Šestačtyřicetiletý bývalý ligový fotbalista se tomu ale jen usmál a začal systematicky pracovat. A nakonec podceňovaný ostravský tým dokázal udržet ve II. lize. „Musím říct, že jsem absolutně vyšťavený a že jsem se vydal ze všech sil," řekl v rozhovoru po posledním utkání jeden ze současných trenérů Vítkovic Ivan Kopecký.

Věřil jste před jarem v to, co se Vítkovicím nakonec podařilo?

Asi bych lhal, kdybych teď tvrdil, že jsem věřil v zimě v záchranu. My jsme si tenkrát řekli, že přivedeme nějaké hráče, aby se kádr rozšířil, což se podařilo. A díky tomu jsme i některá utkání rozhodovali. Ale to jsem trochu odskočil od tématu myslím si, že se nám povedla zimní příprava, v rámci které jsme si stanovili i nějaká pravidla. Kluci se chytli a viděli, že to, co dělali na tréninku, se jim začalo vracet na hřišti. Dali si říct a v tom jsem viděl velký pokrok. Navíc jsme věřili tomu, že nás soupeři nebudou na jaře přehrávat, ale něco podobného tady prý bylo i na podzim. Slyšel jsem, že Vítkovice neměly špatný herní projev, ale srážely je zbytečné branky hlavně v závěrech zápasů.

Jaro jste ale i tak začali porážkou na půdě Táborska. A jednoznačně i teď můžeme říct naprosto zbytečnou…

A v tu chvíli nás začalo odepisovat ještě víc lidí. Přitom jsme ale i tam měli na to, abychom dokonce vyhráli, jenže štěstěna, která se nám tam postavila zády, nám to později vrátila. Vždyť některá utkání jsme vyhráli v posledních minutách a řekl bych jen díky širšímu kádru, který se nám podařilo sestavit. A tohle nám opravdu hodně pomohlo. Kluci věděli, že místo v základní sestavě nemají zadarmo, že dokonce musejí něco předvést v tréninku, aby se vůbec dostali na lavičku. Ale zpět k úvodu, na začátku jara jsme určitě tak daleko, až k záchraně, nekoukali. Na druhé straně ale každý, kdo trénuje, chce uspět i v zápase. Šli jsme postupně a nakonec se nám podařilo něco fantastického.

Je tohle pro vás největší trenérský úspěch?

Porovnal bych to s nedávným velkým výsledkem s Varnsdorfem, kde jsme se Zdenkem Frťalou hlavně díky fantastické partě uhráli druhé místo a jen kvůli známým okolnostem to mužstvo nešlo do I. ligy. Teď jsme se zachraňovali a měli jsme to hodně těžké z pohledu psychiky. My jsme letos na jaře museli prakticky v každém utkání bodovat, i když je pravda, že nám nahrály ztráty soupeřů nad námi.

Dlouho jste se dívali na výsledky Pardubic, pak jste se zaměřili na Sokolov, až jste nakonec pod sebe dostali Frýdek-Místek…

Kdo by to byl řekl? Vždyť na jaře byli po vítězství nad Baníkem nahoře a třeba u nás předvedli dobrý výkon. Ale to už byli ve výsledkové krizi, která pak se dál prohlubovala. Nikomu to nepřejeme, snad všichni dobře víme, jaké to, když někdo padá, ale jsme rádi, že tam nejsme my.

Kdy jste vlastně uvěřil tomu, že by se záchrana mohla povést?

Řekl bych, že po Pardubicích, to byl zlomový zápas. Je jasné, že kdybychom v předposledním utkání nezvítězili, záchranu bychom už neudělali. Ano, výsledky na jaře nám nahrávaly k tomu, abychom stále v něco mohli doufat. Postupnými krůčky jsme se přibližovali k týmům, které byly nad námi, takže nám mnohokrát možná v hlavách bleskla myšlenka, proč by se to nemuselo podařit, ovšem rozhodující moment byly Pardubice.

Kolik vás takhle hektické jaro stálo sil?

Musím říct, že jsem absolutně vyšťavený a že jsem se vydal ze všech sil. S Romanem (Westem, trenérským kolegou a sportovním ředitelem MFK Vítkovice pozn. red.) jsme udělali, troufám si říct, maximum možného. A teď už můžu s klidem říct, že to bylo psychicky hodně náročné. Na druhé straně mi ale sílu dodávala pracovitost kluků na trénincích i v zápasech. To, co dělali, bylo fantastické.

Dá se tedy teď říct, že Vítkovice se budou řídit fotbalovým pravidlem a že vítězná sestava se ani v trenérské kanceláři měnit nebude?

Uvidíme, co přinesou následující dny. Člověk nikdy neví, jak se věci vyvrbí. Já sám jsem v tuhle chvíli šťastný, že se nám to podařilo. Upřímně zatím nevím, jak to bude, ale platí, že jsem ve Vítkovicích spokojený. Vše se ale opravdu rozhodne v následujících dnech.

V posledním utkání sezony vás vítal na hřišti skutečný kotel příznivců. Nemuseli jste se v tu chvíli nějak uklidňovat?

Ne, myslím si, že to všichni věděli. Spíš bych našim příznivcům chtěl touto cestou poděkovat za to, že přijeli. A ten kotel, to bylo něco fantastického a pro nás to bylo nesmírně příjemné.

Vítkovice na jaře vybojovaly při srovnání s podzimem až neuvěřitelných čtyřiadvacet bodů. Je podle vás tohle mužstvo reálně tak silné?

Když se na to podíváme z druhé strany, byli jsme pod tlakem, ale taky je pravda, že jsme byli hladoví. Navíc jsme byli zodpovědní, disciplinovaní a chtěli jsme něco dokázat. Ale až další sezona ukáže, zda tohle mužstvo, jestli zůstane pospolu, má schopnost takový bodový přírůstek zopakovat. A předem upozorňuji, že to bude hrozně těžké. Těžko říct, co je ještě v silách tohoto mančaftu, ale v první řadě musíme zůstat všichni při zemi. I když si to teď musíme také trochu vychutnat.