S kapitánskou páskou přivedl spoluhráče na hřiště, vyslechl si potlesk a skandování diváků, a od obvyklého kapitána Zdenka Staňka převzal zeleno-černý dres na památku. Sobotní fotbalové odpoledne v Petřkovicích patřilo jedinému muži.

Po 347 zápasech v dresu Odry uzavřel záložník David Levčík svou sportovní kariéru. Alespoň oficiálně. Definitivní derniéra ho čeká až dnes v předehrávce proti rezervě Zlína. „Na devadesát devět procent je jisté, že pověsím kopačky na hřebík úplně," potvrdil Deníku.

Rozloučení ale bylo z jeho strany stylové, když v úvodu duelu proměnil penaltu a zaznamenal tak svou svou 28. branku v klubu. „Bylo to krásné, dojemné a úžasné. Je jen škoda, že jsme nevyhráli," litoval po remíze 2:2 s HFK Olomouc.

Jaké máte z rozlučky pocity?

Skvělé. Samozřejmě zafungovala určitá nostalgie, prožil jsem tu hodně let. Moc si ale cením, jak se této rozlučky ujali lidé v klubu, a také mí bývalí spoluhráči a kamarádi. Kdo mohl, tak přišel, a kdo třeba kvůli vlastnímu zápasu ne, tak mi napsal. Hodně mě potěšilo, že si na mě vzpomněli.

Bylo těžké udělat rozhodnutí a skončit?

Jistě, fotbal miluju a neodchází se mi lehce. Když jsme postoupili do třetí ligy, řekl jsem, že vydržím půl roku. Přišli mladí a já měl dělat pojítko mezi vedením a mančaftem, což si myslím, že jsem splnil. Samozřejmě podzim a zimní příprava mi řekly: „Nebylo to nejhorší, doveď tu sezonu do konce." Nemyslím si, že by v takovém věku všichni zvládli hrát MSFL, takže když zjistíte, že na ni máte a jste zdravý, nemáte důvod končit. Podrželi mě trenéři, hrál jsem v základní sestavě, tak jsem do toho šel. Teď ale cítím, že doba nastala. Je konec sezony a přichází na řadu mladší kluci, aby to vzali oni za své.

David Levčík (uprostřed) se loučil s Petřkovicemi.
Petřkovice se loučily s legendou, Olomouc ale neporazily

Myslíte, že končíte řekněme na vrcholu?

Asi by se dalo rok dva pokračovat, ale je to náročné skloubit s mou prací, a navíc začíná hrát i syn. Na něj se proto chci jezdit dívat, jenže takhle jsou víkendy zabité. Ale ano, myslím, že to utínám v nejlepším.

Jak přijala vaše oznámení o konci kabina?

Dlouho jsme to nijak neprobírali. Už loni v létě jsem říkal, že končím, pak i v zimě, ale pořád jsem se v týmu objevoval. Narážky už ale padly. (smích) Je ale nutné k tomu přistoupit tak, že každý je nahraditelný, o nic nejde. Jen přejme Petřkovicím, ať najdou druhého Levčíka, který tam odkroutí třináct sezon.

Vybavíte si vůbec své začátky pod Landekem?

Minulý týden jsem jel ze služební cesty, tak jsem nad tím v autě přemýšlel, mimo jiné. Nastoupil jsem v roce 2005 do zimní přípravy, Petřkovice působily v krajském přeboru první nebo druhý rok a já přišel z třetiligového Hlučína, takže s velkými očekáváními. Vůbec to bylo zajímavé, protože se hrálo ještě na vrchním škvárovém hřišti, kde je dnes parkoviště. Zažil jsem tam spoustu hráčů, pěkných i špatných chvil. Poslední roky ale byly nádherné.

Na mysli máte postupy z krajského přeboru až MSFL, že?

Měli jsme super mančaft, skvělou partu a hráli krásný fotbal. Postupy a jejich oslavy jsou vždy nejhezčí, ale já jsem rád, že mi to dalo spoustu kamarádů, se kterými se dodnes scházím, nebo si voláme a píšeme. Proto měly své kouzlo i chvíle, kdy jsme byli v přeboru dvanáctí a hráli o záchranu. Vlastně můžu říct, že celé období v Petřkovicích bylo krásné.

Už víte, co budete dělat v sezoně místo tréninků a zápasů?

To je častá otázka, na kterou hráči neumí většinou odpovědět. Člověk si vše uvědomí až později, protože je konec sezony a čekají vás tři týdny volna. Myslím si, že až někdy v červenci či srpnu mi to začne docházet.. Mám ale spoustu koníčků, které šidím. Čas proto budu trávit cyklistikou, golfem, a jak už jsem řekl, chci se více věnovat mladému.

Marek Jankulovski.
Baník v Brně splnil Nohavicův sen