„Na Vánoce a teď takhle zkraje léta. A to ještě jen na den a půl. Ale domů vždy rád přijedu. Do Hošťálkovic, na kopec, do lesa, se psem. Je to fakt příjemný relax, že jste v přírodě sám, na dvě hodinky vypnete. Ale jen občas,“ podotkl Marcel Lička.

Cítíte, že jste tady ještě doma?

Jo, jasně. Beru to tak. Vy Ostraváci už to tolik nevnímáte, jste tu každý den, ale já když jsem tu jednou za čas, tak vidím, jak město jde dopředu. Pořád se něco mění, rozvíjí, je to tu hezčí, lepší, zelenější. Dřív měl člověk i pocit špíny, šedi, ale už v době, kdy jsem hrál, cítil jsem změnu. Nedokážu říct, jak rychle, ale je to znát. Jezdím tu rád. Dal jsem si i takovou cestu po Ostravě.

Kudy?

Kolem vítkovického stadionu, hokejové haly, kde teď navíc trénují kamarádi Miloš Holaň a Radek Philipp, se kterými si často píšu. Vzal jsem to přes Dolní oblast Vítkovic a nakonec jsem se zastavil nad Bazaly, odkud jsem viděl stadion i celé město. Fajn pocit i pohled. Jsem rád, že se město rozvíjí. Je mi tu příjemně.

Neříkáte si, že byste tu rád zůstal?

Samozřejmě člověk přemýšlí nad řadou věcí, ale já jsem trenér a musím jít tam, kde je práce. Já poprvé byl s Michalem Bílkem v Dinamu Tbilisi, pak v Polsku s tátou, který mi tam dal hodně prostoru. Poté s Radkem Látalem v Brestu, kde jsem za čtyři měsíce od něj pochytil spoustu věcí. Radka pak propustili, protože postavil proti vůli prezidenta klubu brankáře, který pak chyboval. Rozhodlo ego šéfa klubu. A od léta jsem tam zůstal sám.

A dokráčel k titulu.

Spadlo mi to do klína, tým se rozjel a dosáhli jsme na vrchol. Pak byla možnost jít do Ruska, nevadilo mi, že Orenburg spadl z ligy. Nejsem Mourinho, abych si vybíral. Zároveň že by odsud z Česka byla nabídka, že by mě někdo chtěl, to nebyla.

Hodně se mluvilo, kdo Baník povede od nové sezony a fanoušci zmiňovali často i vás. To vás muselo potěšit, ne?

Nebudu lhát, registroval jsem to. Kamarád Dušan Vrťo se tu pohybuje, dokonce mi posílal odkaz na nějaký podcast, kde se o tom bavili. Člověka to potěší. Jsem z Ostravy, v Baníku jsem začínal, hrál tu taťka i brácha Mario. Jezdil jsem na Bazaly už jako děcko trolejbusem. To ve vás zůstane. Navíc Baník sleduji, ať se daří, nebo ne. Ale myslím si, že ještě není správný čas se vrátit. I když éterem létala různá jména, Pavel Vrba byl po konci ve Spartě jednoznačně logickou volbou. Pro fanouška, majitele, vedení. Já bych volil podobně, Marcel Lička by byl riziko.

Proč?

Být na výběr já a Pavel, vzít mě, při prvním neúspěchu by to dávali fanoušci mně i panu Brabcovi sežrat. Logické a správné rozhodnutí. Jistě, nároky na Pavla budou velké, ale bude mít toleranci, jakou žádný jiný trenér tady. Jako fanoušek Baníku mu budu fandit, protože letos na lepší, než páté místo neměl. Věřím, že s Pavlem by Baník mohl být aspoň o kousek, o krůček, lepší. Rozhodně by si teď veřejnost neměla myslet, že Baník půjde na titul. Spíš krůček po krůčku, zvlášť když chtějí zapracovat i mladé.

Fotbalista Michal Frydrych v dresu polského klubu Wisla Krakov.
Sestup Wisly? Hlídala nás policie, vzpomíná Frydrych. Na Vrbu v Baníku se těší

To se pomalu daří, co myslíte?

Uvidíme. Jestli na to mají, musí vyhodnotit v klubu. Někdy se mi zdá, že v Česku mladým umetáme cestičku. Já když přicházel do áčka, také nás tam bylo pár. Marek Jankulovski, Libor Sionko… Ale vedle mě seděli Karel Kula, Péťa Samec, Dušan Vrťo, Petr Veselý, Radek Slončík. Frajeři, kteří byli v zahraničí i reprezentaci. Páni fotbalisté. Ale dnes Baník kromě Laštyho (Laštůvky) nikoho takového nemá. Tyto zkušenosti týmu chybí, mladí se pak těžko mohou o někoho opřít. Nedáváme potom na ně příliš velkou zátěž? Prorazit mohou, ale nechtějte po nich, aby rozhodovali zápasy. To neuměl ani Bary (Baroš), když přišel k nám do áčka.

Tehdy vás trénoval váš otec Verner. Ovlivnil vás?

Asi nejvíc. V Baníku jsem pod ním hrál, byli jsme spolu v Polsku, žil ve Francii, ve Španělsku. A třeba zjišťoval, že co jsme dělali na tréninku v roce 1997 v Baníku, on potkával o deset jedenáct let později ve Francii. Já mám spoustu věcí od něj, na druhé straně fotbal se vyvíjí, jde dopředu. Také ale řadu tréninkových věcí zpřed dvaceti let využívám i dnes. Základy zůstávají. Taťka říká: proti větru čůrat nemůžeš. (usmívá se) Je fyziologie těla, příroda, která platila dřív, platí dnes a bude platit v budoucnu. My si s ní můžeme hrát, ale ne měnit. Člověk je tím hodně ovlivněný, ale už jde ve svých šlépějích. Už jsem se ale s někým bavil, a padlo, proč Marcel Lička netrénuje v Česku. A z klubů se má ozývat, že neví, jak pracuji, nebo jestli mi do toho nemluví taťka.

A radí vám?

To se zeptejte taťky. Dívá se na naše zápasy, ale tím to končí. Já mám svůj názor, on svůj, ale já jsem s mužstvem každý den. On ne. Může mi říct analýzu zápasu, což může mít od člověka zvenčí hodnotu, ale tím to končí. Ale to, o čem jsem mluvil v předchozí odpovědi, mi přijde zvláštní.

Proč?

Na internetu jsou dostupné statistiky i záznamy zápasů, jednoduše zjistíte, jak který trenér či hráč pracuje. A stejně jako vyhledáváte hráče, měl byste mít i okruh trenérů, kteří vám svou prací zapadají do konceptu a chodu klubu vyhovují. U nás sahají kluby po trenérech, kteří jsou volní, bez ohledu na to, jestli zapadnou. To mě u ligových mužstev zaráží, protože by měly mít rozhled. A musím vědět, jestli mi Lička zapadá, nebo ne.

Cítil jste někdy, že je vaše příjmení zároveň i překážkou?

Hodně let se pohybuji v zahraničí a čím je člověk starší, tím méně to vnímá. A když vás někdo hodnotí dřív, než vás zná, tak co s tím uděláte? Už to vůbec neřeším.

Adam Jánoš bude hrát v příští sezoně ligu za Bohemians (2. 7. 2022).
Jánoš po konci v Baníku: Cíl byl Polsko, se Smetanou jsem si nepadl do oka

Že byste kvůli otci přišel o angažmá v Česku, o tom nevíte?

Je to možné, ale nevím o tom. Ale já to tak ani nechci vnímat. Já se vždy snažím s každým vyjít, nejsem buldok, který řekne, jak to chce, a tak to musí být. Nejsem vševědoucí, mýlím se každý den, a to je dobře. Přes chyby se učíte a dostáváte dopředu. Jen si to musíte uvědomit. A to věřím, že umím.

Váš otec pro Deník loni řekl, že jeho chyba byla, že kolikrát dělal fotbal víc srdcem než rozumem. Co vy?

Srdcem to dělám, fotbal mám rád. Také se snažím postupovat logicky, během zápasu i tréninku. Občas se ale stane, že v zápase logiku přebije instinkt. Pinkne mi něco v hlavě, nebo se zeptám asistenta, a nemám strach něco změnit, byť to nemusí vyjít. Snažím se to dobře namixovat. I srdce tam být musí. Je ale možné, že taťka mluvil o trénování v Ostravě. To by bylo jiné.

Z jakého důvodu?

Baník je klub, který mám rád, vyrůstal jsem tu, a mám zde spoustu známých. Člověk je nechce zklamat. Pak bych si dával na záda ještě větší odpovědnost. Ale vůbec trénovat v Česku, musel byste tomu dávat ještě víc. Člověk by ale měl být loajální ke každému zaměstnavateli, protože vás živí, ale mateřský klub je o stupeň výš. Přece jen i zásluhou Baníku jsem dnes tam, kde jsem.

Řekl jste, že na návrat asi ještě nenastal čas. Proč? Jste případně na angažmá v Česku připravený?

Na to asi člověk není nikdy. Připravovat se na něco, když stejně nevíte, co se může stát, to nemá smysl. Na to stejné se mě ptali, když jsem šel do Orenburgu. „Víš, co tě v Rusku čeká?“ Nevěděl jsem. Ale ani u nás jsem netrénoval, takže neznám místní poměry. A připravit se na to podle mě nedá, spíše je to o adaptaci na nové prostředí. Navíc když jsme mluvili o Baníku, ten je hodně specifický. V Praze máte Spartu, Slavii, Bohemku, Duklu, a další. Ostrava? Je jen Baník. To je fenomén, ať chceme, nebo ne. A přes to nejede vlak. A když bude Baník jen trochu hrát, lidi chodit budou, a i na vítkovickém stadionu s dráhou bude skvělá kulisa. A navíc baníkovci jezdí po celé republice i ven.

A je tedy pro vás česká liga, nebo Baník meta?

Česká liga pro mě meta není. To musím přiznat. Že bych se chtěl mermomocí vrátit, to upřímně nepotřebuji. Já mám radši polskou ligu. Fanoušci, emoce, útočný fotbal… Nebudu nalhávat ani sám sobě, ale kdyby přišel Baník, říct „ne“ bych neuměl. Sice jsem říkal, že správný čas ještě nenastal, ale kdybych byl volný, Pavel Vrba ve Spartě, a rozhodli by se pro mě, tak bych šel rád.

Proč si myslíte, že tak sedl Východ?

Nikde jinde jsem netrénoval. Nemám odjinud zkušenost. Že jsem něco v Rusku, nebo v Bělorusku vyhrál, je pěkné, ale už je to historie, a tam já se neohlížím. A dobrý trenér nemusí být jen ten, kdo vyhrává trofeje. Kvalitní trenér může být i ve Zlíně. Může formovat mladé kluky a posouvat je v kariéře. Tenhle obecný pohled mi připadá trochu nefér. Ale je to tak.