V letošní sezoně patří k nejlépe hodnoceným gólmanům ligy. V nejvyšší soutěži už si připsal jedenáct nul a v jejím závěru s očekáváním vyhlíží zítřejší finále MOL Cupu se Slavií Praha v Olomouci.

Baník je po třinácti letech ve finále domácího poháru a hraje se o hodně. O účast v Evropské lize. Jak se na to utkání těšíte?
Dlouho to tady nebylo, přišlo takové to hluché období a je to hlavně pro fanoušky, že se tady hraje hodně velký zápas. Těšíme se všichni, byla to naše společná cesta právě i s fanoušky jít do finále. Bude to o jednom zápase a stát se může cokoliv.

Jste rád, že se to hraje v Olomouci?
Jo, jsem. Hlavně proto, že zvítězil rozum a nehraje se to někde v Teplicích. To by byl absolutní nesmysl. Olomouc je podle mého ideální pro obě mužstva. Vlakem jsme tam asi o hodinu rychleji než Slavie, ale to není nic strašného. Myslím navíc, že si fanoušci rozdělí místa a bude to skvělé finále.

Jaké vlastně máte vzpomínky na český pohár? Případně ten ze zahraničí?
Prohráli jsme finále v mistrovské sezoně, takže bohužel… Ale pamatuju si třeba i na pohárové finále na Ukrajině. Vzpomínky jsou dobré, vždy musí mužstvo projít do finále dlouhou cestu. My se na to připravíme určitě velice dobře. Rozhodne jeden podvečer.

Na konci ledna letošního roku jste se vrátil po takřka čtrnácti letech do Baníku, co rozhodlo?
Je to klub, jehož jméno má velký zvuk. A má za sebou fantastické fanoušky. Dal jsem na svůj vnitřní pocit. Říkal jsem si, že než jsem odešel do zahraničí, hrál jsem v Baníku s Barym (Barošem), a teď si s ním budu moci zahrát i na konci kariéry. I to mě lákalo. Velkou zásluhu na mém přestupu mají majitel klubu pan Brabec a sportovní manažer Michal Bělák. Jednali férově a cítil jsem od nich opravdový zájem. I když i jednání Karviné bylo korektní.

Připomínáte si často sezonu 2003/2004, v níž jste vyhrál s Baníkem titul?
Na to nejde zapomenout. Vybojovali jsme titul po více než dvaceti letech, fanoušci s námi jezdili po celé republice a co se dělo na Bazalech… Kolikrát jsem si v době, kdy jsem chytal v zahraničí, pouštěl DVC „Cesta za titulem“, mám i hodně fotek z té doby a tyhle vzpomínky jsem si venku často připomínal.

O trofej pro vítěze MOL Cupu si to již zítra rozdáte se Slavií Praha, kde jste před příchodem do Baníku půl roku působil. Určitě jste si tamní angažmá představoval jinak…
Je to tak. Musím otevřeně přiznat, že Praha mi k srdci nepřirostla. Některé zápasy ve Slavii mi nevyšly, proto jsme se rozešli. Myslím ale, že to nebyl rozchod ve zlém. Vím, že to, co do mě ve Slavii vkládali, jsem úplně nenaplnil. Některé zápasy nebyly z mé strany povedené. Takže jsem se vrátil domů, což je dobře i pro rodinu.

Ani fanoušci „sešívaných“ vás nepřijali úplně v dobrém, což vám jistě do karet taky nenahrávalo…
To je pravda. K nějakým přestřelkám mezi námi došlo. Občas jsem při rozcvičce ne úplně cítil, že by všichni stáli za mnou. Víc bych se k tomu už nevracel, mají na to právo. Kdybych některé zápasy odchytal lépe, možná bych byl dneska ve Slavii. Nemůžu na klub říct nic špatného, všichni mi vycházeli vstříc, i kluci v kabině byli super. Už je to minulost, teď jsem zpět v Baníku a bylo by skvělé, kdybychom Slavii porazili a pohár získali. Uděláme pro to všechno. Na hřišti se vydáme ze všech sil.