Fotbalový brankář Antonín Buček se vrací na scénu vrcholového fotbalu. Odchovanec ostravského Baníku, v jehož dresu absolvoval 36 ligových utkání, se po dvou sezonách rozloučil s Petřkovicemi, kterým loni pomohl k postupu do třetí ligy, a bude hájit branku druholigového Frýdku-Místku.

Co mu ale dva roky pod Landekem daly? Jak sám přiznává, mít statut fotbalového profesionála není automatické. „Každý si ho musí vážit,“ říká. „Já na návrat čekal, připravoval se a věřil dva roky. Vím, že to bude něco jiného než MSFL, ale jsem šťastný, že tady jsem,“ dodává třiatřicetiletý gólman.

Berete to tak, že ve Frýdku dostáváte novou šanci?

No, novou šanci… Možná ano, ale víte, jak to bývá. Fotbal je všelijaký a za měsíc se můžeme bavit o něčem jiném. Navíc není jisté, že budu chytat, protože i druhý gólman je tady kvalitní, moje pozice v týmu se teprve ukáže. Ale jasně, jsem za možnost rád.

Hrálo roli, že v klubu působí brankář a bývalý reprezentant Marek Čech?

S Markem se známe. Když jsme s Baníkem jezdili na soustředění do Turecka, často jsme se potkávali. Je pravda, že pokud by tady on nebyl, tak bůhví, jestli bych tady dnes byl i já.

Čím si vysvětlujete, že vám cesta nahoru trvala dva roky?

Nevím, asi to tak mělo být. Okolností tam byla spousta. Vyjít to mohlo už v zimě, kdy jsem byl na všem domluvený v Opavě, ale pan Brabec (majitel Baníku Ostrava pozn. red.) se zachoval tak, jak by v této situaci a jeho pozici možná jednal každý.

Nepustil vás…

Ano. Sezonu jsem dochytal v Petřkovicích, které mě mezitím z Baníku vykoupily. To se povedlo i díky domluvě s panem Brabcem, který mi to umožnil, abych v létě mohl eventuálně v případě nabídky odejít. Dal mi slovo a na tom je teď vidět, že je to férový chlap. A pak se naskytla možnost jít do Frýdku. Byl jsem ale připravený i na to, kdyby se nikdo neozval.

Co byste dělal?

Zůstal bych v Petřkovicích. Bydlím kousek od stadionu a určitě budu na to období vzpomínat jen v nejlepším, protože lidé v klubu jsou perfektní. A nikde není psáno, že se někdy nevrátím.

Co vám ty dva roky pod Landekem daly? Nebo třeba i vzaly?

(pousměje se) Nevzaly mi nic, ale daly to, že si člověk musí vážit profesionálního fotbalu. Je to něco jiného než se dopoledne starat o hřiště a pak jít na něj trénovat. Takhle máte okolo sebe nějaký servis. Mimochodem, z Petřkovic jsem nijak neutíkal. Chtěl jsem, aby se kluby férově dohodly a všechny tři strany byly spokojené.

Neuvažoval jste během těch uplynulých dvou let, že se na profesionální fotbal lidově řečeno vykašlete?

Možná že kdybychom nehráli MSFL, zabalil bych to, ale pořád jsem to bral tak, že mám třicet tři let, a navíc rozdíl mezi druhou a třetí ligou nemusí být tak velký, pokud mančaft šlape. Končit jsem nechtěl, nikdy jsem nepolevil v tréninku, že bych si řekl: „Na třetí ligu to stačí.“ Fotbal miluju, toužil jsem po tom, se vrátit a pořád jsem věřil, že se to podaří.

Nebojíte se jako odchovanec Baníku reakcí fanoušků?

Myslím, že Frýdek má s Baníkem družbu, takže by to mělo být v pohodě. A abych řekl pravdu, tak mně je to už úplně jedno a reakce fandů Baníku mě nezajímají. A hned prozradím proč. Na internetu a všude jinde jsou všichni hrdinové, ale za celou mou kariéru mi nikdo z nich nikdy nic do očí neřekl. Teď je pro mě hlavní, aby mančaft šlapal, dělal body, byla v něm pohoda a klid na trénink, protože víme, jak tady dopadlo jaro. A jestli se bude dařit se mnou v brance, nebo na lavičce, není už podstatné.

Přesto ale chcete dokázat pochybovačům, že na to máte…

Ne, opravdu mě to nezajímá. Ani když zápas vychytám a řeknou mi: „Zachytal jsi super.“ Nebudu to řešit. Důležití jsou pro mě moji blízcí, kamarádi, spoluhráči, a abych já sám měl ze sebe dobrý pocit.