Když se v srpnu ujímal Milan Chalupa postu ředitele ostravské ZŠ J. Šoupala, vedle klasických cílů vyplývajících z této funkce si stanovil také dva speciální. Cíle, které si normálně nejvyšší představitelé vzdělávacích zařízení nedávají. Dostat na návštěvu do školy dvě osobnosti kraje: Pavla Vrbu a Jarka Nohavicu.

Milana Chalupu pojí s reprezentačním koučem už řadu let pevné přátelství. I proto Pavel Vrba navštívil porubskou základní školu J. Šoupala, kde má Baník už řadu let žákovské tréninkové centrum.

U prvního jména si už po čtyřech měsících může zaškrtnout: splněno!

„Spousta lidí mi říkalo, že to bude problém, ne-li dokonce nemožné. A vidíte, povedlo se!" prohlásil v rozhovoru pro Deník evidentně spokojený Milan Chalupa, když před týdnem „Šoupalku" navštívil trenér fotbalové reprezentace.

Co říkáte na to, že si Pavel Vrba našel čas, aby pobesedoval o různých tématech s dětmi na vaší škole?
S Pavlem se známe hodně dlouho. Neříkám, že na život a na smrt, ale jsme dobří přátelé, dost jsme toho spolu prožili, takže jsem si věřil, že to vyjde. Přiznávám, že vzhledem k jeho nabitému programu to nebylo lehké zrealizovat. Nakonec se to povedlo, za což jsme rádi.

Z vašich slov lze vyčíst, že největším problémem byl termín, který by Pavlu Vrbovi vyhovoval.
Ano. Předem musím říct, že Pavel byl tomuto nápadu od počátku nakloněn. Myslím, že Baník i tato škola jsou pro něj srdeční záležitostí, takže jeho ochota byla cítit od začátku. Kvůli potížím s termínem jsme však jeho návštěvu museli jednou či dvakrát odložit. Nakonec to vyšlo snad nejideálněji, jak mohlo. Před krásným obdobím Vánoc a v době, kdy jsme jej mohli přivítat jako veleúspěšného kouče, protože kvalifikace vychází národnímu týmu výborně, lidé jsou nadšení. Nazval bych si „Vrbománií".

Navíc vám mohl slavnostně otevřít nové hřiště s umělým povrchem.
To je trochu souhra náhod, že se to takto sešlo. Jsme ale rádi, že se tak stalo.

Jak reagovali žáci, když se dozvěděli o návštěvě reprezentačního trenéra?
Myslím, že když řeknete jméno Pavel Vrba, tak nikdo nemůže reagovat jinak, než pozitivně. To nepotřebuje žádný další komentář.

Asi je to zbytečná otázka, ale věříte, že se vám i Baníku podaří ze současných nadějí vychovat nové Baroše, Svěrkoše a Vrby, kteří tady za řadu let budou také diskutovat?
Já osobně tomu věřím, doufám v to a mohu slíbit, že budeme dělat vše pro to, aby se to jednou třeba stalo.

Myslíte, že beseda a setkání s Pavlem Vrbou a Michalem Frydrychem poslouží i jako nástroj motivace pro mladé hráče?
Určitě. Každé setkání s takto významnou osobností musí člověka nakopnout, aby to, co dělá, dělal naplno.

Plánujete do budoucna pořádat podobné besedy i s dalšími sportovními osobnostmi regionu, jako jsou například Václav Svěrkoš či Milan Baroš?
Určitě. Musím poznamenat, že s oběma vámi zmíněnými jsem byl předběžně dohodnutý už pro tuto besedu. Václav Svěrkoš dostal pozvánku a doufal jsem, že se objeví. Možná i z důvodu svého sporu s klubem se tak nestalo. To je škoda. Stejně tak Bary (Milan Baroš) byl pozván. On mi řekl, že přijde, pokud do té doby neodjede na dovolenou. Bohužel včera (v pondělí) odjel, takže to také nevyšlo.

Takže v dohledné době se nic nechystá?
Brzy budeme dělat historicky první školní ples, kde mám slíbenou účast všech hráčů A-týmu Baníku. Návštěva Pavla Vrby tak není poslední svého druhu.

Ve funkci ředitele „Šoupalky" jste čtyři měsíce. Jak hodnotíte svou dosavadní práci?
To by měli dělat jiní. Nicméně je to samozřejmě něco jiného, než jen učit a trénovat, protože přibylo povinností a musím tak pracovat opravdu intenzivně. Už jsem se ale do toho dostal a můžeme tak nyní dělat věci, jako je třeba návštěva Pavla Vrby.

Byl pro vás začátek jednodušší, že jste díky trénování nejen žáků Baníku byl v kontaktu se Šoupalkou a znal tak běh školy?
To si nemyslím. Práce ředitele je obsáhlejší. S pozicí trenéra či učitele nemá nic společného.

Jak funguje spolupráce s Baníkem? Jde ještě posunout?
Vše se dá posouvat a může fungovat lépe. Zatím ale od mého nástupu uplynula krátká doba, takže jsem rád, že se nám povedlo aspoň to, co se povedlo. Celkově však chci, aby škola byla centrem života, děti se tu cítily dobře, rodiče taktéž. Aby to tu žilo a my zprostředkovávali to, co by si děti jinak nemohly dovolit. Tímto směrem bychom se chtěli ubírat.

A poskytovat kvalitní vzdělání…
Samozřejmě, to je naše povinnost. Je sice hezké, že vzděláváme sportovně nadané děti, ale ony i my si musíme uvědomit, že je nutné si plnit především studijní povinnosti. Fotbal je až potom ta pověstná třešnička. I Baník si už tento fakt uvědomil a jde touto cestou.