Nejnižší krajská soutěž - I.B třída, skupina B - měla před posledním kolem jediný otazník. Radvanice už o postupu rozhodly dávno, stejně tak už nějakou dobu byl znám i poslední tým, Třebovice. Ve hře byl akorát druhý černý Petr a o to, kdo Třebovice doprovodí do městského přeboru, se utkaly Polanka, Hrušov a Hlubina.

Posledně jmenovaný tým měl jednoznačně nejhorší výchozí pozici. Nejenže musel porazit na vlastním hřišti Darkovice, ale navíc musel doufat, že jeden z dvojice Polanka - Hrušov vyjde bodově naprázdno.

„Abych byl upřímný, tak už jsem v záchranu nevěřil. Neměli jsme to už ve svých rukou, ale naštěstí to vyšlo. Ale bylo to opravdu v hodině dvanácté,“ oddechl si trenér Hlubiny Libor Dolanský, který před utkáním musel řešit jednu hodně nepříjemnou věc. „Museli jsme nastoupit bez brankáře. Naše jednička se zranila a druhý gólman nemohl kvůli povinnostem v práci nastoupit. Musel tak naskočit hráč z pole a to nebylo ideální,“ řekl Dolanský.

Hlubina rozhodující zápas nakonec zvládla, když vyhrála 5:3. Ale průběh byl místy infarktový. „Vedli jsme 4:1, a věděl jsem, že Hrušov o poločase s Heřmanicemi prohrával 0:3. Mohli jsme tedy být relativně v klidu. Ale pak jsme dostali dva hloupé góly a soupeř ještě neproměnil penaltu. Mohlo to tedy být 4:4 a to už zavánělo katastrofou,“ poznamenal trenér ostravského týmu.

Ten nakonec skončil dvanáctý a v soutěži zůstává. Ale pokud se příští rok chce vyhnout podobným starostem, bude muset dojít ke změnám. „Něco podobného už bych nechtěl zažít. Ta sezona byla opravdu náročná a stálo mě to pár let života,“ řekl Dolanský, který se zamyslel i nad největšími slabinami svého týmu.

„V poli jsme nehráli špatně, ale byli jsme bez koncovky. Vždyť my jsme nebyli schopni dát góly ani z penalt. Když to přeženu, tak kluci nebyli schopni trefit ani vrata. Nutně tedy potřebujeme posílit v útoku, jinak je mužstvo relativně dobré,“ dodal Dolanský.