Na domluvenou schůzku dorazil sice o pár minut později, ale velmi dobře naladěn. „Jak se máte? Chcete vodu?“ táže se Tanas Papadopulos hned po podání si rukou. „Víte, hlavně nechci, aby to vyznělo, že vše dělám sám. S Lojzou (Grussmannem) jsme jen terénní pracovníci. Šéfem je Luďa,“ upozorňuje.

Viditelně je ale spokojený. „Mám k Baníku vztah, což je asi v této práci to nejdůležitější. Pak jde řada věcí sama,“ podotýká při povídání o tom, kde skauting Baníku po roce je, a kde by chtěl být.

Luděk Mikloško, sportovní ředitel Baníku Ostrava.
Mikloško o přestupech Baníku i Kaločovi. Co schůzka ředitele s možným trenérem?

Co pro vás návrat do Baníku znamená?
Hodně. Že přišel Luděk, se kterým jsem spolupracoval deset let ve Sport Investu, byl velký tahák. S ním i Lojzou jsem v klubu zažil krásné období, jsme stejný ročník a pamatujeme Baník takový, že jsme si vážili, když v něm můžeme být. Já se vrátil do prostředí, které jsem znal a věřil jsem, že Luďa nastolí, co nastolil, a povede se mu to. Věřím, že i díky tomu vyrostou noví baníkovci. I když hledáme i hráče jinde, prioritou jsou kluci odsud. Vždycky vyhodnocujeme možnou posilu, zda nemáme v klubu borce, který za rok může být lepší.

Bylo těžké jít z prostředí, které znáte, do nejistoty, protože nikdy nevíte, kdy se v klubu změní zavedené pořádky?
Těžké rozhodnutí, ale tím, že Luďa dělá sportovního ředitele, chtěl tady některé věci změnit a vybudovat, šel jsem do toho. Deset let jsme se mezi sebou bavili o tom, jak a v čem Baník změnit. U mládeže i áčka. Proto jsem stoprocentně věděl, že Luděk přijde a nenechá se ničím odradit. Šel jsem proto s kůží na trh. Jsem rád, že jsem zde, a věřím, že moje práce je a bude vidět. V minulosti jsem našel třeba Lingra, Řezníka, Holzera, Pavlenku, Daňka, nebo slávistu Ševčíka. Všichni jsou, nebo byli v reprezentacích. A já s nimi pracoval už ve dvanácti, čtrnácti. Tady jsou zase Kaloč, Šín, a Buchta. Šudák, Málek, nebo Krupička do áčka nahlíží. Znám je od žáčků a jsem za ně rád.

Co se vám konkrétně na práci v Baníku nelíbilo?

Že se někdy upřednostňovaly nefotbalové věci, a když kluci přišli do dorostu, fotbalová část nebyla tak vžitá, aby do roka dvou mohli naskočit do mužského fotbalu. A málokdo se do áčka prosazoval. Ano, Kaloč s Buchtou, co by za to jiné kluby daly, ale na jméno a velikost Baníku, který byl znám výchovou fotbalistů, je to málo. Přitom na nich v historii stavěl.

S jakou vizí, nebo plánem jste přicházel?
Já, Luděk i Lojza máme výhodu, že jsme v Baníku dřív byli, zažili jsme pěkné věci, a chtěli jsme mu něco dát. Vrátit. Vždyť já s Dušanem Vrťem jsme postoupili s béčkem, trénoval jsem žáky, byli jsme na mistrovství světa… My jsme někdy byli kritičtí i proto, že ke klubu něco cítíme, a chceme, aby šel nahoru. Věřím, že nějaké zlepšení nastává a snad to bude pokračovat. Teď aktuálně je devatenáctka první, béčko druhé, mladí hráči se posouvají a aspoň trénují s áčkem. Ale je a bude to ještě dlouhodobý proces.

Hádáte se?
Všichni se známe skoro padesát let, umíme si vyměnit názory. I důrazně. Na konci ale musí panovat nějaká shoda a verdikt. Pohromadě nás drží nastavený směr, o kterém jsme přesvědčeni, že bude šlapat. Baník je a bude značka. Kdekoliv v republice.

Alois Grussmann (vlevo) a Luděk Mikloško.
Mikloško o létu v Baníku: Nejsme nuceni prodávat. Kolik chce posil a co mladíci?

Zajímavé je, že váš příchod, stejně jako založení skautingového oddělení, Baník oficiálně neoznámil…
Ano, bylo to v tichosti. Ale především proto, že jsme v roce nula, na úplném startu a začínáme něco tvořit od základů. Spíše bylo záměrem pracovat, aby pak za nás hovořily výsledky naší práce. Ani u tohoto rozhovoru si nejsem jistý, jestli je dobře, že vyjde. Ale jo, když už jsem do toho šel… (usmívá se)

Ani na webu se nedočtete, že Baník má skauting…
Myslím, že to se nedočtete ani na webu Sparty. (úsměv) A to je v porovnání s námi finanční kolos, který pracuje s násobky našeho rozpočtu a v úplně jiných dimenzích. O tomhle to přece není. Mě těší, že i když děláme v úzkém kruhu lidí, držíme pohromadě, tak se nám daří. Jen jednou se nám stalo, že jsme chtěli levého beka, Švéda, a než jsme vše zpracovali a připravili, už přestoupil jinde a nebyl k mání. Ale to tak prostě ve fotbale bývá. Každopádně cítím, že Baník má zase dobré jméno, že hráči už přemýšlí nad možností tady jít jinak, než před nějakými pěti, šesti lety.

Opravdu?
Zázemí, podmínky, fanoušci, to tady je. Vždyť kolikrát přijdou kluci proto, že chtějí hrávat před deseti tisíci lidmi. A když přijdou z Prahy, koukají, jak se Ostrava změnila. Nepoznávají ji. Kdysi na Jeremenku mladí dýchali prach valící se z komínů, teď mají podobné tréninkové podmínky na Vistě, ale jsou v čistším prostředí. Navíc vím o spoustě hráčů, kteří jezdí z Čech se tady ve volném čase pobavit. Třeba jen do kina. Teď je to o tom, jestli budeme hrát nahoře.

Každý zná význam slova „skaut“. Mluvíte do procesu práce s mládeží?
Určitě s trenéry komunikujeme. Jezdíme na reprezentační mužstva od patnácti do jednadvaceti let. Mládež sledujeme, máme vytipované hráče, chodíme na porady s trenéry, stejně jako jsme v kontaktu s áčkem. Naše práce je hlavně o tom, že odsledujeme x zápasů za týden, x hráčů. Živě i na videu. Já už to ani nepočítám. A musím říct, že ta práce se ani s novými technologiemi moc nezměnila. Pořád musíte nejlépe do terénu, na což jsme tady dva.

Fotbalový klub FC Baník Ostrava zahájil přípravu, 18. června 2022 v Ostravě. Zleva Alois Grussmann a Václav Brabec.
Šéf Baníku: Bělák a Grussmann? Odpovědnost můžu vyvodit já. Usor nebyl na stole

Je vaším úkolem najít nadějné mladíky v žákovském či dorosteneckém věku, nebo spíše už hotové hráče pro áčko?
To hlavní je samozřejmě áčko. Ale tím, že máme přehled o mladých, tak doporučujeme i je. Víte, Baník je specifický v tom, že Ostrava je jiná, a když tady kluk přijde na střední školu, musí si zvyknout. Na větší tréninkovou zátěž, konkurenci, ale i život a město. I ligistovi, než se tady s prostředím sžije, tak to chvilku trvá. Skauting je ale celoroční proces, volno téměř nemáte. V podstatě každý den dostáváte tipy na hráče, které musíte odsledovat. Zrovna nedávno mi Luděk ukazoval jednoho hráče z Tádžikistánu, že má tip, tak jsme ho hned proklepávali. Denně nám přijde i deset dvanáct takových, abychom zjistili, jestli se nám tady vůbec hodí, a zda má cenu se o ně pokoušet. Děláme tedy nejdříve nějaký základní monitoring, zda má vůbec smysl s tou myšlenkou dále pracovat a rozvíjet ji.

Které parametry sledujete?
Je toho více, samozřejmě typ hráče, jestli je rychlostní, a třeba i výšku, kterou v mužstvu moc nemáme. A když se nám někdo zalíbí a shodneme se na tom s trenéry, pracujeme s tím dále a už mnohem víc do detailů.

Měl by se Baník vydávat směrem k cizincům, nebo spíše se držet v regionu, a odsud vybírat hráče?
Víte, když se podíváte zpátky, tak Baroš, Svěrkoš, Varadi, a další, to nejsou baníkovci, kteří by tady byli od žáků. Vždy přišli odjinud. Koneckonců Luděk Mikloško také. Vždycky platilo, že Baník byl souborem největších talentů z celé severní Moravy. Dneska bere Slavia hráče z celé republiky, takže si musíte hledat portfolium i jinde. A Afrika je jednou z možností. Nicméně doufám a chci věřit, že za pár let budeme v mládeži soběstační.

Jak to myslíte?
Že vytáhneme z jednoho ročníku dva tři hráče, kteří budou schopni hrát mužský fotbal na úrovni první a druhé ligy.

Záložník Baníku Ewerton (v modrém).
Baník na Slavii bez Ewertona: variant náhrady je víc. Jakou Hapal a spol. zvolí?

To je velmi ambiciózní. Vy tomu věříte?
Určitě. To je filozofie Luďka Mikloška, to, čemu věříme i my, a o co se snaží i trenéři. Luděk se to tady od žáků přes dorost vše snaží přebudovat, aby měli stejné myšlení, protože to je nejdůležitější. Mít jeden cíl. Tím je vychovat hráče, který má teď devět let, ale přemýšlet nad ním tak, že časem bude kopat v áčku. Ale chtěl bych upozornit, že to není vize, která by tady nikdy nebyla. Vezměte si ročníky z počátku osmdesátých let – Daněk, Bystroň, Žůrek, Ličkové, Jankulovski, Sionko… Takových vám můžu jmenovat velké množství, protože dřív vycházel z mládeže někdo každý rok. Jistě, tehdy byla jiná doba, protože Baník měl úspěchy, hrál poháry a to všechny ty mladé lákalo. Dneska už takový cíl hrát v Baníku Ostrava mládež nemá. Tato generace je jiná.

Je těžké přetáhnout mládežníka z okolí do Baníku?
Baník má jméno, v regionu je největší a má nejlepší podmínky. Akademie pracuje velmi dobře. Odrazem toho je, že má mnoho mládežnických reprezentantů. To před nějakými šesti, sedmi lety v takové míře také nebylo. Ukázka toho, že se klub posouvá, je i to, že sedmnáctiletí mají naději dostat šanci v áčku, nebo béčku. Když výkonnostně stačí.

Často zmiňujete Luďka Mikloška, až to vyznívá, jako byste vy a Alois Grussmann žádnou zásluhu na tom neměli…
My jsme terénní pracovníci, my to jen odedřeme. (směje se) Ale vize je dobře nastavená, byla to výzva, protože kdysi vychovávat fotbalisty šlo. Teď měl Luďa kuráž do toho jít, i když situace nebyla lehká. Znal ale vše i z druhé strany, pracoval v největší agentuře. My jsme zároveň jeho vizi věřili a věříme. Má jasnou představu, a málokdy uhne. Nicméně lidí podílejících se na tom procesu je víc, vše končí u Michala (Běláka) a majitele, kteří také musí být rychlí, protože vlčáků je na trhu spousta, a když zaváháte, také vám někdo hráče může vyfouknout. Patricka Kpoza jsme měli připraveného v lednu, ale nešlo ho tehdy udělat. Teď jsme rádi, že tady je.

Fanoušci ho často kritizují…
Fanoušci nikdy nejsou úplně spokojeni. (úsměv) Myslím si, že Patrick ještě zdaleka neukázal vše, co umí. Bude se ještě zlepšovat.

Fanoušci Baníku Ostrava.
Baník v. Slavia: Ostrava se těší na skvělou atmosféru, kotel hostů je vyprodán!

Ve skautingovém oddělení máte nějak rozděleny role?
Tím, že jsme na to dva, tak ne. Děláme vše dohromady. Od áčka až po mladé, včetně reprezentací. Dělení žádné není.

V létě došlo k obměně A-týmu. Na kolika příchodech jste se jako skauting podíleli?
Jsem rád, že vyšlo to, co vyšlo, protože všechny ty hráče jsme skautovali. Už předtím jsme vybírali třeba Enea Bitriho, který klapl hned. Přiznám se, že jsme byli o něm naprosto přesvědčení, že je tím pravým pro Baník. Ale když tady přišel, spadla nám brada.

Proč?
Měl tréninkové manko, Pavel Hapal a jeho realizák ho museli týdny dávat dohromady. Až jsem jednu chvíli trochu pochyboval… A vidíte. Dostali jsme ho do kondice, časem si místo našel a stal se z něj velmi důležitý hráč, který vyhrál skoro každou hlavu. Pak se rozhodl odejít do Norska, ale Baník ho s výrazným profitem zobchodoval dále. To je taky důležité, když klub dokáže s hráči pracovat a posouvat je.

A co ty letní posily?
Jak říkám, pracovali jsme na všech…

I Fadairo?
Tohle bylo něco jiného. Fadairo přišel na základě určitých referencí na klasickou zkoušku a realizační tým se nakonec s Luďkem rozhodli mu šanci dát. Vypadal velmi dobře. Hrál sice na Slovensku převážně druhou ligu, ale byl dynamický, rychlý, uměl jeden na jednoho. Ale mezi druhou slovenskou ligou a naší první je velký rozdíl. Tady mu zatím chybí čísla. Každopádně my vždy hledáme hráče podle potřeb áčka. Dám příklad.

Povídejte…
Třeba právě u Bitriho. Hledali jsme borce, který by měl podle svého charakteru zvládnout atmosféru, tlak, prostředí, umět fungovat ve velkém klubu, i když neumí česky. Snažíme se zjistit maximum informací. Když si řekneme, že bychom ho vzali, tak jdeme do další fáze, což jsou podmínky, peníze a podobně, což řeší vedení. Může se samozřejmě stát, že ve finále to skončí, protože do toho vleze někdo jiný, rychlejší, či ekonomicky silnější.

Luděk Mikloško se netají názorem, že posilovat se má hlavně v létě. Směřujete tedy vše k období po sezoně?
Rozhodně ne. Musíme být připraveni, protože nevíte, co se může stát. Jsou tu hráči, kteří dlouho nehrají, jiní jsou zranění, další tady už nechtějí být, takže musíme být nachystáni na alternativy. Samozřejmě jsou hráči, kteří jsou volní i teď v zimě. I tohle je možnost, jak nahradit nějaký odchod.My jsme tu od toho, abychom byli schopni okamžitě reagovat na jakoukoliv situaci.

Třeba Ewertona, pokud si ho Slavia vezme zpět…
Přesně tak. Máme tipy, se kterými pracujeme, a v procesu je i vedení klubu. Ale jsou to všechno věci, které mají velkou dynamiku. Nechci jmenovat, ale stalo se nám, že jsme sledovali někoho jiného, než jsme nakonec vzali. A teď se možná budeme vracet k původní variantě. Jak jsem ale řekl, je to práce nás všech.

Máte nějaká pravidla v klubu, která musíte dodržet, aby bylo reálné, že daného hráče zařadíte mezi vytipované?
Ano. Že na hráče přijdete, to je minimum. Tím práce teprve začíná, musíte to pak rozvíjet a několikrát ho vidět. Musím ho vidět já, Lojza, a nakonec i Luděk. Aby ho sledovalo vícero očí a shodli jsme se na něm. Když jsem dělal ve Sport Investu, jeden skaut Ajaxu mi říkal: „Tobě se líbí blondýnky, mě černovlásky, a tak je to i ve fotbale.“ Každému se líbí jiný styl fotbalu, nicméně potřebujeme obsadit určitý post a konkrétní volba se odvíjí podle stylu hry, požadavků trenéra i možností klubu.

Vlevo Ewerton, vpravo Abdullah Tanko.
Budoucnost hvězd Baníku: okolo Ewertona nejistota. Jak to vypadá s Tankem?

Cítíte, že je otázkou času, než bude nutné oddělení rozšířit?
Pokud na to bude chtít Baník klást důraz, tak bezesporu. Třeba skautingové oddělení Slavie Praha je na úplně jiné úrovni. Ale znovu se bavíme o naprosto jiných finančních možnostech toho klubu. Tomu my momentálně nemůžeme konkurovat. Děláme to tedy v menším měřítku. Vše stojí peníze, je to o náročnosti najít lidi, kteří by celé dny strávili na fotbale. Soboty, neděle, svátky nevyjímaje. Samozřejmě když máme tady vyhlédnutého stopera, tak zavoláme ještě například Reného Bolfa, nebo Iva Staše, aby se na něj koukli, u útočníků zase Vencu Daňka. Ti nám k tomu také umí něco říct. Rozhodně nejsme chytrolíni, kteří vše vědí nejlépe.

Třeba bude mít jednou Baník svého skauta v Africe, nebo v jiných částech světa…
I to se může stát, ale to je hudba daleké budoucnosti. Na druhé straně nejsem zastánce toho, abychom tu měli samé hráče z Afriky, nebo obecně cizince, byť zrovna Afričané jsou kvalitní a splňují řadu požadavků. Samozřejmě kdyby se dařilo hrát pravidelně poháry, možná se zvedne nutnost mít víc zahraničních hráčů. S tím se pak mění nároky na toto oddělení. Vše ukáže až čas. Nicméně – jak už jsem říkal – naše vize není o tom tady nemít vlastní odchovance.

Co váš syn Michal, přidá se k vám někdy?
Nemyslím si, že by ho to lákalo. Ví, že to stojí hromadu času a on má priority jinde. Byl bych možná rád, protože je velmi dobře i jazykově vybavený, měl dokonce nabídku od Lubinu dělat zdejší část Evropy, ale nedopadlo to. Měl i nabídku dělat ve Sport Investu. Ne že by byl v každodenním zápřahu, spíš by občas vyjel ven za kluky v zahraničí, ale také nechtěl. Je to jeho rozhodnutí.

Až jednou ve své pozici skončíte, máte představu, jak by měl Baník vypadat a fungovat?
Ježišmarja. (usmívá se) Máme radost, když každý malým dílem přispěje k tomu, že tu přijdou hráči jako Rigo, Kubala, Tanko, přičemž pak ti kluci hrají v základní sestavě, daří se jim i celému Baníku. Dodnes vycházím dobře s Lingrem, Ševčíkem a dalšími. Pokud by takoví kluci chodili do Baníku, byl bych rád. To je nejvíc, na co můžete dosáhnout. A samozřejmě ty kluky posouvat, aby se dostali do lepších klubů v zahraničí, do reprezentace, protože teď v seniorském nároďáku Baník dlouho nikoho nemá. To je také vizitka něčeho. Napravit to ale nejde z roku na rok.