A to ví dobře i útočník Tomáš Poznar. „Teď je to lepší, vyhráli jsme a myslím si, že jsme podali i docela dobrý výkon, i když nás domácí v prvním poločase hodně potrápili,“ připustil odchovanec zlínského fotbalu, jenž vypracoval první gól momentálně „svého“ Baníku.

Bylo v klíčovém momentu na začátku zápasu lepší jít do souboje s Kopečným než s Matejovem, který obvykle hrává na postu pravého zlínského obránce?

Určitě ano, Robo je zkušenější a je to hráč základní sestavy. Využili jsme toho jejich zaváhání, dal jsem centr před bránu na Baryho (Baroše), který tam skluzoval na přední tyči, a pak to Milan Jirásek dával do prázdné branky. Tak to má být.

Jak moc vám ten gól pomohl?

Byla to velká vzpruha, konečně jsme zase vedli, to potřebujeme. Těch zápasů, kdy jsme to museli otáčet, už bylo dost. Teď to bylo naopak a Zlín pak už nevyrovnal. A dá se říct, že ve druhém poločase už neohrozil ani bránu.

Uhráli jste sedm bodů za týden. Co se stalo s Baníkem?

(smích) No, přišly body. A navíc už máme i trošku toho potřebného štěstíčka, protože toho v prvním poločase před naší brankou dost lítalo a Zlín mohl vyrovnat. Ale zvládli jsme to, ustáli to a pro nás fakt skvělé body.

Nastala nějaká změna v kabině?

První výhra to dost změnila, na ni jsme čekali dlouho. Přišla a po ní jsme si řekli, že takhle chceme hrát, musíme do toho dávat víc nasazení a bojovnosti a od toho se odpíchnout k fotbalovosti.

Ve druhém poločase Zlínu došla pára, přitom se čekalo, jestli nedojdou síly spíš vám…

O poločase jsme to přeskládali, i kvůli tomu, že nás před přestávkou dost zatlačili. Oni totiž dobře rotovali a my s nimi běhali, jenže to byla chyba. Proto jsme se pak postavili do bloku a já šel níž až na úroveň Roberta Hrubého a potom jsme už věděli, co hrát. Pro nás to bylo dobře, věděli jsme, že Zlín má sílu, nám se ji po přestávce ale podařilo eliminovat.

Motivaci jste asi po všech stránkách měli velkou, že?

Byl to velký zápas, což jsme si říkali s Pazdym (Pazderou) na pokoji. On sám se mě ptal, co bych mu poradil, protože jsem to už zažil. A pro mě je to vždycky hodně emotivní, protože se vracím domů, vyrůstal jsem tady a chodil do školy. O to cennější je pro mě fakt, že jsme ve Zlíně vyhráli.

Hrálo nějakou roli i poměrně osobní vyjádření trenéra Zlína na adresu Baníku i kapitána Milana Baroše?

Něco proběhlo a mě to z pohledu pana Petržely mrzí. Jestli mu to stojí za to? Řekl bych, že je to uznávaný trenér, uznávaná osoba v českém fotbale, ale jeho výroky mě mrzí. Myslím si, že nepatří do fotbalu. Měl by se starat o sebe, a jestli cítí nějakou zášť, ať ji neventiluje, protože tam podle mě zkrátka nepatří.

Ale motivace to navíc byla, ne?

To byla. Ten článek, který vyšel, byl od něj podle mě zbytečný a snad zafungovala karma.

Výhrou jste se naplno vrátili zpět do boje o záchranu…

Jsme tam, pořád tam jsme, ale tyhle body jsou super ještě pár i z toho pohledu, že nás lidi odepisovali. A teď už je to lepší, jen doufám, že se tam vrátíme ještě líp a že přeskočíme pár týmů.

Přinesl trenér Páník kýžený impulz?

Už jsem to říkal, jak ho znám. Vím, že tým umí zklidnit, umí mu vlít do žil nějakou filozofii, kterou chce, aby tým měl. A umí to i aplikovat na hráče, což je už kolikrát i ve hře vidět. Proto říkám ano, myslím si, že je to vzpruha.

Na tribunách se zdálo, že jde o hodně emotivní zápas, bylo to podobné i na hřišti?

Ale tak byla to férovka, i když emoce byly cítit. A třeba já sám jsem dobře věděl, kde jsem dělal chyby předtím, teď už jsem je nechtěl opakovat. A to vyšlo. Atmosféra byla nádherná, protože Baník tohle dokáže vytvořit. A mám za to, že tyhle zápasy jsou pro Zlín nejlepší. Tohle cítí domácí fanoušci, stejně jako jsem to cítil i já, když jsem tady hrál. Mám pocit, že Baník dělá dobré jméno lize.

Cítil jste mrazení v zádech?

Ano, bylo to tam. A pořádná byla i nervozita. Přece jen to byl těžký zápas pro nás, což jsem i já cítil, ale jakmile tam přijde dobrá věc, na nervozitu člověk zapomene a soustředí se na výkon.