Fotbalový odborník, který se již od svých čtyřiadvaceti let dal na dráhu trenéra, na dráhu velmi úspěšnou. V souvislosti s jeho osobou se skloňovala řada zahraničních klubů, například i jméno slavného Rapidu Vídeň, za který v té době hrával Antonín Panenka, i Bundesliga, bohužel osud jeho kariéru nalajnoval jiným směrem…

Osmadvacátého října by se dožil sedmdesáti let.

Jako hráč působil Evžen Hadamczik v Dolním Benešově, odkud putoval do Rudé hvězdy Cheb. Tam jeho hráčská kariéra kvůli vážnému zranění skončila, na fotbal však nezanevřel a vydal se na dráhu trenéra. Pět let trénoval dolnobenešovský klub, se kterým postoupil z okresního až do Krajského přeboru.

V roce 1971 odešel trénovat do Opavy, kde nahradil trenéra krásnohorského. Z podzimního osmého místa vytáhl mužstvo na konečné páté místo Moravské divize. Už v další sezoně prokázal Evžen Hadamczik své kvality, když dokázal tým vybičovat k postupu.

V sezoně 1972/ 1973 byl v Městských sadech otevřen nový stadion v podobě, která vydržela do dnešních dnů. Opava se v té době pohybovala ve III. lize ve středu tabulky, v sezoně 1976/1977 došlo k reorganizaci soutěží a Ostroj se díky sedmé příčce dostal do II. národní ligy (kromě první ligy v té době byly tři II. národní ligy – slovenská a dvě české).

V roce 1978 odešel do Baníku Ostrava, kde se ujal kormidla jako nejmladší prvoligový trenér. „Stále si pamatuji jeho příchod do Ostravy. Už po prvních trénincích a zápasech byla vidět změna. Fotbalem totiž žil a dokázal pro něj strhnout všechny kolem sebe,“ vzpomíná bývalý kapitán ostravského Baníku a dlouholetý reprezentant Rostislav Vojáček a pokračuje:

„Když člověk viděl to penzum práce i jeho myšlení nad fotbalem, každého si získal. Prohry nesl tak těžce, že po nich ani nevečeřel a přemýšlel, co se mělo udělat jinak. Častokrát jsme po zápase i hodiny debatovali, co bylo dobře a co se mělo udělat jinak.“

Výtečný trenér, který prokázal nesmírnou svědomitost, houževnatost, pracovitost a současně vynalézavost, se projevil už v prvním roce, kdy Baník obsadil v nejvyšší soutěži druhé místo a v Poháru vítězů pohárů se probojoval až do semifinále. Po celou trenérskou kariéru kladl Evžen Hadamczik důraz na práci s mládeží, která měla v Baníku už předválečnou tradici.

On však šel ještě dál, měl přehled nejen o ligovém celku, věděl vše také o dění v mládeži. Přesvědčil své okolí, že široká základna mladých hráčů přináší dlouhodobě užitek. „Tréninkové metody se stále opakují, základní věci jako fyzická kondice jsou zde stále. Nejdůležitější ale byla vždy poctivost, se kterou ke všemu přistupoval,“ pokračoval Vojáček.

V následujících sezonách dovedl Evžen Hadamczik Baník dvakrát k titulu, dvakrát získal druhé místo a v Poháru UEFA se s týmem probojoval až do čtvrtfinále. Celkově je tedy jeho bilance na Bazalech vynikající – dvakrát získal titul, třikrát skončil na druhém místě.

V roce 1984 se stal trenérem reprezentace, kterou připravoval na olympijské hry v Los Angeles, kam naši sportovci nakonec nesměli jet. „S Evženem jsem byl v kontaktu, i když odešel trénovat reprezentaci. Mám nedaleko Opavy chatu a vždy jsem se za ním zastavil na kus řeči. Neúčast na olympijských hrách ho psychicky zlomila – takováto příležitost se neopakuje každý rok. Dlouhá příprava pak přišla vniveč,“ zakončil Vojáček.

Vynikající trenér, který se při své práci inspiroval hlavně v Německu, toho mohl ještě mnoho dokázat, ale jeho životní dráhu přeťala předčasná smrt. Jeho práce byla oceněna statutárním městem Opava, které mu in memoriam udělilo medaili za zásluhy v oblasti sportu.

Před několika dny bylo jeho jménu umístěno na Zeď slávy ostravského Baníku.

Fotbalu propadl i jeho jediný syn Pavel, současný generální manažer Slezského FC Opava, který se stejně jako jeho otec může pyšnit ziskem mistrovského titulu s ostravským Baníkem.

Jeho trenérskou kariérou se nechal inspirovat i mladší bratr Alois, hokejový trenér, který vedle předních českých klubů vedl i reprezentaci.

Roman Brhel, Ondřej Ludvík

Rudolf Širocký o Evženu Hadamczikovi

S Evženem jsem se seznámil v roce 1964, kdy za mnou přišel s tím, abych přestoupil do Dolního Benešova, kde jako velmi mladý trenér působil. Na první pohled působil energickým dojmem a bylo znát, že je to ambiciozní člověk, který v životě něco dokáže.

Přesvědčil mne a tak začala naše spolupráce, která trvala 5 let, ale i po skončení mé kariery jsme měli kontakty, protože Evžen trénoval v Opavě a postavil si tady dům. Byl to nesmírně pracovitý člověk a fotbal byl jeho život. S mužstvem Dolního Benešova dokázal postupovat z okresního přeboru až do kraje, s Opavou vyhrál divizi, s Baníkem pak mistrovský titul.

Bylo velkou škodou, že jako trenér olympijského výběru v roce 1984 se nemohl uplatnit, protože čeští sportovci na olympiádu nakonec nejeli. Určitě to byla pro něj těžká rána. Jeho zásluhy o opavský fotbal jsou nepřehlédnutelné, protože nebýt jeho, tak určitě by v Opavě nestál fotbalový stadion a byl to on, kdo v Opavě pozvedl fotbal do pater o jakých se nikomu ani nesnilo.

Já jsem v roce 1968 přestoupil do Opavy, ale i nadále jsem pracoval v Dolním Benešově. Každé pondělí jsme tak probírali zápasy, které se hrály v neděli a tak když dostal nabídku trénovat v Opavě, doporučoval jsem mu,aby odešel do Opavy.

Evžen byl výrazná trenérská osobnost,od které se učili ostatní trenéři a pro český fotbal to byla nenahraditelná ztráta, když zemřel v tak mladém věku. V těchto dnech by se Evžen Hadamczik dožil 70 let a já věřím, že kdyby žil tak by stále trénoval.

Rudolf Širocký, bývalý úspěšný fotbalový brankář a také trenér nohejbalové reprezentace