Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Asi všichni spěchají do sprchy, aby si pak mohli dát ta dvě slibovaná piva,“ pousmál se. Sám se přitom přiznal, že zlatavý mok si nejraději vychutnává ještě v dresu. A důvod k tomu měl. V šestatřiceti letech se dočkal fotbalové odměny v podobě postupu do druhé nejvýznamnější tuzemské fotbalové soutěže – Poháru ČMFS (Ondrášovka Cupu).

To finále, ve kterém jste určitě byli papírovými favority, jste zvládli. Ale lehké to asi až tak nebylo…

Určitě ne. Je vidět, že ti kluci z Kylešovic mají dobrý mančaft, a že by určitě měli hrát vyšší soutěž, než v jaké teď jsou. Jdou teď do I.B třídy, a minimálně tam podle výkonu ve finále patří. Myslím si, že určitě mezi nimi bylo minimálně pět hráčů, kteří to mají technicky v noze, a fakt mám za to, že ještě budou dobří.

Trenér vám během utkání, za bezgólového stavu, neustále z lavičky zdůrazňoval, ať si na další šance počkáte. Myslíte si, že nakonec právě ta trpělivost rozhodla?

Asi jo. A navíc jsme po přestávce už přestali dělat chyby, kterých jsme se dopouštěli od poloviny prvního poločasu. Ale hlavně jsme dlouho čekali na ten gól, který nám teď nějak nepadá. Po dvou rychlých brankách Strakyho (kapitána Jiřího Strakoše – pozn. red.) to už bylo o něco klidnější. Na konci jsme si to sice ještě trošku zkomplikovali, ale nakonec to přece jen dopadlo dobře.

Ale přece jen, necítili jste postupem času přece jen zvyšující se nervozitu? Že vám to do sítě ne a ne padnout?

Tak to je fakt, že to teď na nás asi trošku leží. Ty branky nám teď opravdu ani v mistrácích nepadají, a v těch hlavách už to trochu je. Ale snad se to prolomilo, a ve zbytku sezony to už zase bude dobré.

Který z těch pohárových zápasů byl pro vás i spoluhráče nejtěžší?

Když tak vzpomínám… Myslím si, že finále bylo asi nejtěžší. Pustkovec? Bohužel, tam u nich je to dané soutěží a postavením v ní (ostravský tým se pohybuje ve spodních patrech městského přeboru – pozn. red.). A ani v Jeseníku to až tak moc složité nebylo. I když tam jsme si to trošku ke konci taky zkomplikovali… Nakonec mi z toho vychází, že nejtěžším protivníkem byly opravdu asi ty Kylešovice.

Mohlo by tohle vítězství Heřmanicím pomoci třeba k dalšímu vzestupu?

Určitě ano. A já tomu věřím. Navíc jsme šli tady do toho zápasu s tím, že když už jsme tak daleko došli, tak jej chceme vyhrát. A to možná bylo na některých klucích hodně vidět, protože v zápasech I.A třídy už bohužel ty výkony takové nepodáváme, protože v podstatě o nic moc nehrajeme. Je jasné, že kdybychom se drželi ještě víc na špici, pak by to bylo jiné. Doufám, že tohle vítězství Heřmanice posune zase o kousek dopředu.

Díky vítězství nad Kylešovicemi jste se dostali do Ondrášovka Cupu. Koho byste si v něm přáli potkat?

No já nevím. Asi Baník (smích). To by bylo pěkné. Ale tam je spousta mančaftů a je jasné, že bychom k tomu Baníku museli přes někoho ještě přejít. Myslím si, že pro Heřmanice by mohl být fotbalovým svátkem souboj s jakýmkoliv týmem z vyšší soutěže, i když teď přesně ještě nevím, kdo tam je.