Právě maličký národ od Jaderského moře, který má jen něco málo přes 4 miliony obyvatel, je na turnaji velkým překvapením. Finále? Historický úspěch.

Lidé po celé zemi věří, že stejně jako my na ZOH v roce 1998, tak i Chorvati nyní zažijí zlatou pohádku. Mimochodem právě v roce 1998 dosáhli chorvatští fotbalisté největšího úspěchu, když na MS ve Francii brali bronz.

Radim Pavlas: Vládne naprosté šílenství! I obchody jsou zavřené

Pětadvacetiletý Radim Pavlas z Petřvaldu u Karviné je právě na dovolené na Makarské riviéře v Chorvatsku, kde nikdy předtím nebyl. Nyní je v zemi svědkem jednoho velkého šílenství. Chorvati si fotbalovou horečku maximálně užívají.

„Spousta lidí chodí v dresech, v den zápasu úplně všichni! A když už někdo nemá dres, tak typické kostkované oblečení ano. Na autech je spousta vlajek,“ popisuje Pavlas běžný den posledního měsíce.

Dokonce i v rozlohou nevelké Makarské, kde je nyní s bývalými spolužáky z gymnázia, si může vychutnat sledování zápasů na velkoplošné projekci na náměstí, které je zaplněno do posledního místa. A to s jedním velkým poznatkem:

„Oproti Česku jsem tu ještě neviděl nikoho opilého. Ani policie nemá důvod tady při projekcích hlídkovat,“ podotýká Pavlas.

Fotbal teď v zemi podle něj sledují úplně všichni. I turisté, kterým ale význam okamžiku pro Chorvaty tolik nedochází.

„V době zápasů jsou dokonce všechny obchody zavřené, a to platí i o hypermarketech. Promenáda, kde po večerech bývá spousta obchůdků pro turisty, je mrtvá a vše zavřené. Jedou jenom hospody. A i v nich běžné letní hity vystřídaly chorvatské písně,“ říká Radim Pavlas.

Coby velký fotbalový fanoušek se s místními dával do řeči. Už před semifinále podle něj lidé říkali, že pokud Chorvati finále vybojují, „urvou“ díky síle vůle i zlato.

„Tvrdili mi, že pokud mistrovství světa vyhrají, stane se ten den státním svátkem!“ dodává Pavlas, který zvažuje, že finále turnaje pojede sledovat do hlavního města Záhřebu, kde je atmosféra ještě více elektrizující.

Davor Kukec: Jestli vyhrajeme, v Chorvatsku si letos neodpočinete!

Davor Kukec jako velký fanoušek Chorvatska.V Chorvatsku není člověka, který by nevěřil, že to zítra neklapne.

Nepochybuje ani Kukec, dvaatřicetiletý chorvatský fotbalista, který čtyři roky strávil v Baníku Ostrava.

„Ale kdyby přece jen náhodou, smutný nebudu. Za to, co kluci v Rusku dokázali, jsou pro mě už teď zlatí! Ani nevíte, jak jsem při posledních třech zápasech brečel. Taková euforie… to se ani nedá popsat. Když vidím Lovrena, Čorluku, Modriče, kamarády, s nimiž jsem kdysi hrál, co dokázali, cítím maximální hrdost!“ říká dojatý Kukec.

Chorvatský záložník turnaj sleduje s přítelkyní v Praze, ale jelikož se mu u nás nepodařilo najít další angažmá, vydal se včera zpět do Chorvatska řešit svou fotbalovou budoucnost. Národnímu šílenství tak bude ještě blíž.

O tom, co se teď v zemi děje, má ale informace z první ruky.

„Na ulicích, kde jezdí auta a tramvaje, lidé zastavují provoz. A fandí! Snad už nikdo tam teď nepracuje, všichni jen sledují fotbal a fandí! Vždyť i naše prezidentka zpívá po zápase s hráči v šatně,“ vypráví Kukec.

Davor Kukec při sledování zápasu se svým strýcem Tihomirem.Davor Kukec při sledování zápasu se svým strýcem Tihomirem.Autor: archiv Davora Kukece

Že by Chorvati dosáhli na největší sportovní úspěch v historii země (srovnatelný snad jen s triumfem Gorana Ivaniševiče v tenisovém Wimbledonu), v to Kukec dlouho nedoufal.

„Začal jsem věřit, až když jsme vyhráli skupinu. Obavy jsem měl jen proti domácím Rusům,“ říká fotbalista, jenž dodává, že chorvatská mentalita spočívá právě v nabuzení se na papírově silnější soupeře – Argentinu ve skupině nebo teď Anglii s Francií v semifinále, potažmo finále.

Na závěr má pro české turisty jeden vzkaz:

„Jestli vyhrajeme, do Chorvatska na dovolenou nejezděte! Neodpočinete si, slavit budeme celé léto!“