Rád by v Baníku dostal druhou šanci, ale svůj osud nemůže ovlivnit. Záložník Jan Hable stále čeká na verdikt arbitráže řeckého fotbalového svazu, který řeší spor čtyřiadvacetiletého záložníka s klubem AO Kerkyra, kde ještě na podzim působil. „Nic nového se neděje. Disciplinární komise zasedá každé pondělí, ale verdikt ještě nevynesla. Musím čekat," řekl blonďatý záložník, který by se rád po třech letech zase vrátil do Baníku Ostrava.

Nejste z toho čekání už přece jen nervózní?

Trošku jo, přece jen jsem za těch dva a půl roku poznal jejich mentalitu. Oni drží hodně při sobě a cizinci to tam v podobných případech nemají moc jednoduché. Věřím ale, že pravda vyjde najevo a spor o dlužné peníze vyhraju. Mám všechny dokumenty v pořádku. Mám jen obavy z toho, aby to Řekové nenatahovali a nedělali mi naschvály. Jsem fotbalista a chci zase hlavně někde hrát.

Ono se říká, že dokud v Řecku cizinec hraje, je vše v pohodě. Problémy přicházejí až v momentě, kdy už ho klub nechce…

Pod to bych se podepsal. Když se vyhrává, daří se, nejsou finanční problémy, život je tam skvělý. Po fotbalové i životní stránce. Na to si fakt nemohu stěžovat, byl jsem tam moc spokojený. Našel jsem si tam spoustu přátel, rád na toto angažmá budu vzpomínat.

To nikoho nepřekvapí, když jste hrál za klub z ostrova Korfu, které je vyhlášenou turistickou destinací.

Tlak na hráče tam nebyl takový jako ve velkých klubech na pevnině. Byla tam i z tohoto pohledu vcelku pohoda.

V Korfu je jedna z nejkratších přistávacích ploch v Evropě. Neměl jste z častého létání strach?

Párkrát jsme pluli i lodí. Ale já s létáním problémy nemám, bylo to v pohodě. Pokud tedy zrovna nefoukalo (směje se).

Kdy se situace v klubu obrátila?

Dva roky, co jsem tam byl, vše fungovalo. Měli jsme i velmi slušné výsledky. Pak se ale klub dostal do ekonomických problémů a kostra týmu se rozprášila, což byla velká škoda.

Řečtí fanoušci jsou hodně horkokrevní. Kde jste zažil nejlepší atmosféru?

Pro mě byl zážitek zápas na PAOK Soluň, kam přišlo asi dvacet tisíc fanoušků, kteří to pořádně rozjeli. Atmosféra byla fantastická a my tam navíc uhráli bezbrankovou remízu. Jinak byla řecká liga v minulých dvou letech hodně kvalitní. A to hlavně díky cizincům. V létě se ale šest ligových klubů dostalo i vinou krize do problémů a bylo jim zakázáno nakupovat hráče nad 24 let. Tím šla úroveň celé soutěže hodně dolů.

V Baníku dostáváte druhou šanci se prosadit. Proč jste se pro návrat do Ostravy vlastně rozhodl?

Když ta možnost přišla, tak jsem ji uvítal. A už první dny po svém příchodu na Bazaly mi daly za pravdu, že to byl správný krok. Se spoustou kluků z týmu se znám, vím, jak to tady chodí. To je vždycky výhoda.

Když jste do Baníku přišel před čtyřmi lety, byl jste v jiné pozici. A to hlavně proto, že jste měl nahradit Tomáše Galáska.

Já to tak tehdy nebral, i když přiznávám, že fanoušci to mohli podobně vnímat. Pro mě to bylo těžké spíše z toho důvodu, že jsem do té doby hrál jen juniorské soutěže. A ten přechod na dospělý fotbal je všude složitý. Chvíli jsem s tím bojoval. Navíc jsem neměl ani nejmenší ambice se s takovým hráčem, jakým byl Tomáše Galásek, srovnávat. Vždyť on byl nejlepší na svém postu nejen u nás, ale i v Evropě.

Jak na působení v Baníku vzpomínáte?

Jenom v dobrém, a to i přesto, že jsem na konci angažmá už nemohl hrát ani za béčko. Klub tehdy sázel na své kmenové hráče, což jsem musel respektovat. Ale nakoukl jsem tady do české ligy, kdy se mi potvrdilo, že i česká liga je hodně kvalitní a není vůbec jednoduché se v ní prosadit. Asi se ode mě čekalo o něco více, ale to už je minulost. Já byl rád, že jsem si mohl zahrát s takovými hráči jako Bolf, Otepka, Lukeš a další.

Věříte, že se do sestavy Baníku probojujete?

Byl bych rád, aby se vše dotáhlo. Jsem o čtyři roky zkušenější a věřím, že bych byl pro tým přínosem. Samozřejmě že konkurence je všude a musel bych o místo tvrdě bojovat.

Poletíte s Baníkem na herní soustředění do Turecka?

Rád bych. Ale po dvou a půl roce v Řecku jsem připravený na všechno, tedy i na variantu, že bych zůstal doma.