Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V minulosti zastupoval takové baníkovské hvězdy jako Radek Slončík, Martin Čížek, Marek Jankulovski, Martin Lukeš, Milan Baroš, Václav Svěrkoš nebo naposledy Mario Lička a Tomáš Mičola. Většina z nich odešla z Bazalů přímo do zahraničí. „Baník vždycky těžil ze skvělé práce s mládeží. A k ní by se měl zase vrátit," řekl Pavel Paska.

Za více než dvacet let, co šéfuje společnosti ISM, se nesetkal s jiným klubem, do kterého by se v tak složité situaci jeho skvělí odchovanci vraceli. Po Marku Jankulovském a Václavu Svěrkošovi se v pondělí na Bazaly vrátil i Milan Baroš. „Jak říká Míra Pelta, to ti hlava nebere," říká s úsměvem, ale zcela vážně Paska.

Čekal jste, že se Milan Baroš vrátí na Bazaly už nyní?

Po sdělení Galatasaraye, že si Milan může najít nové angažmá, jsme začali uvažovat o Itálii, o Španělsku i o německé bundeslize. Vždy to ztroskotalo na výši odstupného, které se skoro rovnalo tomu, co Galatasaray zaplatil za Milana Lyonu. Je to jen můj názor, ale z mého pohledu Galatasaray nechtěl, aby Milan na jaře někam odcházel. Já tam byl snad pětkrát, ale nedohodli jsme se. Až když uplynul 31. leden a vypršel přestupní termín v západní Evropě, začali jsme se s dohodou přibližovat. Ještě jsme se párkrát pohádali, ale nakonec jsme se na všem domluvili. Pak už mi bylo jasné, že vše směřuje k návratu do Baníku.

Překvapil vás tím Milan Baroš?

Já o jeho lásce k Baníku vím jedenáct let. On ji měl vždycky, i ve chvíli, když odešel do Liverpoolu. Klub má v srdci a dokázal to i nyní.

Už jsme zmiňovali, že napodobil Jankulovského a Svěrkoše. Co na to říkáte?

Tohle mi fakt hlava nebere. Můžeme se o tom bavit hodiny, ale já vám na to budu odpovídat stejně. Tohle je prostě fenomén. Milan tady bude hrát zadarmo, což může někdo brát jako gesto. Ano, jedenáct let hrál ve špičkových evropských klubech, má vyděláno, tak se to dá pochopit. Ale já chci hned dodat, že žádného jiného českého hráče, který by to někdy udělal, neznám.

Vy jste mu návrat do Baníku nerozmlouval? Přece jen tady rizika jsou…

S Milanem spolupracuji už více než dvanáct let. Nejsem navíc na rozdíl od jiných typem manažera, který vše dělá jen pro kšeft. Chápu sportovní hledisko a vím, že Milan teď potřebuje být v klubu, kde mu důvěřují, kde bude cítit podporu fanoušků a bude pravidelně hrát. A to je Baník!

Nemáte strach z médií, která nemá už delší čas Milan Baroš moc nakloněná na svou stranu?

Já bych to řekl úplně jednoduše. Bude se to odvíjet od toho, jak bude hrát. Tlak médií tady bude vždycky, přece jen se jedná o výjimečného českého hráče a jasně největší hvězdu ligy. Nesmí ale na žádné výpady reagovat. Seriózní noviny to umí zhodnotit objektivně a já věřím, že to tak udělají. Všichni přece musejí vidět, do jakého rizika Milan šel. Do Baníku se vrátil i přesto, že dobře ví, v jak složité situaci se klub nachází.

Jak vám vlastně bylo v době, kdy bulvární média na něj každý reprezentační sraz pořádala hon? Třeba váš další chráněnec Tomáš Rosický takové problémy nikdy neměl.

Ale to byste se divil. Bulvár tehdy vyfotil v hotelu i Tomáše a pak z něj udělali lumpa. Já jim říkal, že ten kluk nekouří, nepije a jen otvíral při oslavě dveře. Bylo to marné.

Dá se s tím vůbec bojovat?

Ono se ne nadarmo říká, že média jsou sedmá velmoc. Jejich síla je obrovská. My jsme na to reagovali tím, že kluci přestali s novináři komunikovat. To nebyl jenom Tomáš Rosický a Milan Baroš, to byli i Karel Poborský, Pavel Nedvěd, Honza Koller. Všichni se uzavřeli do sebe a chodili jen na povinné tiskové konference během srazů národního týmu. Tehdy vlastně s novináři mluvil jen Petr Čech.

Fanoušci a potažmo i sponzoři ale právě takové články chtějí…

Já tomu rozumím, ovšem vadilo mně, že tahle situace nastala. Ale my za ni nemohli. Měl jsem obrovské problémy s tím, že třeba Tomáš Rosický odmítl jít do nejmenované televize. On mi to řekl jasně, že do téhle televize nejde! A já jsem mohl dělat, co jsem chtěl, ale už jsem ho nepřesvědčil.

Nemyslíte si, že na to doplatil český fotbal? Řada hráčů znechuceně končila v národním týmu, o kterém se psalo i po vyhraných zápasech většinou jen negativně.

Já to vidím trošku jinak a v širších souvislostech. Tady si nikdo neuvědomil a nedocenil, jak skvělý tým jsme v roce 2004 měli. Vždyť my patřili do absolutní špičky v Evropě! Byla tu celá řada skvělých hráčů v čele s Nedvědem, Galáskem, Poborským a tak dále. Ale média se začala zabývat jenom osobním životem hvězd. Novináře zajímalo, jaké mají auto, oblečení, kde čurali. Fotbalové dovednosti, samotný výkon hráčů v utkání a celková odbornost zpravodajství šla absolutně stranou.

Jaký je váš vztah k ostravskému regionu, kde jste zastupoval celou řadu bývalých skvělých hráčů Baníku?

Já bych nechtěl, aby to teď vyznělo nějak urážlivě, to by mě mrzelo. Ale ostravský region byl vždycky chudší a zdejší kluci měli obrovskou chuť a vůli něco ve fotbale dokázat. Dokonce si myslím, že se za Ostravsko nikdy nestyděli. Ono je to ostatně stejné i v Německu nebo v Anglii, kde se v průmyslových a hornických aglomeracích rodí skvělí fotbalisté s podobnou touhou něco dokázat.

Fotbal má v regionu navíc obrovskou tradici…

Přesně tak. A také rodiče kluků viděli ve fotbale možnost, jak se mohou jejich děti dostat třeba do zahraničí a vybudovat si úspěšnou kariéru. Ta perspektiva tady byla. V minulosti Baník výborně pracoval s mládeží. Až v poslední době, i když mi nepřísluší cokoliv kritizovat a komentovat, šla úroveň mládežnického fotbalu v klubu dolů. Kdysi to bylo v Česku jasné. Byly tady vlastně čtyři kluby: Sparta, Slavia, Baník a pak Olomouc. Nyní už do té špičky Baník nepatří. Nehraje tak dominantní roli jako v minulosti.

Může se na výsluní Baník časem opět vrátit?

Viděl jsem u nových majitelů plány na tréninkové centrum. To musí být pro klub základ toho, aby šel celkově zase nahoru. Já vám to srovnám s Německem, které před deseti roky bylo na všech mládežnických šampionátech daleko za námi. Oni ale změnili systém, založili tréninková centra s profesionálními trenéry a začali systematicky pracovat. Prostě investovali do mládeže velké peníze, které se jim vrací. To říkám proto, že koncepční a dlouhodobá práce s mládeží a investice do ní se vždycky klubu vyplatí. Všechny české kluby by si měly uvědomit, že je lepší hráče vychovat než ho odněkud kupovat.

Problém mladých českých hráčů je nyní i v tom, že řada z nich střídá agenty ještě dříve, než dosáhne plnoletosti. Právě oni pak svým způsobem „morálně" podrývají autoritu trenérů a jejich výkonnost v lepším případě stagnuje.

To je na dlouhé povídání, protože tahle problematika je hodně složitá. Museli bychom se bavit o jejich odborných znalostech, zkušenostech. Dneska se pohybuje v Česku hodně zahraničních agentů, kteří jsou bez licence a loví tady hráče. Změnili se taky rodiče, kteří jsou agresivní a v momentě, kdy jejich kluk nehraje, hned svalují vinu na všechny okolo. Může za to postupně trenér, klub a nakonec i agent. Kluk začne přestupovat a nic dobrého mu to nepřinese.

Poslouchají dneska rodiče vůbec manažery, co jim radí?

Doba se změnila. Dneska si mladý kluk umí zavázat kopačky, netrefí pořádně balon, a už musí mít agenta. To je katastrofa, jaká móda se ve fotbale zavedla. Kdysi mohl dělat manažera jen ten, kdo složil na konto v přepočtu čtyři miliony korun. Dneska to už může dělat každý. A podle toho to taky vypadá. Mladým klukům se slibují angažmá v Bayernu, Chelsea nebo Liverpoolu, a nakonec jsou pak všichni rádi, že hrají v Baníku či v Olomouci. U nás ve firmě to bylo vždycky jinak. Já se na hráče podívám a vím, jestli na to má, nebo ne. Agent k výkonu nepomůže, pomůže jen tvrdá práce v tréninku. A pokora!

Kolik je v Česku momentálně agentů?

Němci pro to mají lepší výraz Berater což v překladu znamená poradce nebo manažer. V Česku se taky říká, že je někdo agent s teplou vodou, a známe taky Jamese Bonda. Možná kdyby u nás byli všichni alespoň jako ten Bond, tak by to bylo v pohodě. Ale oni jsou často horší než ti agenti s teplou vodou.

Vy jste předseda Asociace českých agentů…

Asociace sdružuje dvaadvacet manažerů, má svůj řád a vše funguje. Mým místopředsedou je Zdeněk Nehoda, který má taky za sebou v naší branži mnoho úspěchů. Jsem tady v Ostravě, tak jdeme společně do jeho restaurace na oběd. Asociace nám těžkou hlavu nedělá, tam je vše v pořádku. Všichni dodržujeme daná pravidla. Problémem jsou, jak jsem už říkal, takoví ti pokoutní cizinci, kteří přemluví rodiče, aby poslali mladé talenty v patnácti nebo šestnácti letech do zahraničí. Když nebereme Jardu Plašila, tak žádný jiný český hráč se po brzkém odchodu do zahraničí neprosadil a jeho kariéře to moc nepomohlo.