Stejně jako Verner Lička, Radek Slončík nebo Václav Svěrkoš, i on v průběhu kariéry dokázal věrnost modro-bílým barvám. „Za naší doby se hrálo vlastně za jeden klub, a na závěr kariéry jste mohl odejít do zahraničí,“ řekl Karel Kula.

S Baníkem jste se stal v roce 1991 vítězem Československého poháru, když jste ve Frýdku-Místku před sedmi tisíci diváky porazili Trnavu 6:1. To musel být fantastický pocit…
Byl. Vzpomínám na to rád, dával jsem tehdy i gól. Bylo to mé jediné vítězství v poháru, a to jsem hrál ligu u nás deset let. Ne každému se poštěstí sáhnout si na trofej, proto by si každý, kdo se do finále soutěže dostane, měl této šance velmi vážit. Opravdu to není pro každého.

V tuzemsku není příliš mnoho možností něco vyhrát. O to jsou pak triumfy cennější…
Je to tak. České trofeje jsou k mání jen dvě. Pro mistra ligy a právě pro vítěze poháru. Podobné možnosti se v kariéře fotbalisty nemusí dlouho, nebo také vůbec opakovat. Vstupenka do pohárové Evropy, kvůli kterým se takové zápasy hrají, je pak odměnou pro všechny, kdo pro zisk trofeje něco udělali. Podobná finále jsou nezapomenutelná, aspoň tedy pro mě.

Vybavíte si teď narychlo i jiné velké zápasy v domácím poháru?
Ano. Pamatuji si i finále Českého poháru proti Budějovicím, kde jsme otáčeli stav 0:2 na konečných 4:2. A když jsem byl na vojně na Slovensku, tak jsem si proti Interu Bratislava zahrál s Banskou Bystricí i finále Slovenského poháru. Tam jsme ale prohráli. Na středeční finále poháru v Olomouci se těším. Bude to velké. Baník má šanci po dlouhých letech zase něco vyhrát a něčeho velkého dosáhnout. Jsem zvědav, jak to dopadne.

Pojďme k vám. Považujete se za klubistu?
Určitě, v Baníku jsem odehrál většinu své kariéry. Měl jsem možnost tam i trénovat. Co víc si mohu přát? V tomhle ohledu se považuji za srdcaře.

Hodně lidí chodilo na Bazaly i za vaší éry…
V Ostravě byl fotbal vždycky sportem číslo jedna. Když měl Baník ambice a výsledky, lidi chodili.

Často také na hvězdy. Ještě dnes řada ostravských diváků ráda vzpomíná na výkony záložníka s číslem 4 na zádech…
My měli skvělý tým s celou řadou dalších výborných fotbalistů. K té čtyřce jsem přišel vcelku náhodou. Když jsem totiž přišel do áčka, jiné číslo volné nebylo. Tak mi čtyřka zůstala, měl jsem ji ale rád.

Nosila vám štěstí?
Asi jo, ale dobře si pamatuji i na sezonu, kdy se nám vůbec nedařilo. Pořád jsme v kabině nevěděli, čím to zlomit. Tak jsme hodili dresy do jednoho koše a před zápasem je losovali. Hodně naštvaní byli novináři, kteří si nás kvůli tomu pletli.

Patřil jste ke generaci hráčů, kteří měli tu možnost pár let po převratu přestoupit do zahraničí.
Ale doba to byla hodně hektická, myslím si, že dneska by tomu už mladí kluci ani nerozuměli.

Proč?
Protože tehdy v Česku prakticky nebyli žádní manažeři. Přestupy se dělaly spíše přes známé a trenéry.

To byl i váš případ?
Určitě, vždyť já měl hodně blízko přestupu do West Hamu United, kde jsem byl dokonce v květnu 1991 na týdenních testech. Všechno vyřizoval Luděk Mikloško, u kterého jsem bydlel. Přijel jsem do Anglie, ale bohužel jsem dostal zánět středního ucha. Tři dny jsem ležel a léčil se, už jsem si říkal, že je všechno špatně. Ve středu hrál West Ham přípravný zápas s Crystal Palacem a mě právě Luďa přemluvil, abych na poločas nastoupil. No a já dal gól a na další dva jsem přihrál.

Do Anglie jste ale nakonec nepřestoupil…
Vedení klubu se nedohodlo s Baníkem na odstupném, což mě tehdy mrzelo. S Luďkem jsme byli velcí kamarádi, určitě by mi v začátcích pomohl. I tak ale mám na ten týden nádherné vzpomínky. Zahrál jsem si s otcem Franka Lamparda, který byl hvězdou Chelsea, to už mi nikdo nevezme.

Ještě poslední věc. Patříte k hráčům, kteří odmítli jít z Baníku do Sparty. Dají se tehdejší námluvy srovnat s těmi současnými?
V žádném případě, tehdy byla fakt jiná doba. Mě třeba oslovil kouč Ježek na srazu nároďáku a zamítavé stanovisko se mu nezamlouvalo. Příliš jsem toho už pak v reprezentaci nenahrál. Tehdy se ale nikdy moc nepřestupovalo a hráči působili v klubech většinou skoro celou kariéru. Mně se v Baníku líbilo, hráli jsme poháry, nic mi nechybělo. Spíše jsem spoléhal na to, že z Baníku půjdu jen do ciziny.