Máte za sebou bohatou a úspěšnou kariéru. Její nejdelší část jste strávil v Baníku Ostrava. Jak na klub vzpomínáte?
Baník mám pořád v srdci, to nikdy nevymizí. Jako hráč jsem tam byl deset let, dalších pět let jsem v klubu působil jako trenér. Z Ostravy jsem se dostal do reprezentace, měli jsme skvělou partu, přišel jsem tam mezi velikány. Působil jsem po boku Vojáčka a dalších legend Baníku. 

Jednou z nich jste i vy sám. Těší vás, že je vaše jménos klubem navždy spojeno?
Člověk nějak prožil kariéru, obětoval tomu zdraví i čas. Jsem rád, že se mi povedlo sáhnout si na reprezentaci a odehrát za ni řadu utkání. Ve sportu není nic většího, než reprezentovat zemi, ve které jste se narodil. Jsem rád, že jsem se zařadil mezi legendy Baníku, kterých tam je hodně. Baník má příští rok sto let a vynikajících fotbalistů bylo v klubu strašně moc. Mně byla nejbližší generace z osmdesátých let, s těmi kluky jsem seděl v kabině, bylo mi osmnáct let a vedle mě byly ikony. Pro mě to bylo motivační, sbíral jsem od nich zkušenosti, navíc uměli poradit i povzbudit. 

Největšího úspěchu jste s Baníkem dosáhl v roce 1991, kdy jste vyhráli domácí pohár. Bylo to velké? 
To byl vrchol, byl to pro mě největší úspěch s Baníkem. Jinak jsme byli vždy asi do třetího místa, hráli jsmeUEFU, narazili jsme na Aston Villu nebo Dynamo Kyjev, vyhráli jsme i Superpohár. Jen škoda, že jsme nikdy nedosáhli na titul. Tehdy se hrála celostátní liga a ta byla asi náročnější, než je současná soutěž. 

Zažil jste i zaplněné Bazaly. Jaké to bylo?
Co si budeme vykládat, plné Bazaly, to byla nádhera a něco úžasného. V době, kdy Baník získal poslední titul, to byl fenomén. Bazaly byly plné, celý stadion fandil, byla to nádhera. To dělá fotbal fotbalem. To, co se děje dnes, že se hraje před prázdnými tribunami, tak to je za trest.

Sledujete Baník stále? Co říkáte na jeho výkony? 
Výkony jsou někdy lepší, jindy zase horší. Baník se přebudovával, byly tam i starosti se stadionem, šlo se do Vítkovic. Celé to sleduji, jsem v kontaktu s funkcionáři i panem Brabcem. Ale nějak to nekomentuju. Člověk musí být přímo v dění, aby věděl, co se děje. Když tam nejste, tak se to zvenku těžko hodnotí. Držím jim však palce a Baníku fandím. Když vyhrávají, tak se raduji, ovšem když prohrají, tak mě to vždy mrzí.

V minulých týdnech se spekulovalo o možném návratu trenéra Vrby. Měl ho Baník vzít? 
Je třeba to vzít tak, že tam není. Pak by se třeba ukázalo, že měli vzít někoho jiného. Jeho jméno patří k Baníku, ale na druhou stranu nemám nic ani proti trenéru Kozlovi. Je kvalitní a potřebuje čas. 

Je ale pod velkým tlakem… 
Sám jsem to zažil, vím, jaké to je, když člověk dělá, co může, trápí se, nespí, má vrásky a pak ho vyhodí. Nějak musí zvládnout stres i tlak, což pro nikoho není jednoduché. Záleží, jak se s tím kdo vyrovná. Možná by Vrba Baník zvedl, ale je to možná. Je to kvalitní trenér, má zkušenosti a má jich více než Kozel, ale ten je zase mladší, hladový a ambiciózní, zkrátka potřebuje podporu. Musí si to všechno sednout a není to otázka jednoho dvou roků. My pořád tlačíme na to, že výsledky potřebujeme hned, a když je Baník desátý, tak je to špatně. Každý chce vidět svůj tým nahoře, jenže někdy to trvá delší dobu. Dříve u nás vládla Sparta, pak Plzeň, teď je to Slavia, pak to zase třeba bude někdo další. Já doufám, že to bude Baník, kterému to ze srdce přeju. 

V Baníku jste působil spoustu let, údajně vás ale vábila i Sparta. Je to pravda? 
Když jsem začínal v reprezentaci, asi v roce 1986, tak o mě měli zájem.  Já jsem byl ale v Baníku spokojený, měli jsme tam perfektní partu. Tehdy nešlo klub opustit, musel jste mít svolení a mě Baník pustit nechtěl, navíc já jsem do Sparty taky nechtěl. Chtěl jsem být v Baníku a jsem rád, že jsem tam zůstal. Nejsem ten typ, který by měnil kluby. Když jsem někde spokojený, mám tam dobré zázemí, navíc jsem se z Ostravy dostal i do reprezentace, tak jsem neviděl důvod odcházet. 

Taky se ale říká, že vás trenér Ježek kvůli tomu, že jste Spartu odmítl, přestal stavět v reprezentaci… 
V reprezentaci jsem hrával pravidelně. Ale poté, kdy jsem odmítl Spartu, jsem na každém srazu vycítil, že to nebylo ono. Nenastupoval jsem v základu a jen jsem střídal. Třeba mě poslali v patnácté minutě, abych se rozcvičil, a já jsem byl za brankou do konce zápasu. Pak už jsem se na srazy ani moc netěšil, protože jsem věděl, že šanci stejně nedostanu. Bolelo mě to, ale nebrblal jsem a nechal jsem to na trenérech. Potom nastoupil trenér Máčala, který mě znal z Baníku, a zase mi dal šanci. To už jsem byl v Německu, kde se mi dařilo, takže jsem si vážil toho, že jsem byl zpátky v reprezentaci. 

Ještě před odchodem do Německa jste byl ale jednou nohou ve West Hamu. Proč to tehdy neklaplo? 
Bylo k tomu velmi blízko. Uspěl jsem v tom, co očekávali, a měli o mě zájem. Pak se do toho ale zapojili manažeři. Psal se rok 1991, bylo to divoké. Začaly se přihazovat ceny, zvedalo se odstupné a nakonec Angličané řekli, že je takové jednání uráží a dali ruce pryč. Byl jsem zklamaný, chtěl jsem tam jít, měl jsem tam i super kamaráda Luďka Mikloška, se kterým jsem býval na pokoji na reprezentačních srazech a těšil jsem se, že můžeme působit spolu. Padlo to však na lidech, které jsem ani neznal. 

Nakonec jste v roce 1991 odešel do německého Stuttgartu. Bylo těžké odejít po převratu do zahraničí? 
Německo pro mě bylo trochu jednodušší. V Baníku mi končila smlouva a byl jsem napevno rozhodnutý, že odejdu. Už mě nikdo nemohl zastavit a bylo na mně, kam se vydám. Do toho přišlo Německo, bylo to narychlo, a tak jsem poprosil bráchu, jestli by se mnou do Stuttgartu nejel. Netroufal jsem si sám, jeli jsme ve dvou, myslel jsem si však, že jedu na zkoušku. Ale oni už měli smlouvu a novináře, z čehož jsem byl hodně překvapený. Byl tam i pan Lutze, potom můj dobrý kamarád, který to domlouval. Nebyl to klasický manažer, ale člověk, který se pohyboval okolo fotbalu. Byl u podpisu smlouvy, vysvětlil mi, co a jak, a já jsem to podepsal. 

V Německu jste byl nakonec pět let. Byl to jiný svět, než u nás? 

U nás se po revoluci všechno začalo rozvíjet, ale tam už to bylo normální. Fotbalisté tam měli jiný zvuk, lidé si jich vážili a nenadávali jim, bylo to něco jiného. Já jsem však projel celý svět s reprezentací, takže jsem z toho nebyl vykulený. Byl jsem dobře připravený. 

Po návratu jste hrál za Třinec a potom opět za Baník. Jaké to bylo zase zpět doma?
Ještě jsem trénoval pod trenérem Netoličkou v Karviné. Už jsme byli skoro domluvení, ale pak se ozval Baník a trenér Uličný. Baník byl Baník, když se ozvali, tak nebylo o čem přemýšlet. Něco jsem tam odehrál, ale už jsem vnímal, že člověk věk nezastaví. Byli tam mladší a dravější kluci a já jsem pochopil, že je třeba uvolnit místo. 

Dlouho jste patřil k oporám reprezentace. Nemrzí vás, že jste si s ní nezahrál žádný velký turnaj? 
Byl jsem s osmnáctkou druhý na Evropě a s dvacítkou jsem startoval na šampionátu v Mexiku. V áčku jsem začal kvalifikací o postup do Mexika, to se nám ale nepovedlo. Před dalším šampionátem v Itálii jsem měl zlomený kotník. Vrátil jsem se na jaře před mistrovstvím, byl jsem v širší nominaci a myslel jsem si, že to zvládnu. Ta půlsezona mi vyšla, jenže potom přišlo nařízení, že musela jet polovina Slováků a polovina Čechů. Padlo to tak na Ostraváky a já jsem z týmu vypadl. Naopak tam jeli kluci ze Slovenska, kteří v reprezentaci do té doby neodehráli ani jeden zápas. 

Po konci hráčské kariéry jste se dal na dráhu trenéra. Chtěl byste se k tomu ještě někdy vrátit, nebo už vás neláká? 
Trénuji děti, takže pořád mě to baví. Snažím se pomáhat s mládeží v Českém Těšíně, kde bydlím. U trénování pořád jsem, o prázdninách tam vedu příměstský tábor pro děti. Ale profesionální trénování už asi nepřipadá v úvahu, to člověk musí dělat na sto procent. Nejde sedět na dvou židlích, já jsem to zkusil a už bych do toho asi nešel. Bavili jsme se o tom i na podzim, když to Třinci nešlo, ale nakonec to padlo. Hráči potřebují plnohodnotného trenéra a ne ředitele, který přijde z vrchu. S hráči však mám velmi dobré vztahy a hodně s nimi komunikuji. 

Taky jste ve výkonném výboru FAČR. Co říkáte na situaci, která na svazu panuje? Jste pro, aby nastaly ve vedení změny? 
Víme, jaká situace je. Nikdo si nepřál, aby se stalo to, co se stalo. Je to důvod ke změnám. Pokud přijdou noví lidé, tak přinesou lepší světlo a nové myšlenky i vize. Fotbal nemá dobrou image a musí se to zlepšit. Pokud se najdou vhodní kandidáti, tak ke změnám dojde. 

Vy ve své funkci chcete pokračovat? 
Nikdo to nemá nastálo, je to volená funkce. Já jsem dělal to nejlepší, co šlo, člověk jedná sám za sebe. Lidé rozhodnou, jestli mě podpoří, nebo ne, pokud budu kandidovat. Nebráním se protikandidátovi v krajských volbách, protože je dobře, když lidé mají na výběr a mohou se rozhodnout, jestli to dělám dobře, nebo dají mandát jemu. S tím já problém nemám. Mám jen problém s tím, že je hodně pomluv a nepravd, které v éteru létají. Hodně lidí tomu věří a to si myslím, že není v pořádku. Ale tak to funguje i v politice. Člověk o sobě musí vědět, jestli je morálně zdravý, nebo ne.

Co říkáte na iniciativu okolo Vladimíra Šmicera? Jsou to správní lidé, kteří by měli vést český fotbal? 
Všechny je znám z fotbalového prostředí. Ve fotbalové rodině jsou lidé, kteří mají jiný názor a jiné myšlenky. Nikoho nepreferuju ani neodsuzuju. Každý se může svobodně vyjádřit a získat podporu i důvěru. Je to o komunikaci mezi lidmi, jak to vidí dál. Pokud lidé přijdou s něčím rozumným a já uvidím, že to má smysl, tak s tím problém nemám. Ať to někdo vezme a zkusí to změnit k lepšímu. 

Čemu kromě fotbalu se ještě věnujete? 
Fotbalu. (směje se) Ten totiž nejde dělat bez bafuňářských funkcí. Přihlásil jsem se před osmi lety, kandidoval jsem do okresu, do Karviné, protože si myslím, že je třeba se podívat, jak to vypadá dole. Nahoru jsem šel postupně, nejsem totiž žádný střelec, který chtěl nahoru hned. Není to tak, že bych se chtěl někam vytáhnout a zviditelnit se. Vím, jak to funguje v okresech a malých klubech. To prostředí je mi blízké a známé, v Těšíně trénuji děti, jezdíme po okresech a vím, jak to tam vypadá. Fotbal je celý můj život a všechen čas věnu᠆ji sportu. Mimo to se věnuji ještě dění u nás v Těšíně, kde jsem ve druhém volebním období. Jsem předsedou sportovní komise, ve které mám na starost sport ve městě a vše, co je s ním spojeno. Snažím se dělat to nejlepší.

KAREL KULA

Narozen: 10. 8. 1963 v Českém Těšíně
Současná pozice: předseda představenstva a generální manažer FK Fotbal Třinec
Hráčská kariéra: Baník Ostrava, Banská Bystrica, Stuttgarter Kickers, SG Wattenscheid 09 (obojí Německo), Železárny Třinec, Baník Ostrava.
Reprezentace: 40 zápasů/5 gólů (1985 až 1992)
Trenérská kariéra: Baník Ostrava (asistent), Třinec (asistent), Karviná (asistent), Karviná, Třinec.