Pod vysokým svahem a palmami stojí budka se závorou. V ní ostře řezaný chlapík se sluchátky a pistolí. Mračí se jako obloha nad námi. Zpoza plotu ukrývajícího areál neuvidíte vůbec nic. Vítejte v Sitio Lonier, fotbalové akademii Carlose Alberta Parreiry.

Slavného kouče, který byl u tří brazilských titulů mistrů světa – od Pelého až po Ronaldinha. „Ne, ne, blíž a natěsno,“ říká a drží teď Parreira za ruku klučinu v červeném dresu.

Čtrnáctiletý Adam Felgenträger je útočník z Hlučína, který přijel do kempu organizovaného Coca-colou pro mladé fotbalisty z celého světa. Zasloužil si ho za vítězství ve školním česko-slovenském poháru.

„Pořád se hraje s míčem na malém prostoru, na velké hřiště se prý dostanou až v šestnácti,“ všiml si mladíček. „Ale zase na ně platí, když to trošku přibrousíme,“ usměje se. Vedle se zamračí černoušek v bílém triku, jeden z asistentů. Právě asi deset minut žongloval s míčem a teď si ho zkouší posadit za krkem.

Další trenéři se zkušenostmi z brazilské ligy tu míchají 130 fotbalistů, mezi nimiž jsou i dívky, ze 17 zemí od 12 do 17 let do skupinek podle výšky. Hraje se na trávě, na umělém povrchu i na pláži! „To jsme vůbec neznali, trošku to bolelo,“ říkal Pavel Stojka, postavou i pletí připomínající Bebeta.

Další hlučínský střelec, co se vynořil z písku. Režim připomíná pionýrský tábor. Budíček v sedm, nástup, snídaně, trénink. Pak oběd a odpočinek, další trénink, večeře, a v deset do postele. Ve volnu kluci můžou prověřit tenisové rakety, vykoupat se v bazénech anebo – zahrát si fotbal. „Nejlepší bylo, jak jsme hráli proti Španělům,“ dodává Štěpán Chlappek, gólman hlučínské školy Miroslava Tyrše.

„Kluci tu získávají obrovské sebevědomí. Poznají jiný styl, musejí stále improvizovat a musejí se domluvit anglicky,“ chválí je učitel a trenér Rostislav Helštýn, který vede výpravu spolu s bývalým ligovým útočníkem Milanem Duhanem.

Vyrazili také na výlet do města, lanovkou na proslulou homoli Pao de Acucar, a taky na trénink flamenka. Rodiče se báli pustit je do světa, ale pár esemesek to spravilo. A žlutozelené dresy se jmenovkou Kaká jim budou dlouho připomínat výjimečné zážitky. „Ale já stejně fandím Anglii,“ zubí se Adam Felgenträger.