„Okolo kopané se vlastně točí celý můj život. Vše započalo v mých šesti letech, kdy jsem šel poprvé na trénink do frýdecko-místeckých Stovek. Můžu rovněž říct, že jsem nesmírně rád, že jsem zažil dobu, ve které Valcíři hrávali první ligu. Fotbal byl od té doby láska na celý život a trvá v podstatě dodnes, i když mi je už padesát,“ pousmál se Martin Blahuta.

Jako aktivnímu hráči mu další fotbalovou radost překazilo zranění. „To jsem hrával v Raškovicích. Bohužel jsem si utrhl achilovku a bylo po hraní. Takže ta trenéřina se pak vyloženě nabídla sama,“ vybavuje si situaci z před patnácti lety Martin Blahuta.

Jeho trenérská dráha je za tu dobu velmi pestrá. Týmy jako Raškovice, Palkovice, Chlebovice, Nošovice, Staříč B, Dobratice, Hukvaldy, Staříč A. Dokonce jednu dobu asistoval ve druhé lize frýdecko- -místeckému trenérovi Milanu Duhanovi.

„Jsem takový fanatik. No, který trenér by po zápasech dělal články z utkání, psal bulletiny, zpracovával fotky a odpovídal na svém webu na někdy opravdu nesmyslné dotazy. Kdo by objížděl hráče a přemlouval je k zápasům. Tohle nikdo neocení, spíš je to dnes naopak. Já jsem ale vítězný typ, i proto dělávám bláznivé věci. Vždy jsem chtěl dělat fotbal jinak, než ostatní, a proto se toho i držím. Vždy na sto procent,“ prozradil na sebe trenér Martin Blahuta.

Ten před nedávnem absolvoval operaci srdce. I proto si jej kamarádi dobírají a spojují s osobou trenéra Pepíka Hnátka z jednoho populárního televizního filmu z fotbalového prostředí.

„A víte, že mě s Hnátkem spojuje téměř všechno,“ směje se Blahuta. „Jeho památná hláška, že operace musí přijít v zimní přestávce, ani já to neměl jinak. Taktéž prohlásil, že chce postoupit do kraje, jelikož jeho mužstvo dozrálo. A my jsme s kluky ze Staříče zrovna teď postoupili do krajské soutěže. Jediné, co nás rozděluje, tak že jsem po hráčích nestřílel ze vzduchovky. Ale přiznám se, že chuť by i někdy byla, jelikož přístup k fotbalu současná generace vůbec nemá. Některé výmluvy jejich absence jsou nejen úsměvné, ale hlavně někdy nepochopitelné. I proto si říkám, jestli tohle vše moje srdce vydrží,“ dodal Blahuta.

A co by kvůli fotbalu byl schopen padesátiletý kouč obětovat? „Já pro tuto hru obětuji vlastně vše. Někdy i své trenérské zásady či důstojnost, a to jen proto, aby ten fotbal zůstal na nějaké úrovni. Myslím si, že to pro ty poslední obětavce bude boj, který ale nesmíme vzdát. Fotbal se musí na vesnicích hrát dál. Kde se nehraje fotbal, jako by život ani nebyl,“ uzavřel Martin Blahuta.