Nyní si užívá volna na Krétě. „S rodinou jsme na dovolené poprvé po třech letech. Holt dřív se s menší dcerkou cestovat nedalo, pak přišel covid, takže jsme to odkládali, co to šlo. Aspoň, že to teď vyšlo,“ je rád Michal Frydrych, jehož v příštím ročníku povede slovenský kouč Adrián Guľa.

Takže si představujete, jaké by bylo angažmá v Řecku?

(zasměje se) To nevím, protože je tu na mě moc teplo. Jsem spíše takový, že se schovávám ve stínu. Ale jsme tu už podruhé, jen na jiném hotelu. Řecko se nám zalíbilo, je tu dobré jídlo, krásné moře, počasí, takže nám to celkově sedlo.

Jaká tedy byla první sezona v Polsku?

Náročná. Po pěti letech jsem šel do změny. Ze Slavie jsem odcházel, abych měl větší herní vytížení, cítil víc důvěry a mohl pomáhat týmu na hřišti. Vše se splnilo, jen to nedopadlo podle očekávání klubu a skončili jsme až třináctí. To je jediná kaňka.

Vy jste ale odehrál většinu utkání, že?

Ano, kromě toho, kdy jsem stál kvůli žlutým kartám. Na začátku to z mého pohledu bylo dobré, pak jsem měl slabší období a ke konci se to už zase trochu sehrálo.

Nelitoval jste odchodu ze Slavie vzhledem k tomu, že nedlouho po vás zamířil do West Hamu Vladimír Coufal?

Ne, to určitě ne. Já sice už v té době měl od trenérů náznaky, že by byli rádi, kdybych zůstal, ale na druhé straně moje role by nebyla tak důležitá. Asi bych naskakoval hlavně při zranění dalších hráčů. Všichni přece jen vědí, že trenéři mají radši atletičtější hráče. Líto mi to určitě není. Klukům jsem fandil, sledoval je, hezky se na to dívalo, ale nechybělo mi to.

Výsledky ale Wisla zaostávala minimálně za tím, kde historicky patří, tedy do vrchních pater tabulky, viďte?

Přesně tak. S Legií Varšava to jsou asi pro Čechy nejznámější kluby, a už když jsem přicházel, tak mi bylo řečeno od vedení, že se postupně chtějí propracovat zpátky nahoru. Tehdy na tom nebyli s body moc dobře, pak se ale trochu dařit začalo, jenže poté se to zase vrátilo, přišel nový trenér a nakonec se ta sezona moc nepovedla. Nebyla to změna k dobrému. Trochu to skřípalo.

A jak vám Krakov vyhovoval po životní stránce?

Do Ostravy to máme hodinu a půl, takže když žena potřebuje odjet s dětmi za rodiči, není to problém. V tom je super, že jsme tak blízko. Já jsem ale takový, že se fotbalu věnuji naplno, takže jsem do Česka příliš nejezdil. Bylo toi tím, že vzhledem k situaci to bylo komplikované. Jinak Krakov je krásný, je to královské město, hezké památky. Vlastně všichni, když řeknu, že hraji a žiji v Krakově, tak si ho pochvalují a vyzdvihují, že je to krásné město.

Zaujalo vás v něm něco?

Zatím bylo vše hodně ohraničené právě covidem. Já přišel v září a v říjnu nebo v listopadu se většina míst zavřela, lidé se nemohli nikde moc potkávat. Z tohoto pohledu to bylo složitější a většinu času jsme byli doma. Maximálně se projít ven. Jinak musím souhlasit s tím, co se říká, že v Polsku jsou krásné i stadiony. Snad jen dva z těch, kde jsem byl, byly starší a menší, ale jinak většina týmů má nové stánky, nebo je dostavují. V tom jsou dál než my. Jen je škoda, že jsem nezažil žádný zápas s vyprodaným stadionem. Když jsem přišel, byla povolena jen polovina kapacity, a teď v poslední zápasech 25 procent. To je jediné, co mě mrzí, protože se říká, že fanoušci jsou horkokrevní. Moc se ale na to těším, až to bude možné. Snad se to v létě zvedne.

Z vašich slov lze vyčíst, že ve Wisle hodláte pokračovat.

Smlouvu mám ještě na dva roky. To by za mě musel někdo nabídnou peníze a vykoupit mě, ale to si v této chvíli nemyslím. Já o ničem, že by klub nebo já sám, dostal nabídku, nevím.

Často se spekuluje o vašem návratu do Baníku…

Samozřejmě jsem o tom přemýšlel, než jsem šel do Wisly, ale nakonec jsem si řekl, že vlastně celou kariéru jsem v Česku, a já už chtěl změnu. Ať už prostředí, novou kulturu, lidi, zdokonalit se i v jazyku, protože naposledy jsme měli německého trenéra, s nímž jsme mluvili anglicky v šatně. Člověk pořád hledá výzvy, a každá změna je dobrá v tom, že vás donutí se zlepšovat. Fotbalově i životně. Proto jsem rád, že jsem do Wisly šel. Jak říkám, o Baníku jsem přemýšlel, ale vyhrála touha jít a vyzkoušet si to v zahraničí.

Svůj mateřský klub ale asi sledujete, viďte?

Ano, sleduji. Vím, kde jsem vyrostl a určitě bych si rád za Baník jednou zahrál. To bude záležet na budoucnosti.

Co říkáte na to, jak si v sezoně vedl?

Neviděl jsem všechny zápasy, ale průběžně jsem to sledoval. Před rokem a půl tam přišel trenér Kozel, který chtěl přinést svůj styl, a i když trvá, než se to projeví, nakonec to nedopadlo. Po změně trenéra mi ten tým přišel trochu aktivnější, líbilo se mi to, jak hráli a i výsledky se zlepšily. Bohužel na vyšší příčku už to nedotáhli. Asi si představovali, že budou výš, ale nic nejde najednou. Vývoj i v klubu musí být postupný.

Slavia vám dělala asi větší radost, že?

(pousměje se) Už když jsem odcházel, tak se vyhrály dva tituly, poháry, a teď jen pokračovali v tom, co už je nastavené. Asi ještě chvilku potrvá, než se někdo dostane na její úroveň. I když se teď Sparta bude snažit, myslím, že Slavia bude o krok, dva napřed.

Když se ale vrátíme k Wisle, vyhovuje vám polská liga?

Je to změna, jiný fotbal než v Česku. Je tady víc technických hráčů, u polských klubů je zajímavost, že hráče často přivádí zadarmo a nevynakládají tak velké prostředky na přestupy. Ano, ty finančně silnější si dovolí dát za fotbalistu třeba milion eur, ale že by to bylo jako v Čechách, kde dáme sto milionů korun, tak to ne. Nezaznamenal jsem to. Je tu víc technických hráčů, ale nejsou tak pracovití. V české lize se víc soustředí na obranu, při ztrátě se všichni vrací a brání, ale tady je to víc útočnější. A méně se hledí na to, co se stane po ztrátě. A důležité jsou i standardní situace.

Klub nedávno zachránil slavný záložník Jakub Blaszczykowski…

Je jedním ze tří majitelů, určitě mají role rozdělené. Jen ale Kuba vše nerozhoduje. A je vidět, že toho má na bedrech hodně, kolikrát po tréninku valí ještě na stadion do kanceláře. Myslím, že to nemá jednoduché, když se nemůže soustředit jen na fotbal, ale k tomu řešit i řízení klubu. Ale myslím, že to zvládá dobře, ke konci sezony byl na tom fyzicky skvěle, jen nedostával takový prostor na hřišti. Na tréninku je ale vidět, že i když ztratil určité vlastnosti, které měl před pěti deseti lety, tak pořád je to rozdílový hráč.

Je znát, že je v klubu, ve městě i v celém Polsku personou?

Určitě. Kdekoli jsme přijeli ven, lidi chtěli od Kuby podpisy a fotit se, jen to bylo kvůli covidu komplikované. Ale i když jste třeba tři hodiny od Krakova, zahlédnete billboard s Kubou kvůli reklamě.

Jaké je to vlastně hrát a být v šatně s majitelem? Asi si moc nedovolíte jako hráči říkat něco k vedení, co?

No, k vedení jako celku asi ne, ale legrácky samozřejmě nechybí. Třeba že prezident přišel do kabiny. Přece jen fotbalová kabina je vždy akční, je tam hodně srandy, takže to platí i tady. My si dobíráme jeho, on pak zase nás. Tam žádný problém není.

Co on říká v legraci hráčům?

(zamýšlí se) Teď si to nevybavím. Kuba umí… Ale ne, to nebudu rozebírat. Je to ale vše ve srandě.

V nové sezoně budete chtít jít asi výše, níž než na třinácté místo to moc nejde…

Přesně tak. V novinách jsem už četl, že se Wisla podruhé za sebou skoro až do konce zachraňovala, takže je na čase se dostat zase nahoru a ukázat něco lepšího. Teď po konci smlouvy skončilo osm devět hráčů, tým se obměňuje, přišel i Honza Kliment, nový trenér, a předpokládám, že osm nových hráčů také přijde. Říkají, že to chtějí zkvalitnit a jít nahoru. Uvidíme.

Mluví se i o obránci Davidu Lischkovi, o něhož má mít zájem i Baník. O tom máte zprávy?

Zaznamenal jsem to, ve Wisle se na něho ptali, pak jsem četl, že se o něj zajímá Baník. Když jde o českého hráče, zeptají se mě, ale teď konkrétní zprávy nemám.