Orlovští zimují v tabulce MSFL na jedenácté pozici se 17 body. Po černé šňůře, během níž mančaft osm zápasů v řadě nevyhrál, je pozice svěřenců trenéra Poledníka ještě hodně ucházející. „Taky si myslím. Na začátku sezony to bylo dobré, vyhráli jsme třeba nad posíleným béčkem Slovácka 6:1, ale pak jsme zabředli do výsledkové krize. Schválně říkám výsledkové, protože herně jsme v tom zase tolik neplavali. Měli jsme spíš smůlu," ohlíží se Patrik Kaizar za podzimem.

V čem byste viděl tu smůlu?
Hlavně v tom, že se nám ani za nic nedařilo dát první gól. Vždycky jsme hráli vyrovnaně a pak skóroval soupeř. V MSFL je první gól strašně důležitý, my jsme po něm prakticky nebyli schopni dostat se znovu do zápasu, i když jsme hráli slušně a měli třeba do té doby i víc šancí než soupeř. Vstřelený první gól nám naopak vždycky pomohl, pak už jsme věřili, že to ubráníme.

I během přípravy hraje Patrik Kaizar na svém postu stopera.

Zcela jistě byl pro mužstvo novým impulzem příchod trenéra Pavla Poledníka. V čem konkrétně?
Nový trenér znamená pro mančaft vždycky nový impulz. Když se nedaří, je na ráně jako první trenér. Pan Keler to za nás odnesl… on je to určitě fajn chlap, ale jeho tréninky jsou prostě ze staré školy. V situaci, v jaké jsme byli, to chtělo jiný přístup a ten do mužstva vnesl až pan Poledník. Tréninková úroveň se zvedla, v tom byl zásadní rozdíl. Právě tréninky dělají strašně moc.

Co bylo podle vás největší devízou mužstva a kde má naopak Orlová slabé stránky?
Nevím, jestli slabé stránky, ale naší slabinou se ukázala velká obměna mužstva. Když si to vezmete, tak v létě přišli prakticky jen samí mladí kluci. Naopak odešla zkušená osa, takoví plejeři jako Franta Hanus, Žižka, Silveira, Keresteš, Švrček nebo Perič, to se muselo někde projevit.

Jak moc vás zaskočily divácké návštěvy v Orlové? Je známé, že lidi na fotbal v Orlové nechodí.
To jsme zprvu ani moc nevnímali, ale dokonale nás probrala až atmosféra derby s Opavou, když přijelo hodně fandů Opavy a také baníkovský kotel. Někteří kluci z toho byli až skoro vyjukaní, protože to jsme v Orlové skutečně ještě nezažili. A musí říct, že se nám hned hrálo lépe. Při dalším zápase s Mikulovicemi jsme zjistili, že dokonce máme i nějaký kotel (úsměv). Asi dvacet fanoušků nás povzbuzovalo a bylo to fajn, přece jen to člověk na hřišti vnímá a hraje se mu hned jinak. Chtěl bych fandům vzkázat, aby na nás chodili i na jaře. Pomáhají nám a my se budeme snažit je nezklamat.

Po vyšší soutěži nepošilháváte? Jako odchovanec Baníku jste jistě měl sen zahrát si někdy v áčku jako váš otec Roman…
To ano, ale nikdy jsem se do prvního mužstva natrvalo nepropracoval. Jen jednou jsem byl na lavičce. Je jasné, že každý hráč by si někdy chtěl zahrát první ligu. Nejsem výjimka.

Bavíte se o tom s tátou?
Jasně, i kvůli němu jsem to s první ligou ještě definitivně nezabalil. On si zahrál nejvyšší soutěž v Baníku, Vítkovicích i Budějovicích, tak to mám u něj pořád na talíři (smích). Ale snaží se mě podporovat, je na každém zápase, hecuje mě.

Jaké má vlastně bývalý hráč Baníku možnosti, pokud by se chtěl dostat zpět do klubu? Tím, že Ostrava zrušila svoje béčko a má už jen juniorku a mládež, se možnosti takových hráčů zužují. Musel byste hodně oslnit, aby vás trenéři vzali do přípravy A-mužstva…
Já si dávám postupné cíle. Musím na sebe upozornit v Orlové a posunout se třeba do druhé ligy. Když se bude dařit tam, třeba si mě zase všimnou i v Baníku. Záleží na osobní formě, na výsledcích mužstva i na štěstí. Dostat se do ligy se nepovede každému. Zatím jsem ale v Orlové a řeším jen Orlovou. Nedávno mi klub zrovna našel práci.

Nepovídejte? A kde?
Dělám školníka na místní škole po Thiagu Silveirovi, který v létě přestoupil do Frýdku. Je to příjemná práce. Dá se to skloubit s fotbalem a děti naštěstí nezlobí (úsměv).

Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Deníku.