Zlomovou sezonu v kariéře prožívá odchovanec ostravského Baníku Tomáš Vengřinek. Jeho věrnost modro-bílým barvám slezského klubu je v posledních letech takřka výjimečná. „V Baníku hraju od šesti let, za jiný klub jsem nehrál," říká jednadvacetiletý Tomáš Vengřinek, který má před závěrem ligové soutěže jediné přání. „Musíme se zachránit," zdůrazňuje svobodný a stále nezadaný pravý bek Baníku.

V Liberci si můžete připsat desátý ligový start. Zajímavá je vaše bilance (sedm remíz, dvě porážky). Není to už deprimující, že jste se ještě v lize s Baníkem neradoval z výhry?

Nepříjemné to je hlavně pro celý tým, protože na vítězství čekáme už třináct zápasů. Všichni ale věříme, že to brzy zlomíme. Nejlépe už v Liberci, kde to ale budeme mít hodně složité.

Kde se narodili odchovanci Baníku Ostrava?Tomáš Vengřinek (Ostrava)
Václav Svěrkoš (Třinec)
Michal Frydrych (Hranice, Hustopeče n. B.)
Jan Baránek (Opava, Dolní Benešov)
Jiří Pavlenka (Hlučín)
Jan Zawada (Jablunkov)
Daniel Holzer (Havířov)
Ondřej Foltýn (Havířov)

* V seznamu jsou uvedeni fotbalisté, kteří na jaře nastoupili alespoň ve dvou ligových zápasech. 

Na jaře jste se herně zvedli a momentálně držíte sérii čtyř zápasů bez porážky.

V úvodu sezony bychom takovou sérii brali, ale my jsme momentálně poslední a zápasy ubývají. Musíme už začít vyhrávat, to je jasný úkol pro zbytek ligy.

Co vám v těch zápasech chybělo, abyste alespoň jeden jarní duel vyhráli?

Mluví se o tom snad po každém zápase. Větší důraz před brankou. Chybí nám góly, jinak si myslím, že nás herně s výjimkou Plzně nebo Sparty nikdo vyloženě nepřehrál. Je to velká změna proti podzimu, kde jsme si hleděli hlavně defenzívy a spoléhali na brejky. Nyní hrajeme daleko více odvážně, ale bohužel jsme zatím málo efektivní. Na druhé straně v posledních zápasech jsme si dokázali, že fotbal hrát umíme, že do ligy prostě patříme. Potřebujeme se jen gólově chytit.

Vaše cesta do ligové sestavy Baníku trvala patnáct let. Nastala někdy situace, kdy jste už přestával věřit, že se vám to podaří?

Člověk musí ve fotbale pořád věřit, jinak ničeho nedosáhnete. Ale je pravda, že každého fotbalistu čas od času potká moment, na který nerad vzpomíná.

Můžete ho zmínit?

Já se dostal hlavně psychicky hodně dolů potom, kdy jsem byl loni přeřazen z ligového týmu zpátky do juniorky. To jsem prožil velké zklamání. Ale tehdy jsem si prostě řekl, že to nevzdám a budu dále bojovat, což se mi vyplatilo. Ale příjemné období to nebylo.

Do ligového kádru jste nakoukl v době, kdy Baník trénovali Pavel Malura a po něm Radek Látal.

Přesně tak. Tehdy jsem s týmem trénoval a odehrál i nějaké přípravné zápasy. Za trenéra Látala jsem nastoupil i v pohárovém utkání v Třinci a věřil, že se budu moci časem o místo v sestavě prát. Trenéra ale za týden odvolali a já byl po příchodu nového kouče Martina Pulpita zase poslán do béčka. Tehdy mě to hodně vzalo.

Ono se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Druhý pokus prosadit se v ligovém týmu vám už vyšel.

Užívám si každý zápas, vážím si toho, že můžu nosit dres Baníku. Pro nás, hráče, co jsme v klubu od mala, to je doopravdy splnění klukovského snu. Zahrát si ligu na Bazalech je pro každého odchovance ta největší pocta.

Jaký to byl pocit, když jste si to v listopadu v zápase s Olomoucí splnil?

Nádherný, a to nejen pro mě, ale i rodiče, kamarády a známé, kteří mě od mala ve fotbale podporují.

A po fotbalové stránce. Ono se často mluví o velkém rozdílu mezi mužským a juniorským fotbalem.

Ten skok je doopravdy velký, ale ze své zkušenosti vím, že nejdůležitější je to prostě ustát v hlavě. Jasně, třeba při prvním zápase jsem už dvacet minut před koncem byl pořádně vyšťavený. Já měl ale štěstí, že mě kluci v kabině vzali a právě v těch začátcích mi hodně pomohli. Hlavně Venca Svěrkoš a Martin Lukeš, kteří mě utvrdili v tom, že na ligu mám. Jsou to pro někoho možná maličkosti, ale já si toho vážil a vážím, že se prostě i nám, mladým klukům, snažili pomoci.

Nastupujete na pozici pravého obránce. Můžete hrát i vlevo?

V juniorce jsem se na tom postu střídal s Michalem Velnerem a snad mohu říct, že s tím nemám problém. Vpravo se cítím lépe, ale prostě to neřeším. Hraju tam, kde mě trenér postaví.

Zmiňoval jste první ligový zápas. Byl to zatím váš největší fotbalový zážitek v kariéře?

Takhle jsem nad tím nepřemýšlel. Nádherný byl zápas se Spartou, kdy mě pořád štve, že jsme ji neporazili. Tentokrát jsme na ni něli. A pak taky ten moment v utkání s Příbrami, kdy jsem přihrával na vyrovnávací gól Vencovi Svěrkošovi. Věřím, že ty krásnější momenty a situace ještě přijdou.