„Porážku beru na sebe. Měl jsem dvě vyložené šance, které jsem neproměnil. Já takové šance musím proměňovat, je to moje chyba," řekl Václav Svěrkoš.

Opět jste doplatili na neproměňování šancí. Kromě vás zahodili své možnosti i další hráči.

Když ji nepromění mladí kluci z týmu, tak se to vzít musí, protože mají vše před sebou. Já ale patřím k nejzkušenějším hráčům v týmu a branky se ode mě očekávají. Je to prostě moje vina, že jsme prohráli.

Kterou ze dvou šancí si více vyčítáte?

V prvním poločase jsem trefil gólmanovi nohu, asi více tu možnost z druhé půlky, kdy jsem šel sám na gólmana. Přemýšlel jsem, zda vystřelit na první tyč nebo na tu vzdálenější. Pak už jsem byl blízko něho a pokusil jsem se o lob. Bylo to blbě, měl jsem to vyřešit jinak.

Hlavně v prvním poločase jste nehráli podle představ…

Nevím, čím to bylo. Možná na nás dolehla tíha toho zápasu. Po pauze šel náš výkon nahoru, ale bohužel jsme nedali šance. Bylo to o prvním vstřeleném gólu, který jsme nedali.

Poprvé jste hrál od začátku. Jak jste se cítil?

S trenérem Komňackým jsme se o mém nasazení vlastně v průběhu celého jara hodně bavili. Konečné rozhodnutí bylo na něm. Je ale pravda, že už jsem chtěl od začátku hrát. Naše situace je špatná, kritická. Chtěl jsem za každou cenu pomoci.

Nakonec jste odehrál dvaaosmdesát minut. Sám jste si řekl o střídání?

Trenér se mě ptal už v poločase, jak dlouho vydržím. Chytaly mě křeče, ale chtěl jsem vydržet na hřišti až do konce. Pořád to vypadalo, že můžeme dát gól. Věřil jsem, že mi třeba po těch zahozených šancích spadne míč na nohu a míč se dokutálí do sítě. Pak už to nešlo, trenér chtěl hru asi zrychlit, tak mě střídal.

Ve fotbale máte něco za sebou. Můžete reálně pojmenovat situaci Baníku v boji o záchranu?

Do konce zbývá šest zápasů a my máme devatenáct bodů. To jsou fakta, která hovoří jasně proti nám. Je jasné, že to budeme mít hodně těžké. Právě výhrou nad Slováckem jsme se chtěli odrazit k záchraně. Zase to ale nevyšlo. Dokud ale existuje naděje, tak o ni musíme bojovat.