Jejich verdikty ovlivňují dění na hřišti kolikrát více, než tahy trenérů, nebo sportovní umění hráčů. Často vědí, že budou pod palbou kritiky, ať rozhodnou tak, či tak. Že ta či ona strana se bude cítit poškozena. A pak často začne peklo v podobě spršky vulgárních výrazů na jejich adresu. Sudí jsou s tím smířeni, musí to ale mít nějakou elementární úroveň. Mnohdy ale nemá.

Sprosté nadávky či obvinění z úmyslného ovlivnění jsou ale čím dál častěji to nejmenší, čeho se muži s píšťalkou či praporkem dočkají. Důkazem byly poslední měsíce.

close Michal Přívratský info Zdroj: archiv Michala Přívratského zoom_in Michal Přívratský „Mně nejvíce zasáhlo to plivnutí do ruky. To bylo za hranou,“ připomíná událost z léta Michal Přívratský (na snímku), předseda disciplinární komise Městského fotbalového svazu Ostrava a místopředseda disciplinární komise Moravskoslezského krajského fotbalového svazu (MSKFS).

Útočník Hlubiny Milan Sasko si po konci srpnového duelu krajského přeboru v Petřvaldu na Moravě měl se slinami v ruce potřást s hlavním sudím Radimem Petrošem. „Hráč se to sice snažil omlouvat utřeným čelem, ale video bylo jednoznačně proti němu. Zřetelně bylo vidět, že si plivl do ruky. Protihráčům pak podával levou, až rozhodčímu pravou,“ vybavuje si Přívratský.

FYZICKÝ ATAK? ŽÁDNÁ TOLERANCE

Sasko dostal pokutu a distanc šest na zápasů. Trest si během podzimu odpykal. Podobně dopadli i Tomáš Pastrňák ze Slovanu Ostrava, či vřesinský Martin Kožušník. Tady ovšem došlo vedle slovního ataku i k fyzickému kontaktu se sudím – asistentem.

Pastrňák ho podle zápisu držel pod krkem a to doprovodil slovy ‚ty buzerante‘. Trest? Šest zápasů a pokuta čtyři tisíce korun. Kožušník do muže s praporkem strčil v přerušené hře, když se zastával vyloučeného spoluhráče. Sám skončil předčasně v šatně, navíc rovněž o čtyři tisíce chudší a bez fotbalu na šest měsíců.

Proč ten rozdíl? Ze dvou důvodů. „Za prvé si část trestu odestál na podzim, zbytek, tři či čtyři zápasy, bude stát i na jaře. Zároveň disciplinárka chtěla dát signál, že to nehodlá tolerovat. Ať rozhodčí píská jakkoliv, sáhnout se na něj nesmí,“ objasňuje Michal Přívratský.

„Pokud jde o případ hráče Slovanu, roli hrálo i přiznání sudího, že z jeho strany neproběhl fair-play komentář. To byla polehčující okolnost, že jím hráč byl vyprovokován,“ podotýká Přívratský.

V poslední době děním „zahýbaly“ prostředníčky hlubinského Martina Řeznička. Ty si v klání městského přeboru v Petřkovicích prohlídl z blízkosti Petr Slavík. „Ty zmr*e, ty buze*ante do pi*i, počkej po zápase,“ hlásil Řezniček. I on si dá pauzu šest utkání.

Přívratský přiznává, že agresivita hráčů vůči rozhodčím roste.

„Pocitově jednoznačně. A vzhledem k tomu, že máme počítačový systém, tak se to dá vyhledat a doložit i statisticky. V porovnání s posledním dohraným ročníkem (2019/20) jde o velký nárůst. Jen u nás na městě je to o 180 procent,“ kroutí hlavou.

POUŽITÍ KARET JAKO ZBRANĚ

Vše ale podle něj souvisí s celkovou náladou a podrážděností ve společnosti. „Navíc se dva roky nehrálo, skončilo pár zkušenějších rozhodčích, je tu plno nových kluků, končí i sudí ve vyšších soutěžích, takže pískají mladí. Ale kde se to mají naučit, než na nejnižších úrovni, tedy v okresech? ptá se Michal Přívratský.

Připouští ovšem, že chyba není jen u protistrany. „Klukům občas chybí cit pro situaci. I z vlastních zkušeností vím, že by se mělo pískat nikoli podle pravidel, ale v jejich duchu. Navíc mladí v rámci své obrany – a možná i ega – používají karty jako zbraň. Pravidlově si to zdůvodní, lidsky už méně. A pak vznikají konflikty,“ míní šéf disciplinární komise, k níž také vzniká spíše despekt.

Přívratský si je vědom, že hráči a kluby nevidí v řadě rozhodnutí spravedlnost. „Každý si myslí, že disciplinárka je popravčí četa a chce jen trestat, trestat a trestat. To není pravda. Naopak. Všichni chceme, aby hráči hráli, nikoli stáli. Zvlášť v dnešní době. Někteří dokonce zkouší, že je to jejich konec a tak. Na druhé straně tu jsou excesy, které nejde přehlížet. Pak jdeme ve stylu: padni, komu padni,“ vysvětluje Přívatský.

Co je však ještě horší, přibývá případů a trestů v mládežnických kategoriích. „U dorostu nic výjimečného,“ přikyvuje šéf ostravské disciplinárky. „Říká se, že žáci ještě zkaženi nejsou, muži už ano, ale kategorie mezi nimi, dorost, je nejhorší, často nezvladatelní, a chodit by na ně měli ti nejzkušenější sudí,“ myslí si.

SMĚREM K PŘÍSNĚJŠÍM TRESTŮM

Úcta k autoritám podle něj mizí. Sám to poznal, jelikož pískal přes 30 let. Zažil jednu inzultaci své osoby, hříšník si po úderu zezadu nezahrál dva roky. „Dneska by měl maximálně poloviční trest. Řády jsou benevolentnější,“ ví.

„Tehdy byl sudí někdo. Ano, docházelo na excesy, jako v mém případě, ale byly výjimečné. Dnes rozhodčímu každý nadává, přitom ještě nevylezl z kabiny. Jistě, někdy je to i jeho vlastní vina, ale celkově agresivita roste a projevuje se to i ve fotbale,“ dodává Michal Přívatský.

A nabízí malé porovnání. „Loni se hrálo jen v srpnu, září a do půlky října. V Ostravě jsme neměli jediného hráče se čtyřmi žlutými kartami. Letos? První pokutu za tento počin jsme dávali už 1. září. Pak už to tam naskakovalo. To o něčem vypovídá. O červených kartách ani nemluvím,“ mávne rukou Přívatský.

On sám by rád, aby došlo ke zpřísnění trestů za nesportovní chování vůči rozhodčím. „V rámci města to dokonce navrhují i kolegové. Podzim jsme dojeli, ale od jara to tak bude. Nejde to tak nechávat. Je třeba šlápnout na brzdu,“ má jasno předseda.

Ač to není lehké, směrem k příštímu roku se snaží nevidět věci černě. „Zkusím být optimistou a budu věřit, že se to zlepší,“ usmívá se. „Na druhé straně máme za sebou extrémně vyhrocený podzim, přičemž na jaře se už bude hrát o vše. Tam to může být už jen horší. Ale přál bych si, aby to tak nebylo. Sám říkám, že nejlepší je, když můžu ve čtvrtek ráno kolegy obvolat s tím, že nic nemáme. To se letos nestalo. Uvidíme,“ uzavírá Michal Přívratský.