V téměř stoleté historii ostravského Baníku zažil to nejdůležitější. Patří do slavné generace sedmdesátých a osmdesátých let, která dostala na Slezskou třikrát titul mistrů Československa (1976, 1980, 1981). Navíc se jako trenér brankářů podílel v roce 2004 na čtvrté – a dosud poslední – sezoně šampionů. „Nejkrásnější titul je vždy ten první. V pompéznosti ale vládne naopak ten poslední. To byla hotová revoluce v Ostravě,“ vzpomíná Pavol Michálik.

Na mysli má především atmosféru na Bazalech a ve městě. „Tím to bylo výjimečné. Když jsme šli v pondělí ráno na trénink a viděli jsme fronty lidí na lístky, hned jste věděl, že zase bude vyprodáno. Město a veřejnost tím žilo, neřešilo se nic jiného než fotbal. Kdyby byl stadion pro jednou tolik lidí, tak je také plný,“ je si jistý Michálik.

Dnes je z původních Bazalů, které se proměnily v tréninkové centrum Baníku, jen část. „Ta protilehlá tribuna ale vypadá jako tehdy, jen chybí sedačky,“ přemýšlí. „Je mi líto, že se nevybudoval stadion, který by se tu stal mekkou fotbalu. Ve Vítkovicích to není špatné, ale pro fanoušky to není ideální,“ ví Pavol Michálik.

Finále fotbalového poháru MOL Cupu: FC Baník Ostrava - SK Slavia Praha, 22. května 2019 v Olomouci. Na snímku Bohumil Páník.
Páník o Karviné, konci v Baníku i Barošovi: Žádná válka, vše jsme si už vyříkali

V Baníku podle svých slov prožil nejkrásnější období svého života. I proto mu není lhostejné, jak na tom v nedávné minulosti byl. „Něco tomu chybí,“ říká, když padne otázka na současné výsledky a poslední sezony FCB. „Asi větší kvalita hráčů, stabilita, možná sehranost. Získat ale kvalitního hráče z ligy do Ostravy je těžké, na to nejsou finance. Jedinou cestou je tak mládež. Aby z ní každým rokem vycházeli dva tři kluci, kteří by se zapojili do týmu. Ale to je běh na dlouhou trať,“ uvědomuje si Pavol Michálik.

„Holt Baník asi určitou dobu prospal. Naštěstí přišel pan Brabec. Bez něj by se klub ocitl někde ve třetí lize. Teď je to zpět, ale ještě něco do té špičky chybí. Muselo by se to doplnit a sednout si to, jako se to povedlo v roce 2004, protože nevyhrálo mužstvo, které by bylo dlouho pospolu,“ podotýká legenda.

Před měsícem uspořádal spolek Baník Baníku setkání mistrovských generací, kde legendy mohly na svá slavná léta zavzpomínat. „Je dobře, že jsme se mohli takto sejít, někteří ještě na svých nohou,“ usmívá se Pavol Michálik s tím, že s některými se neviděl plných dvacet let. „Sice chodím na zápasy Baníku, tedy pokud to jde, protože v covidové době to bylo složitější, ale naše partie je starší a už prořídla. To bolí, ale musíme to vnímat tak, že v tomhle věku nás může trápit ledasco,“ bere věci pozitivně.

Setkání hráčů Baníku Ostrava, mistrů od roku 1976 až 2004, 31. října 2021 v Ostravě.
Jubilant Komňacký slaví sedmdesát: Bazaly, to je Baník. A Baník, to je fotbal

Těšit ho může, že mezi aktivními fotbalisty je stále i jeden z jeho svěřenců. A zrovna v Baníku. Právě Michálik stál za výkony gólmana Jana Laštůvky i v mistrovské sezoně. „Je dobře, že se ještě drží. Většinou je oporou mužstva, která dává jistotu. I když za ten gól proti Slovácku bych ho pokáral,“ upozorňuje na chybu bývalého reprezentanta. „Vždy mám ale dobrý pocit, když ho vidím,“ dodává Michálik jedním dechem.

A hned vidí podobnost se svou kariérou. „Mohl být tady v Česku jednička, jenže tu byl Čech. A já vím, o čem mluvím, protože v mé době a mých nejlepších letech tu byl zase Viktor. A také jsem to měl těžké se dostat v národním týmu do branky. Proto jsem toho neodehrál tolik,“ vysvětluje Pavol Michálik.

A jaké má čerstvý sedmdesátník plány? „Abych se zase postavil na nohy, až ráno vstanu. To je nejdůležitější,“ zasměje se na závěr.