Tým ze západu země, který postoupil mezi elitu po devatenácti letech, sice musel po skvělém startu ještě bojovat do posledního dechu o záchranu, ale předsezonní cíl nakonec splnil a ve 150tisícovém městě tak panuje pohoda.Lička těžký rok v novém prostředí zvládl.

„Nemám si na co stěžovat. Rodina je zdravá, s fotbalem je to taky super. Ve Francii jsem naprosto spokojený,“ říká devětadvacetiletý hrdý otec ročních dvojčat.

Máte za sebou první rok ve Francii. Jak hodnotíte sezonu?
Začátek jsme měli snový. Byli jsme tři týdny, od 8. do 11. kola, na prvním místě, nedostávali jsme góly, byla to paráda. Všichni jsme ale v kabině moc dobře věděli, že je jen otázkou času, kdy ze špičky tabulky vypadneme. V úvodu ligy se nedařilo Lyonu, PSG a Marseille, u kterých se dalo předpokládat, že se zvednou a půjdou nahoru. Pro nás bylo důležité, že vedení po tom skvělém startu nebláznilo a neměnilo cíl, kterým byla záchrana.

Ten závěr byl jistě psychicky i fyzicky náročný. Z prvního místa ještě spadnout. To by byla asi velká rána…
Bylo to o fous, vždyť jsme se zachránili až v posledním kole. Já ale čekal, že to tak bude. Přece jenom jsme byli ligovým nováčkem. I kdybychom se zachránili v poslední sekundě, tak bychom to brali všemi deseti. Přiznávám ale, že po podzimu jsme si všichni mysleli, že cesta k záchraně bude mnohem klidnější. Ukázalo se, že francouzská liga je velice kvalitní, hodně vyrovnaná, sedm nebo osm týmů hrálo do poslední chvíle o záchranu. Hlavní je, že to dobře dopadlo, navíc můžu být spokojen i z osobního pohledu. Hrál jsem převážně v základu, takže samá pozitiva.

Mluvíte o samých pozitivech, ale vypadnutí z poháru s týmem z páté ligy? To nezní zrovna nejlépe…
To víte, že nic extra to nebylo. Klub jako je Brest vstupuje do poháru s tím, že chce dojít daleko, ale na druhé straně nejdůležitější je liga. Když jsme z poháru vypadli, tak z toho nikdo z vedení velkou vědu nedělal. Priorita byla jasná, hrát i příští rok nejvyšší soutěž. Podívejte se třeba na Monako nebo Lens, to byl šok. U takových klubů si nikdo ani nepředstavil, že by mohly spadnout, a vidíte, stalo se. Jen se potvrdila ta vyrovnanost. Přitom oba měly v kádru plno skvělých jednotlivců.

Do Brestu jste odešel společně s dalším bývalým hráčem Baníku Tomášem Mičolou a hned na úvod vás čekalo velké překvapení. O co šlo?
Místo tradičního zápisného, kdy platíte do kasy určitou sumu peněz, jsme se museli jednotlivě postavit při společném obědě či večeři před zbytek mančaftu a něco zazpívat. Co jsem pochopil, tak je to ve Francii běžné. Něco podobného čekalo už dříve třeba Vencu Svěrkoše v Sochaux. Bylo to hodně nezvyklé. Vnímal jsem to tak, že se chtějí všichni pobavit na náš účet, pořádně se posmát. Musím uznat, že to pokaždé splnilo svůj účel. Byla to velká sranda.

Co jste zpíval?
Já jsem se pustil do české hymny a musím se pochlubit, dal jsem ji celou, a bez chyb (směje se). No a Tomáš (Mičola) dal hymnu Baníku, kterou taky zvládl. Na tom jsme se spolu domluvili.

V Brestu jste se setkal i s dalšími novinkami. Zajímavé je rozhodně, jak se utužují v týmu vztahy…
Už hodinu před každým tréninkem máme sraz. Společně s kluky posnídáme, čteme noviny, kecáme, děláme různé srandy. Prostě se snažíme dobře se naladit, navodit tu správnou atmosféru, a tak to bylo celou sezonu. A co je hlavní, funguje to.

Do Francie jste se přesunul se svou manželkou Barborou a ročními dvojčaty Samanthou a Miou. Jak se vám tam žije?
S rodinou jsme v Brestu naprosto spokojení, nic nám nechybí. Díky manželce, která je šikovná a skvěle se o mě stará, mám já klid a čas na fotbal. Přes noc, hlavně ze začátku, kdy to bylo nejhorší, se starala o holky převážně ona. Musím jí moc poděkovat. Je opravdu úžasná.

Máte na sebe dostatek času? Stačíte se věnovat rodině?
V Brestu je to i v tomto ohledu výborné. Z Česka, ale i z Itálie a Anglie jsem byl zvyklý na něco jiného, hlavně co se týká soustředění před zápasem. Vždy to bylo na dva dny, čímž ztrácíte čas na rodinu. Tady ve Francii to bylo volnější, až jsem z toho byl příjemně překvapený. Před domácím zápasem přišla na řadu společná večeře, ale nezůstávali jsme v hotelu, vraceli se domů a sraz byl až ráno v den utkání. Ven jsme létali taky až ráno v den zápasu.

To zní vskutku dobře…
Naprosto mi to vyhovuje. Mnohem více času strávím s manželkou a dětmi. Pro hráče je to lepší i z toho důvodu, že nemusí přemýšlet o zápase předem, ale jen v den, kdy se vybíhá na hřiště. Člověk je více v pohodě, není tak nervózní, svázaný. Myslím, že to tak bohatě stačí. Jsem ve Francii se vším naprosto spokojený. Mám tam smlouvu ještě na dva roky, takže pohoda.

Brest postoupil do ligy po devatenácti letech. Bylo to znát?
Celé město ovládla fotbalová horečka, všichni lidi vás poznávají. Každý zápas byl vyprodaný, šestnáct tisíc diváků. Brest je krásné město, stejně jako jeho okolí. Už jsme několikrát vyrazili na výlet a nikdy jsme se nedostali do míst, kde se nám nelíbilo. Plno přírody, moře s průzračnou vodou. Snad jen to trochu chladnější počasí to maličko kazí, ale to je jen drobnost.

Jak zvládal své první zahraniční angažmá váš parťák Tomáš Mičola?
On jako mladý člověk to má mnohem těžší než já. U nás v Česku máte osmnáct hráčů a základ máte skoro jistý, někdy si maximálně sednete na lavičku. V Brestu je těch hráčů pětadvacet a vy jste nadšený, když jste jen na lavičce a nemusíte si jít sednout na tribunu. Tomáš si tím prošel, navíc to měl o to náročnější, že neumí řeč. Tuto sezonu musí využít, ve všem se zdokonalovat, a bude jen líp.

Jistě jste jako odchovanec Baníku sledoval jeho trápení. Co na to říkáte?
Sledovali jsme s Tomášem některé zápasy i přes internet, s tátou jsme taky prohodili pár slov. Mrzelo nás, v jaké situaci se Baník ocitl. Nakonec to ale dobře dopadlo. Podívejte se třeba právě do Francie na Monako, co ti by měli říkat? Já bych teď udělal za sezonou Baníku tlustou čáru a věřím, že to bude příští rok lepší, protože to není, co si budeme nalhávat, dobré.

JAK SI VEDL?
Mario Lička odehrál ve své premiérové sezoně v Brestu 35 zápasů (27 základní sestava), ve kterých vstřelil tři góly. Ten poslední ve 36. kole doma proti Lyonu, když vyrovnával v 76. minutě na konečných 1:1. Na hřišti byl v tu chvíli šest minut.