Baník Ostrava se stal po pražské trojici (Sparta, Slavia, Dukla) čtvrtým českým klubem, o kterém Česká televize natočila dokument.
Ředitel ostravského studia České televize Tomáš Šiřina je s výsledkem spokojený a netrpělivě vyhlíží páteční předpremiéru v Gongu.

„Z mého pohledu odvedli tvůrci maximum. Nyní už netrpělivě čekáme na reakci diváků, která je vždy v televizní branži rozhodující,“ říká Tomáš Šiřina.

Proč by si podle vás neměli diváci dokument Banik!!! nechat ujít?

Těch důvodů je více. V každém případě je ale hned na začátek důležité zmínit, že Marek Dohnal s Romanem Motyčkou natočili dokumentární film spíš společenský než sportovní. Není to film o sportovních úspěších, slavných zápasech a osobnostech klubu. Je to spíš obraz jedné ze stránek dějin Ostravy. Je o tom, jak se tady žilo a jak nás a naše předky u toho provázel Baník. A v tom si myslím, že bude dokument zajímavý i pro diváky, kteří žijí daleko od Ostravy a našeho kraje.

Scenárista a dramaturg Marek Dohnal v nadsázce řekl, že o natáčení se rozhodlo poté, co jste viděl film o Dukle Praha. Prý jste v kanceláři bouchl do stolu a prohlásil, že takhle by to dále nešlo…

(usmívá se) S Markem se známe od školních let, on vždycky rád přeháněl. Na druhé straně jsem i já moc rád, že Baník má svůj dokument. Myslím, že zaslouženě. Baník je symbolem nejen Ostravy, ale také velké části regionu. A taky symbolem hrdosti a nezlomnosti místních lidí. Vždycky mě fascinovalo to, jak výhry a porážky dokážou zamávat s náladou ve městě. Každá prodavačka v trafice i umělec z divadla ví, jak na tom Baník asi zrovna je. Nechodí na fotbal, nefandí Baníku aktivně, ale vědí, že se vyhrává nebo prohrává.

Průvodcem je v dokumentu Jaromír Nohavica. Jak těžké ho bylo k natáčení přemluvit?

Je to spíš otázka pro něj. Přemlouvat ho nikdo nemusel. Když jsem mu vysvětlil, o co jde, byli jsme domluvení za pět minut. A atmosféře dokumentu velice pomohl.

close Tomáš Šiřina. info Zdroj: Deník zoom_in Všeobecně se o vás ví, že jste velkým fanouškem Baníku.

Baník je přece symbol. Symboly potřebujeme, abychom věděli, kam patříme. Baník si mě podmanil, je součástí mého života a od dětství jsem jeho věrným fanouškem. Proto i moje hodnocení dokumentu nemůže být ani při nejlepší vůli objektivní. Takže čistě subjektivně: tvůrcům se Banik!!! povedl. Věřím, že snímek o ostravském fenoménu přinese divákům poutavý vhled do života jednoho města, do srdcí jeho obyvatel a světa jeho jedinečného fotbalového klubu.

Vybavujete si svůj první zápas, který jste navštívil?

První kontakt s fotbalem, na který si pamatuji, byl na Bazalech. Vzpomínky jsou trošku rozostřené, ale myslím si, že jsem byl s tátou na pohárový zápas proti FC Nantes v roce 1974. Když mi bylo deset, vzal mě táta na Bazaly na zápas proti nejslavnějšímu klubu té doby, Bayernu Mnichov. Byli jsme tam dřív, rozcvičovaly se tam hvězdy jako Franz Beckenbauer nebo Gerd Müller. To jsem se cítil jako v ráji.

Čím je pro vás fotbal?

Báječná zábava. Během zimy se rád dívám na zápasy anglické ligy. Jinak chodím pravidelně i na zápasy krajského přeboru, divize nebo i okresního přeboru.

Jaký jste byl fotbalista?

Sám jsem fotbal hrával někde na plácku za domem nebo na školním hřišti, ale žádný talent jsem nikdy nebyl. Fotbálek pro potěšení jsem chodíval s kamarády hrát dlouho, v posledních letech mě baví jiné sporty, třeba badminton, golf a podobně. Ale fotbal je asi nejlidovější sport, deset lidí potřebuje balon a jinak nic, i tyčky se dají udělat z větví.

Co vy a sport?

V dětství jsem hrával ragby, to hřiště už v Mariánských Horách není. Klub se přestěhoval o pár stovek metrů dál. Bylo to hezké, ragby je skromný sport, u nás pořád asi na okraji zájmu. Mám z té doby pár jizev na hlavě a docela hodně kamarádů. Daleko jsem to ale nedotáhl, žádný zázrak to prostě nebyl. Na ragby se naštěstí nedal syn, jeho maminka ho brala od dětství na basketbalové tréninky a Kuba u toho sportu zůstal. Hraje i v reprezentaci, je kapitán Opavy, takže už si nemůžu ani pobrukovat jeden z popěvků baníkovských fotbalových fanoušků, v němž je o slezském městě řeč. Jedna z dcer studuje tělocvik a spíš se věnuje lyžím a prknu, nejstarší chodí na Baník, nejmladší dcera dělá judo a má ten sport moc ráda. Všechny čtyři děti jsou zdravé a nějaký vztah ke sportu mají, to je asi nejdůležitější.