Tři miliony korun, tolik nabízel v úvodu sezony Baník Ostrava za Adama Vlkanovu, ofenzivní klenot fotbalového Hradce Králové. Vedení Votroků chtělo za svoji hvězdu alespoň o milion víc. K dohodě tak nedošlo. Nebylo divu, že nejproduktivnější hráč týmu byl zklamán. Vždyť o jeho přestupu do některého z prvoligových klubů se mluví prakticky každý půlrok.

„Doufal jsem, že teď už by to mohlo vyjít. Nedá se nic dělat. Musím se nad to povznést a dělat všechno pro to, abychom se do ligy dostalis Hradcem,“ říká smířlivě šestadvacetiletý fotbalista.

Radost měl Vlkanova naopak z výsledků svého mužstva, které vede druhou ligu. Nyní je soutěž přerušena.

Začátek sezony vyšel celému týmu na jedničku. Čtyři výhry a dvě remízy posunuly Hradec na první místo tabulky. Jak start coby kapitán hodnotíte?
Tým je silnější než minulý rok. Přišly kvalitní posily. Vstup do soutěže nám vyšel výborně. I když nám nějaký zápas nevyšel herně, tak jsme ho dokázali zvládnout. Jen poslední dvě utkání s Vyšehradem (0:0) a Táborskem (1:1) se nám výsledkově nepovedly. Nebylo to tom, že bychom hráli špatně, ale i přes spoustu šancí jsme nedokázali dát góly. Hlavní ale je, že jsme první, tedy na místě, na kterém chceme být. Jen teď musíme zase začít dávat góly a vítězit.

Po letních příchodech Pavla Dvořáka a spol. síla mužstva vzrostla. Souhlasíte s tím, že letos jste v boji o postup největším soupeřem sami sobě?
Určitě. Z pohledu kvality kádru podle mě není v soutěži lepší tým. My musíme zvládat zápasy s papírově slabšími soupeři, kdy chodíme do plné obrany a oni čekají na brejky. V těchto utkáních musíme být schopni dávat góly. To nám chybělo ve zmíněných dvou zápasech. A posílení pomohlo i mně. Mám víc volnosti, nebo naopak, když hlídají mě, tak mají prostor ostatní. Letos se najednou do šance dostane i pět různých hráčů.

Co musíte udělat pro to, abyste sami sobě nepodlehli a na jaře slavili postup?
Věřit ve schopnosti jeden druhého a věřit sami v sebe. Z pohledu týmu si nyní věříme víc než v minulé sezoně.

Veškerý sport v České republice byl zastaven kvůli koronaviru. Jaký názor máte na pandemii?
Snažím se tyhle věci tolik nesledovat, je to všude. Ale jsem si vědom toho, že covid je nebezpečný, zvlášť pro starší a nemocné lidi. Chápu, že řada lidí se toho bojí, ale třeba z mého pohledu sportovce si myslím, že alespoň trénování venku mohlo být umožněno. Ale my s tím nic neuděláme. Musíme respektovat nařízení. Nemá cenu jít proti tomu, procento nakažení se opatřeními sníží. Musíme doufat, že to brzy klesne a budeme moci zase hrát a především normálně žít. I v tom jsme nyní omezeni.

Jak velký je to problém pro fotbalistu, když na dobu dvou tří týdnů vypadne z tréninku?
Pořád člověk může chodit alespoň běhat, nevypadne z toho úplně. Ale tým není pospolu, nemůže trénovat herní věci a v tomto směru se pauza může projevit. Na kondiční stránce by ale dva tři týdny vliv mít neměly. Samozřejmě, kdyby to mělo trvat déle, tak potom by to byl problém. A bylo by to i na hlavu, pokud by měl člověk jen sám někde běhat. (úsměv)

V začátku sezony vás chtěla získat Ostrava. Prý jste byl s Baníkem domluvený, jenže kluby se nedohodly. Jak to probíhalo z vašeho pohledu?
Na podmínkách jsme úplně dohodnuti nebyli, ale mluvil jsem se sportovním ředitelem i trenérem Ostravy. V řešení to bylo, zájem jsem pochopitelně měl, ale ztroskotalo to na klubech, které se nedohodly. Netajil jsem se tím, že se chci posunout dál. Všichni kolem mě to věděli a dost lidí se mnou i souhlasilo ve smyslu: Kdy jindy jít do ligy než teď. Ale zase to nedopadlo… Kluby se nedomluvily, takže zůstávám v Hradci.

O vašem přestupu do některého z prvoligových klubů se mluví každý půlrok. Byla nabídka z Baníku vůbec tou nejlepší za celou dobu?
Řekl bych, že pro mě i pro klub to byla za celou dobu nejzajímavější nabídka.

Chápu, že vás to naštvalo. Už jste to skousnul?
Právě poslední dobou se stále řeší, jestli odejdu, nebo ne. Kluby zájem mají. Zvlášť po minulé sezoně, kdy se mi bodově dařilo, dával jsem góly i na ně nahrával, tak jsem cítil, že je nejlepší čas se posunout. Navíc mi bylo šestadvacet a do ligy jsem chtěl jít. Uvědomuji si, že s každým přibývajícím rokem to bude těžší a těžší. Navíc kvůli věku už týmy nebudou chtít dávat za mě větší peníze. A teď i kvůli covidu to bude s financemi obtížnější. Doufal jsem, že by to mohlo vyjít teď. Ale nedopadlo to… Nedá se nic dělat. Musím se nad to povznést a dělat všechno pro to, abychom se do ligy dostali s Hradcem.

Kde hledáte motivaci?
Motivací je právě dostat se do ligy s Hradcem, když si nejvyšší soutěž nemůžu zahrát jinde. Těžko říct, co jsem pro to mohl udělat ještě víc. Myslím si, že jsem udělal maximum, abych se do ligy dostal, ale nevyšlo to. Musím se snažit, abychom se do ligy probojovali jako tým. Letos je ideální možnost se tam dostat. Pokud se tedy bude hrát.

Dalším zájemcem o vás je údajně Jablonec, kam byste mohl zamířit v zimě. Už vás někdo kontaktoval?
Vím, že v tomhle směru se něco řešilo. A také ani Ostrava úplně od jednání neustoupila a její zájem pokračuje. Ale nemyslím si, že by tu částku mohli navýšit, jak požaduje Hradec. Navíc proti tomu jde i současná doba.V Ostravě třeba získávají hodně peněz z tržeb ze vstupného a nyní spíš počítají ztráty. Moc nevěřím tomu, že by v budoucnu pro mě a pro Hradec přišla lepší nabídka, než je tahle z Ostravy.

Někteří lidé z fotbalového prostředí prohlašovali, že byste měl vyměnit manažera (Martin Štěpanovský). Zatímco vy jste pro přestup do ligy udělal maximum, tak tam stále nejste. Co na to říkáte?
Slyšel jsem toho dost z různých stran i na manažera. Ale v tomhle případě můj manažer není tím, kdo to může ovlivnit. On je důležitý v situacích, kdy člověk nemá žádnou nabídku. Ale když už se nějaký zájemce objeví, tak kluby už to nechtějí řešit přes manažera, ale chtějí se dohodnout mezi sebou. A tady se jednoduše nedomluvily.

Zmínil jste, že se vynasnažíte dostat Hradec do ligy. Myslíte si, že se druhá liga vůbec regulérně dohraje?
Věřím, že se dohraje. Problém by podle mě nenastal ani v případě, kdyby se začalo hrát až po Novém roce. Těžší by to bylo v první lize, kde je víc týmů, ale ve druhé je zápasů málo. A v minulé sezoně jsme si ověřili, že jde hrát systémem středa – víkend.

Pojďme k vám. Narodila se vám dcerka Valentinka. Jak si užíváte roli otce?
Užívám si to. Je to super. Člověk přijde domů a hned má daleko příjemnější myšlenky, než je třeba covid a ani neřeší tolik fotbal. Když se malá zasměje, tak starosti najednou nejsou tak velké. Člověk začne fungovat jinak. Jsou to šťastné chvíle a všechno, co se děje kolem, můžu na chvíli vypustit.

Pomohla vám rodina a dcerka i v tom, že jste lépe vstřebal neuskutečněný přestup do Baníku?
Nikdy to nevynahradí úplně všechno, ale je to zpříjemnění chvil. Člověk má rodinu a priority už vidí jinde. Je třeba hledat pozitiva. Neodešel jsem pryč, ale já i manželka tady máme rodinu. Rodiče za námi můžou chodit, malou si vzít, vidět ji. Je to zjednodušení pro nás a také oni jsou rádi, že jsme blízko. Je to lepší, než kdybychom se stěhovali někam dál. Jak jsem řekl, i na horších věcech se najdou pozitiva. A pozitiva se musejí hledat pořád, jinak by se člověk zbláznil.