Sedmadvacetiletý záložník Filip Racko je v každém případě jasně nejzvučnější zimní posilou celku trenéra Milana Duhana. Jeho příchod mnoho fanoušků překvapil. „Ve hře byly i jiné kluby. Měl jsem shodou okolností nabídku i z Třince, ale nakonec jsem se rozhodl pro Frýdek," uvedl sedmadvacetiletý záložník, kterému se před lety předpovídala velká budoucnost.

A to hlavně proto, že ve svém vůbec prvním ligovém zápase v dresu mateřského Baníku dokázal skórovat. A to v utkání na Spartě, kde slezský klub 24. září 2005, pár dní před pohárovou odvetou v Heerenveenu, slavně vyhrál 2:0. „Na takové momenty se nedá zapomenout. Byl to určitě můj nejdůležitější a možná i nejhezčí ligový gól," zavzpomínal Racko, který působil také v Kladně, ve Slovácku, Vítkovicích, v Čáslavi, Nitře a naposledy německém Lokomotivu Lipsko.

Proč jste se rozhodl opustit Lipsko a vrátit domů?

Bylo to z velké části z rodinných důvodů. V létě jsem se zranil a po výměně trenéra, který si přivedl hodně nových hráčů, jsem vypadl ze sestavy. Navíc jsem se oženil a pro manželku to tam taky nebylo moc jednoduché. Tak jsme se společně rozhodli pro návrat domů. Pokud bych pravidelně hrál, bylo by to jiné, ale za těch okolností byla volba jasná.

A proč jste zvolil Frýdek-Místek?

V kontaktu jsem byl s více kluby, hlavně tedy v okolí mého rodného Havířova. Frýdek se jevil jako nejlepší možnost. Hraje sice až třetí ligu, ale jedná se o ambiciózní klub, který chce dlouhodobě postoupit do druhé ligy. Navíc jsem byl rok a půl v zahraničí, a je mi jasné, že se potřebuju zase ukázat.

Máte tedy ambice se vrátit znovu do nejvyšší soutěže?

Těžko říct, jestli ambice, ale neznám fotbalistu, který by nechtěl hrát ligu. Ale nebude to jednoduché, toho jsem si vědom. Pokud by se ta možnost naskytla, tak bych se tomu nebránil. Ale není to moje priorita.

Pojďme se poohlédnout za vaším angažmá v Německu. Lokomotiv Lipsko působil po vašem příchodu v oberlize, tedy až v páté nejvyšší soutěži.

Od samého začátku jsem věděl, že hlavním cílem byl postup, což se nám podařilo splnit. Já pravidelně hrál až v závěru sezony, kdy jsem si konečně získal důvěru kouče. V létě ale došlo k mnoha změnám, které mi osobně vůbec nepomohly. Přišel nový kouč, který začal sázet na hráče, které si do klubu přivedl. Proto jsme se domluvili na ukončení spolupráce a já se mohl vrátit domů.

Jaká je vlastně úroveň nižších německých soutěží?

Oberliga je určitě hodně o bojovnosti. Ve vyšších soutěžích se už hraje daleko více fotbal. Jinak to jsou kvalitní ligy, ve kterých nastupují velmi dobří fotbalisté. Třeba stejnou soutěž jako my hrál obránce Niklas Hoheneder, který fanoušci znají z angažmá v pražské Spartě. Vynikající je pak hlavně zázemí stadionů a vůbec podmínky pro fotbal. V tom jsou Němci o několik tříd před námi.

Bylo pro vás jednodušší, že s vámi přišli do týmu Jiří Mašek, Martin Schuster a Martin Doleček?

Pro začátek to určitě bylo dobré, protože jsem neuměl německy. Později se to ale ukázalo jako nevýhoda, jelikož jsem se německy tak rychle nenaučil, protože jsme všichni čtyři mezi sebou mluvili česky.

Co bylo v Německu pro vás nejhorší, a naopak na co budete rád vzpomínat?

Nejtěžší byl určitě jazyk. Složité bylo také zapadnout do party. Němci jsou trochu jiní než my a tím, že jsme tam přišli čtyři, tak jsme zůstali trochu odstrčení od zbytku týmu. Oni se totiž cítili ohroženi, že nebudou hrát, že jim bereme práci. Takže nám to někdy dávali hodně najevo. Ale byla to velká zkušenost, kterou bych přál zažít každému mladému fotbalistovi.

Bundesliga je už několik let nejnavštěvovanější ligou v Evropě. Jak si stojí nižší německé soutěže a konkrétně váš dnes už bývalý klub?

Na nás chodilo v průměru asi tři tisíce lidí. Jiné to ale bylo, když jsme hráli městské derby s Red Bull Lipsko, které se hrálo na Centrálním stadionu, kde se hrálo mistrovství světa 2006. Přišlo pětadvacet tisíc lidí a vytvořili neskutečnou atmosféru. Takovou jsem nikdy předtím nezažil.

Vraťme se do současnosti. Jak se cítíte v této fázi přípravy, která je stále na začátku?

Od začátku se pohybujeme vesměs buď na hřišti, nebo v posilovně. Jinak ale přípravné období bude ještě dlouhé a asi toho ještě hodně naběháme. V tuto chvíli se cítím velmi dobře. Důležité je, že nemám žádný zdravotní problém.