„Bez něj toho ve sportu nikdy moc nedosáhnete,“ říká čtyřiadvacetiletý brankář, který bude v příští sezoně hájit barvy Bochumi.

Kmenový hráč ukrajinského Šachtaru Doněck, kde v neděli o rok prodloužil kontrakt, tak po Premier League okusí další skvělou soutěž.

„Hlavní devízou bundesligy jsou plné stadiony. Asi nejlepší fotbal na světě se teď hraje v Anglii, pak možná Španělsko, ale myslím si, že bundesliga je na úrovni italské Serie A, navíc tam chodí na fotbal pořád hromada lidí. Na to se moc těším. Fotbal je velká show a k ní patří diváci,“ poznamenal Laštůvka.
Do Bochumi se těší z několika důvodů. Tím hlavním ale je, že vedení loni osmého celku bundesligy jej angažovalo na post jedničky.

„To je pro mě hrozně důležité, záležet ale bude také na mně, jak se mi povede letní příprava. Vím, že to nebude snadné, protože jsem dlouho nechytal. Musím ukázat, že si angažmá v tomto týmu zasloužím. Hlavní je, aby vydrželo zdraví, a já mohl pořádně makat.“

Ještě před třemi týdny přitom Laštůvka počítal s tím, že se vrátí na Ukrajinu. „Já si to opravdu myslel, že se porvu o post jedničky v Doněcku. Šachtar nezískal titul, tak jsem si říkal, že by to mohlo být snazší. Situace se ale změnila, chtějí sázet na domácí brankáře. Stále tam totiž platí pravidlo o nasazování minimálně čtyř Ukrajinců do sestavy, a tak Doněck chce celou obranu poskládat z místních fotbalistů,“ poznamenal Laštůvka.

„Součástí dohody o mém uvolnění do Bochumi bylo i roční prodloužení kontraktu v Doněcku, který mi teď nově končí v létě 2010. Nejprve jsem tomu nerozuměl, ale nakonec jsem souhlasil. Manažer Zíka odvedl dobrou práci, ani vyřízení hostování do Bochumi nebylo jednoduché. Německo beru jako výzvu. Dostanu šanci pravidelně chytat a je na mně, jak s tím naložím.“


Pikantní na Laštůvkově odchodu do Bochumi je i skutečnost, že stejně jako loni ve Fulhamu, také v Německu nahrazuje dalšího českého brankáře Jaroslava Drobného.


„Je to náhoda, ale Jarda udělal v klubu českým gólmanům skvělé jméno. Já mu zavolal hned večer poté, co se všechny strany dohodly na mém hostování v Německu. Vykládal mi, jak se v Bochumi trénuje, jak vypadá město, co mančaft. Vím také, že tam hrají i další Češi Filip Trojan a Pavel Drsek, takže snad bych mohl mít to přivykání v Německu s nimi snazší.


V Německu mu nehrozí, že ho potká stejně smutný osud, jako v Londýně, kde žil kvůli průtahům s vízy bez manželky Lenky a dcery Angeliny.
„Už jsem to častokrát opakoval. Člověku nepřidá, když žije v cizině sám. Já často létal za rodinou, za manželkou s dcerkou, za psy. Samota v Londýně mě odrovnala,“ vzpomíná na Fulham.


„Když se ozvala Bochum, hned jsme zjišťovali, jestli stejný problém nebudeme mít i v Německu. Prý by to teď nemělo hrozit a já se strašně těším, že holky už teď budou se mnou. Angelina jde za rok do školy, je hyperaktivní, takže když přijdu domů po tréninku, mám o zábavu postaráno. Teď jen čekáme na potvrzení o udělení našeho státního občanství, s českým pasem to bude vše snazší. Věřím, že to společně v Německu zvládneme.“