. Asi jsem se mu líbil a vzhledem k tomu, že měl kontakty v Maďarsku, tak se mě zeptal, zda bych tam nechtěl jít hrát fotbal jako profesionál. Řekl jsem, že ano. Domluvil mi tedy testy, na kterých jsem uspěl a uchytil se tam," vzpomíná De Azevedo na rok 2009, ve kterém začal žít svůj fotbalový sen.

Nejprve se ještě vraťme k pondělnímu duelu a vaší krásné brance, kterou jste určil konečné skóre ve prospěch Baníku v poměru 3:2. Vybavíte si ještě, jak celá situace probíhala?
Ano. Postupoval jsem na branku a rozmýšlel jsem se, co udělám s jediným obráncem, který byl přede mnou. Byla možnost nahrát Vojtovi Štěpánovi, ale zkusil jsem to individuálně, což se ukázalo jako dobrá volba. Samozřejmě trefit se mezi nohy obránce nebylo úmyslem, spíše velké štěstí, ale důležité bylo, že míč skončil v brance.

Jaké jste zažíval pocity, když jste viděl, jak míč vystřelený z vaší kopačky rozvlnil síť za olomouckým brankářem?
Bylo to něco neuvěřitelného, neskutečného, nepopsatelného. Nikdy jsem snad podobný pocit štěstí nezažil. Byl to obrovský a krásný nával emocí. Na tohle nikdy nezapomenu.

Kde jste vůbec vzal fyzickou i morální sílu pustit se po více než devadesátiminutovém boji v nastaveném čase ještě do sprintu přes celé hřiště?
Abych byl upřímný, tak ani nevím. Asi mi ji poslal sám bůh, který nejspíše chtěl, abych takový gól dal. Většina spoluhráčů už byla unavena, ale já nikdy nehodlám zůstat vzadu, když vidím šanci dát gól, a tím vyhrát zápas. Tady se mi to vyplatilo.

Zažil jste někdy tak emocionálně silnou chvíli, kdy vám spoluhráči, klub i fanoušci byli tak vděční, jako tomu bylo v pondělí?
To ne, tohle bylo poprvé. Byl to krásný večer, kdy jsem měl tu čest a štěstí vstřelit v takto důležitém zápase vítězný gól, navíc v poslední minutě, kdy už soupeř mohl těžko reagovat. Jsem za to rád o to víc, když moje rodina a blízcí měli možnost to sledovat v televizi.

Opravdu? Jak na fakt, že jste rozhodl zápas, vůbec reagovali vaši blízcí?
Dostával jsem od příbuzných zprávy s gratulacemi všude možně. Na mobil, skype, facebook. Tohle byla jen další z řady věcí, která byla na tomto zápase krásná, a moc jsem si to užil.

Dá se tedy říct, že dnes už celá vaše rodina fandí Baníku Ostrava?
Samozřejmě. Nejenže fandí a přejí mně, ale také celému klubu, protože už ví, jak je v tomto městě fotbal vnímán, jací jsou zde fanoušci, a co pro ně tento klub znamená. Dokonce Baník sledují, i když jsou v práci. Prostě pořád.

Před utkáním v Olomouci jste na jaře, i vinou zranění, odehrál v ostravském dresu pouhých 97 minut. Nebyl jste už trochu nervózní z toho, že starty sbíráte pouze po minutách? Jaké bylo pro vás období čekání na pořádnou šanci?
Nervózní jsem nebyl. Věřil jsem, že mi trenéři šanci dají, protože jsem přišel pomoci Baníku k záchraně v lize. Jsem proto velmi rád, že se mi podařilo šanci takto proměnit a využít ji.

Nedělal vám problém přechod z druhé slovenské ligy do české nejvyšší soutěže? Přece jen rozdíl v kvalitě zde musí být patrný.
Samozřejmě že česká liga je mnohem lepší. Každý hráč ale potřebuje čas k tomu, aby si na danou soutěž zvykl a dokázal, že na to má. V mém případě si myslím, že je stále ještě brzo. Pořád si zvykám, ale už jsem ukázal, co ve mně je. Zároveň to hodlám dokazovat i nadále.

V posledních třech zápasech Baník uhrál plných devět bodů a výrazně se tak přiblížil k záchraně. Teď vás čekají závěrečná tři utkání sezony s Jihlavou, v Teplicích a se Slavií, která definitivně rozhodnou o setrvání Baníku v lize.
Ještě před pár týdny nebyla naše situace jednoduchá, ale třikrát jsme vyhráli, tudíž se nám naskytla velká šance na udržení se mezi českou elitou. Nicméně pořád není nic hotovo. Já osobně nemyslím výrazně dopředu. Teď máme Jihlavu a s tou potřebujeme uhrát dobrý výsledek. Každopádně dnes už je šance na záchranu velká, to víme všichni.

Nebojíte se, že pod tlakem posledních povedených výkonů i výsledků může dojít k určitému uspokojení?
To si nemyslím. Doufám, že budeme pokračovat v těch výkonech, které jsme podávali dosud. Navíc si to nemůžeme dovolit ani ve vztahu k fanouškům, kteří jsou skvělí a zaslouží si od nás maximálně profesionální výkon. Ať už jsme či nejsme zachráněni.

Zmínil jste fanoušky. Hrál jste v Maďarsku a na Slovensku. Můžete porovnat tamní fanoušky a atmosféru na stadionu s tou, která panuje na ostravských Bazalech?
Zdejší fanoušci jsou jednoznačně nejlepší, které jsem ve své dosavadní kariéře zažil. Nikde jinde nebyli takoví, jako jsou tady v Ostravě. Musím před nimi smeknout.

A jak se vám vůbec žije ve třetím největším městě České republiky?
Velmi dobře. Do kabiny jsem zapadl, našel jsem si zde nové kamarády, mezi které patří i spoluhráči z Ghany Francis Narh a Derrick Mensah. Chodíme spolu po městě, na kafé, procházky nebo třeba nakupujeme. Jsem zde maximálně spokojený.

Pocházíte z Brazílie, která je kromě fotbalu pověstná také krásnými ženami. Jak se vám líbí české holky?
Musím přiznat, že jsou opravdu krásné. Na druhé straně, v Brazílii mám přítelkyni, takže v tomto ohledu jsem nedostupný a musím se mírnit (směje se).

Řekl jste, že vaše kariéra začala tím, když si vás na ulici všiml agent. Takto to v Brazílii funguje normálně, že se fotbalista dostane do Evropy doslova z ulice nebo jste byl zrovna jeden ze šťastlivců, kterému se to touto cestou povedlo?
Pochopitelně jsem měl obrovské štěstí. To ale potřebovali mnozí jiní fotbalisté, kteří dnes hrají na nejvyšší úrovni. Zrovna já jsem ale trénoval se synem toho agenta, který se tímto způsobem dostal až ke mně. Jak říkám, měl jsem štěstí.

Jste tedy ojedinělý případ…
Dá se to tak říct. V Brazílii je velmi mnoho talentovaných hráčů. Koneckonců to je země, kde je fotbal v podstatě náboženstvím. Troufnu si ovšem říct, že jsem jedním z mála, kdo se do Evropy dostal takovým způsobem.

Podle čeho usuzujete?
Většina hráčů vyrůstá v klubech, kde mají odpovídající zázemí, tréninkové podmínky a podobně, čímž je pro ně jednodušší pracovat na svém fotbalovém rozvoji tak, aby šli správným směrem.

Přece jen ale necítíte dnes, že v některých herních aspektech ztrácíte oproti fotbalistům, kteří hrají celý život pod určitým metodickým vedením?
Nemyslím si, že by mi něco uniklo. Byť to bylo dlouho jen na ulici, tak fotbal hraji už nějaký pátek, takže něco umím. Jediné, v čem snad strádám, tak je oblast taktiky, kterou se jen tak před barákem sám nenaučíte. Jinak nemám s ničím problém.

Je vám dvaadvacet, hrajete první českou ligu. Máte naplánováno, jak se svou dobře rozběhnutou kariérou naložíte dál?
Sám nevím. Ve svých necelých třiadvaceti letech mám dost času, protože jsem teprve na začátku své fotbalové cesty. V Baníku mám smlouvu na jeden rok s opcí. Musím nadále na sobě tvrdě pracovat, trénovat a zlepšovat se. Potom uvidím, co bude dál. Žádné konkrétní plány nemám.

Už 13. června vypukne v Brazílii velký fotbalový svátek mistrovství světa. Jak si šampionát ve své vlasti užijete a co to pro vás znamená?
Je krásné, že se taková akce odehraje zrovna v Brazílii, zřejmě nejfotbalovější zemi světa. Pro nás Brazilce to znamená strašně moc. Já se ale na stadion už nedostanu. Trenér reprezentace mi bohužel nevolal (směje se) a lístky už jsou prakticky vyprodané. Budu tak v klidu s rodinou doma u televize.